Bio Ráj
Nuovo cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Cinema Paradiso
Réžia:
Giuseppe TornatoreScenár:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrajú:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (viac)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (374)
To je veľký zážitok, je to pohladenie duše. 95%. ()
Krásny film, ktorý keď scenárista písal musel to všetko s veľkou pravdepodobnosťou aj zažiť, resp. režisér mať veľký cit pre nežnosť a romantický patos.Režisérska verzia síce na jedno sedenie trochu dlhá,ale filmu to nijako zvlášť neubližuje. ()
Tornatorovy filmy jsou nostalgicky okouzlující, je z nich cítit opojení stříbrným plátnem, schopnost živě vykreslit dobové prostředí vesnické Sicílie i mnoho dalšího...Bohužel jsou ale někdy rozmáchlejší a až příliš svolné k dlouhé stopáži...Stává se tak, že po skvělých úvodech a prvních polovinách se začnou motat v kruhu a ztratí na síle... V případě Bio Ráj je tím okamžikem chvíle, kdy Toto dospěje, protože jeho dětské já je to nejsilnější na celém vyprávění... Ale i my se při listování vzpomínkami někdy zapomeneme... ()
opravdu Felliniovka jako řemen. s přimícháním trochu levnějšího sentimentu. ve většině rovin snad záměrně neuzavřená, či navždy nerozřešená. nápověda: že naše mládí a rodné hnízdo bude to jediné v životě, co zůstane navždy konstantní a zbytek je jen moře nejistoty a potloukání se - trochu to děsí... ale co když to tak opravdu je? ()
Bio Ráj je film pro milovníky filmů, klasického kina a starých časů. Je příběhem jednoho starého promítače, jednoho malého kluka a jejich přátelského vztahu k fascinujícímu filmovému vesmíru. Ten je zobrazen tmavým sálem kina, promítací kabinou, starou promítačkou, vystřiženými scénami polibků… Je to doba, kdy ještě kino mělo tu sílu spojit celou vesnici, přivést všechny do jednoho sálu a přenést je do fantastického filmového světa. Doba, která měla své kouzlo a také doba, která se už nikdy nevrátí. Příběh je natažen do několika desítek let a i ve filmu postupně tahle doba pomíjí a naši hrdinové se buď musí změnit, nebo odejít společně se starými časy. Na závěr mě jen napadá otázka: Zda jen velké trauma z vás může udělat silnou osobnost a velkého člověka? Odpověď si musí najít každý sám. Film ale rozhodně všem doporučuji. Prozatím nechávám čtyři hvězdy a je pravděpodobné, že při zopakování přidám i tu pátou. ()
Je až zaražajuce, že aj stare kino a premietaci stroj ma mohli tak uchvatiť. A že ak sa zničia, bude mi na duši veľmi ťažko. Magicke sentimentalne dielo, z ktoreho by mali iste radosť i pani Lumierovci. ()
Tři a půl. ()
Oj. Tak tohle byl ale pořádný přešlap. Být tento film z šedesátých, maximálně sedmdesátých let, asi by ho bral za vcelku klasiku. Jenomže je z roku '88 a to už pro mě znamená: umělé hraní na city, vykrádačky starších a lepších skvostů, nuda nuda a nuda, místy přerušovaná trapností. A logika? O té scénárista naposledy zavadil při přijímačkách na práva, kam ho nevzali, a on si na poslední chvíli vyběhal přijetí na scénáristiku. ()
"Dohodnime sa: Všetky tie filmy sú odteraz Tvoje, ale zostanú u mňa a Ty sem už nevkročíš." Vedieť takéto finty aplikovať do praxe, už by som bol minimálne v parlamente :) zaujímavý film, ale miestami nudný - 70% p.s. Morricone rulezzz ()
Výborný, opravdu výborný a dojemný snímek. Trošičku mě rozhodila stopáž filmu v režisérské verzi, ale musím říct, že to uplynulo jako voda a ani na chviličku jsem nepocítil náznak něčeho tak nepříjemného jako je nuda. Philippe Noiret exceluje v roli starého vesnického promítače filmů a jeho dětský kolega za ním také nezůstává pozadu. Film oslavující staré dobré časy, kdy ještě nebyla doba tak uspěchaná jako dnes. Zcela zasloužený Oscar. A ten soundtrack, hudba pro mé uši.... 95% ()
