Trainspotting

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)

Filmům o drogách se programově vyhýbám. Není to moje téma a navíc pohrdám způsobem, jakým bývá ve filmu zpracováváno. Drogové podsvětí je buď rotující Disneyland plný veselých "zhulenců" s intelektem Sámera Issy, nebo slizká kanálová špeluňka, kterou se přízračně plíží umolousaná iundividua zpod mostu. Ano, je to jistě líbivé a autorsky pohodlné, ale já tomu prostě nevěřím. Ovšem síla Trainspottingu je právě v tom, že není tak černobílý a plakátový. Ukazuje uvěřitelné postavy v uvěřitelných situacích a nemoralizuje jako nějaký naučný dokument pro totální idioty. No vidíte - a přesto, vlastně PRÁVĚ PROTO! - jistě odradí mnohem víc lidí, než tv beseda s psycholožkou v kostýmku. A ještě něco - scéna s mou nejoblíbenější písní Perfect Day je jedna z nejemotivnějších, co jsem viděl. 80 % (06.04.2005)

Drogová tématika mě až podivně baví. Sledovat zpackané životy ostatních a dopad drog na lidi by mi zkrátka šlo. Requiem za sen zafungoval jak měl, ale u Trainspottingu si nejsem jistá. Zatímco u prvního filmu si po shlédnutí musíte být setsakramentsky jistí, jestli vás drogy ještě lákají nebo ne, tady to celé vypadá jako docela pohodička a tak bych se nedivila, kdyby si pár teenagerů řeklo "jé,to chci taky zkusit". Kostra příběhu? Žádná není a tak se tam v podstatě nic neděje. Smrt kamaráda je tam zmíněná jen tak jako mimochodem, jako kdyby si hlavní hrdina zašel k zubaři a ne na pohřeb blízkého přítele. Ale to tak u feťáků asi chodí. Nebylo to asi vylíčeno tak realisticky, jak by mělo,, ale něco na tom přes to všechno je. Pravděpodobně ten výborný scénář a kultovní hlášky. We would have injected vitamin C if only they had made it illegal! - Take the best orgasm you've ever had... multiply it by a thousand, and you're still nowhere near it. - Who needs reasons when you've got heroin? Už kvůli těm a hereckým výkonům to alespoň za ty tři hvězdy stojí :)) (18.05.2012)

Tak tohle opravdu nestárne, aspoň ne ve smyslu ztráty kvality. Přelomové dílo pro celou britskou kinematografii (a filmu o drogové problematice všeobecně) o skupině skotských feťáků je i po letech svěží dílo, jedno z mála, které si opravdu bezezbytku zaslouží přízvysko kultovní. Všechno v Trainspottingu má říz: klipovitá režie a kamera (zejména v hudebních pasážích), syrový soundtrack (Iggy Pop, Underworld), herecké výkony (v čele s Ewanem McGregorem alias Markem Rentonem) opírající se o scénářem výborně vykreslené postavy feťáků, mnoho slavných (Spadův průser s prostěradlem, "Perfect day", absťák v pokoji, návštěva