Toto by mala byt oda pre kazdeho filmoveho fanusika. Jednoduchy a hlavne sentimentalny film ale nemozem si pomoct nejako ma to nechytilo za srdce - asi som si nevypracoval az taky vztah k hlavnym hrdinom. Ale co musim ocenit tak to bola hudba, raz darmo ked to robit Morricone tak to nemoze byt zle. 7/10 ()
Krásná pocta filmovému řemeslu. Dojemný příběh, krásně nostalgicky melancholický. Tornatore je prostě pan režisér. 9/10 ()
Když nebudeš chodit do školy, můžeš bejt tak akorát policajtem! Tornatore ukazuje, kam byste došli, kdybyste se vydali po Felliniho a de Sicových stopách o několik [set] kilometrů dál. (Zdravím Jana Svěráka.) Ke kýči s velkým K. Bio Ráj od samého počátku cpe divákovi své gargantuovské ambice do xichtu: Každý záběr, každá scéna vlhne touhou stát se klasickou; postavit se na ramena obrů a nebýt přitom trpaslíkem. Jsou všude okolo: Visconti, Wayne, Chaplin, Greta Garbo, Laurel a Hardy, L'angelo azzuro, Buster Keaton - na plakátech, na plátně, v konverzacích, v popředí i pozadí. Tornatore naneštěstí nemá ponětí o rozdílu mezi láskou a sentimentem. Jestliže toho prvního ve filmu též není málo a sublimuje do úžasných scén, jako je úsměv chlapce při pohledu na filmový plakát v okamžiku, kdy se dozvídá o smrti otce, fekálie eroticko-náboženského třeštění vůči filmu na diváka v kině, kde nepromítá milosrdně osleplý Philippe Noiret, chlístají s bujností stoky sicilského maloměsta, které teprve čeká na výdobytek kanalizace. Ten, kdo kinematografii bere jen trochu vážně, nemůže nebýt dojat - vyhnout se pohnutí je zhola nemožné. Je však na každém, aby s ohledem na objekt lásky, jímž je ve filmu kinematografie resp. to nejlepší, co z pásů tohoto průmyslového odvětví vyběhlo, rozhodl, jestli se za své slzy stydí. To, co tandem Tornatore/Morricone činí, nepřesahuje nejen meze vkusu, nýbrž i slušnosti. Proč neděláš něco jinýho? ... Protože jsem trouba. ()
Trvalo mi celý týden, než jsem se konečně odhodlal změnit slaboučké tři hvězdy, které jsem filmu nejprve velkoryse udělil, na ty dvě, které si podle mého zaslouží, takže na komentář je možná skoro pozdě – přesto si chci svůj postoj v záplavě pozitivních hodnocení alespoň stručně obhájit. Sentimentalita mi nevadí, rád si zaslzím u It’s a Wonderful Life, ale zde jsem jí na chuť nepřišel. Stejně jako nehereckým výkonům většiny představitelů hlavního hrdiny (mimo Perrina), často až moc silné italské uřvanosti a teatrálnosti, nechutně kýčovité a úmorně se táhnoucí romantické lince, která mistrně utápí těch pár hezkých nostalgických momentů (nebo zajímavých filmařských nápadů – o Morriconem ani nemluvě), které se do snímku náhodou dostaly. Čekal jsem kouzlo Allenových Radio Days, jejich milý humor, laskavost, se kterou vykreslují rozličné figurky, zabydlující jejich svět. Nedočkal jsem se. A asi nikdy nepochopím, jak může být Alfredo přes své jednání nazýván “laskavým a moudrým“… (Director’s Cut) ()
Nostalgický příběh ze života. Toto(Salvatore) se vrací po letech na místo, kde vyrůstal a kde zažil svoje nejhezčí časy, zavzpomínat na svého přítele z dětství Alfreda. Celý snímek je jakousi vzpomínkou na zesnulého kamaráda, s kterým se setkával v místním kině "Cinema Paradiso", který byl pro Tota jakoby táta. Hodně srdcovka s nádhernou muzikou. 80% ()
Bio Ráj je prostě nádherný biják. Viděl jsem ho poprvé, kdysi dávno v dětství a přesto si z něj pamatuji veliké množství scén. Není to už samo o sobě něco mimořádného? Nyní, po letech jsem ho viděl podruhé, otrkaný stovkami dalších filmů... Nic se nezměnilo. Příběh, který vypráví o těch nejzákladnějších věcech v životě, natočený citlivým způsobem. Je to jeden z těch filmů co si můžete pro jejich atmosféru zamilovat. A mimo jiné je to pocta nám všem, co milujeme když se v sále setmí a promítačka začne vrnět. ()
Výjimečný klenot. Tyto dvě slova vystihují Nuovo cinema Paradiso. Nádherný film o lásce k filmu. Malý Toto jako malý byl naprosto úžasný a svým projevem musí vyloudit úsměv na tváři snad každého. To, jak malý kluk hltá kino a promítání filmů s kamarádem Alfrédem, nemělo chyby. Jestě nikdy se mi toto nestalo, ale celých posledních 30 minut jsem nedokázal udržet oči suché. Z čeho? Z nenaplněnné lásky? Možná. Spíše více kvůli sentimentu a nostalgii. To jak dospělý Toto kouká na film sestříhaný Alfrédem pak už mluví za vše. Až mi bude opravdu špatně, vím co si pustím. Tleskám a utírám slzy. ()
Film s nejnádhernějším podtextem. Libuju si ve vykonstruování příběhu. Některé scény jsou opravdu dojemné nebo spíše kouzelné. A hlavně závěr je nádherný. (92%) ()
Bio ráj opravdu povedeně vykresluje atmosféru poválečné Sicílie. Dokonce jsem hned dostala chuť se do některého z tamějších ospalých městeček vypravit. Je zde také patrná neuvěřitelná láska k filmu, všechny scény s vesnickým kinem včetně promítání jsou podány neuvěřitelně citlivě, s notnou dávkou humoru, ale i nostalgie. Naopak děj a vyvrcholení tohoto snímku jsou doslova divácké peklo. Emoční smršť ve stylu slzavého údolí, plná lásky a vůbec všeho, ve mně vyvolala takové pobouření, že dokázala pokazit opravdu pěkný pocit z první části. Celkově tedy 60 %. ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)
Ennio Morricone - The Official Concert Celebration
Ennio Morricone - The Official Concert Celebration bude unikátní hudební událost s velkolepou produkcí, jejímž kurátorem je samotný Ennio Morricone. Pražský koncert se bude konat 6. dubna 2024 v O2… (viac)
Legendární kino Aero slaví dvacet let
Od 1. do 7. února bude žižkovské kino Aero slavit dvacet let své novodobé existence. Diváci se mohou těšit na filmové předpremiéry, koncert skupiny Tata Bojs, otrlou neděli s Festivalem otrlého… (viac)
Navštivte Noc v Hollywoodu
A nemusíte daleko. Stačí v sobotu 6. září ve 20 hodin zavítat do Dvořákovy síně pražského Rudolfina. Tam se totiž koná slavnostní koncert filmové hudby A Night in Hollywood. Pod moderátorským vedením… (viac)
Ta klasická hra na city. SPOILER ALERT! Tohle je jeden z filmů, co jsem odsouval nejdéle, ale vždycky jsem věděl, že se na něj chci podívat. Z dnešního pohledu už je člověk podobnými kousky ale asi přejezený, jenže 'Cinema Paradiso', jakoby se od začátku "nestyděl". Koncem 80tých let se Salvatore dozví o smrti Alfreda a začnou vzpomínky na jeho mládí, ministranství v kostele a hlavně sledování filmů v místním biografu. Vezmete tuhle feel good kostru o klukovi, co zbožňuje filmy a je potížista a vytvoří si přátelský vztah s místním promítačem, někde v Itálii během konce druhé světové války a následně padesátých let a máte hned na čem stavět. Alfred později při požáru dokonce oslepne - a ten shot, jak najednou Salvatore zestárne, když si ho slepý Alfred chce osahat, aby věděl, jak vypadá, je magie. Salvatore (aka Toto, jak mu v mládí Alfred říkal) pak proplouvá všemožnými peripetiemi života, který je ale vždycky nějak spjatý s filmy, pořídí si kameru, začne natáčet, zahledí se do místní dívky, snaží se jí dvořit a Alfred mu slouží jako moudrý strom, ale i jako pomocník (zdrží třeba faráře, aby si Toto mohl jít sednout na jeho místo do zpovědnice, pokecat se slečnou), ač vyžaduje kvůli své slepotě pozornost, je oddaným přítelem klukovi, kterému chybí otec, ale taky někdo, kdo mu později řekne to nejdůležitější, když je potřeba "utíkej, žij, tvoř, miluj a nevracej se" (jak řekla kleo). Toto pak přichází o svou milovanou, která mizí pryč a on sám jde sloužit do armády. Píše jí, volá. Nic. Pak se vrací do městečka, ale Alfred ví, že tu mladík nesmí zůstat. Krásná hudba (Ennio!). Krásný film. Nemůžu si ale pomoct, ale jakoby mi něco z nedávna tenhle snímek velmi připomínalo... ale nedostávám se dál než k tomu, že by to mohla být 'Boží ruka' Paola Sorrentina. To "jdi pryč, jdi do Říma, buď filmařem, co je tady?" Jakože, pokud jste hodně naměkko a milující, tenhle film vás svou vlastní láskou přilepí. Philippe Noiret ve své asi nejoceňovanější roli. A rodák ze Sicílie, Giuseppe Tornatore, se zde svým teprve druhým filmem vyšvihl a nasadil laťku velmi vysoko. A jak to teda po všech těch letech čekání přišlo mě, teď, v tomhle bodě života? Sledoval jsem to nejdřív spíše ze setrvačnosti, i když jsem vnímal kvality snímku, ale ke konci mě to absolutně strhlo. Tohle je hodně příběhové, hodně o ponoru. Ale to Alfredovo "Dont come back. Dont think about us. Don't look back, don't write. Don't give in to nostalgia. Forget about us. If you come back, don't come and see me. I won't let you in, you understand?" "Thank you, for everything that you've done." "Whatever you end up doing, love it. The way you loved the projection booth when you were a little boy." Možná, že to je ten jediný způsob - udělat tlustou čáru za vším. (...) Starší Toto pak po návratu, na Alfredův pohřeb, vidí dívku, která mu připomíná jeho ztracenou lásku, ale řekne jí jen, že si ji s někým spletl. Později má rozhovor se svojí matkou, která mu řekne, jak nezamykala a nespala, než se vrátil z kina... a předstírala, že spí, než on usnul a pak potichu zamkla... a pak si připadala, že někoho zamyká venku, když už s nimi nebyl... a když synovi volá, pokaždé to zvedne jiná žena a žádná z nich ho nemiluje. A jak je vidět, když pak Toto objeví, že jeho láska tu žije s jiným mužem, a člověk se dozvídá zpětně a opět, timing, timing, který hlavním hrdinům nepřál. Pak ten twist s Alfredem na konci, když chtěl pro svého kluka to nejlepší... a tak jemně řekl dívce, která mu chtěla vzkázat, že je lepší "nechat to být" a oni to oba pochopili až mnohem později, jako starší... a ten další twist, když si hrdina nevšiml papírku, který mu nechala "If you knew how i searched for you." Život je svině. Má tu krásu, ale pro některý zbývá ho jen dožít, s hlavou v minulosti. Je to smutný příběh, ale alespoň ten smutek k něčemu je. Alfredo je po smrti a hlavní hrdina zestárl bez ženy svého života, ale stal se filmařem, skrze lásku k filmu (alespoň byl schopen se s ní později setkat). Ale Alfredo svůj odkaz do poslední scény pořád odhaluje, když se dozvíme, že kradl a vystřihával polibky, které vždycky ve filmech chyběly a dělal si z nich vlastní montáž, kterýžto nepořádek s páskama je naznačený už hned v úvodní scéně. Pásku nakonec věnuje Totovi, jehož tvorbu a úspěchy prožíval a slavil, když mu vše převypravovala, četla a popisovala jeho žena. Asi i skrze některé osobní paralely mě to dostalo, nebo to je zkrátka tak dobrý, univerzální. Film utekl. Třeba je čas na tu tlustou čáru, Alfredo. () (menej) (viac)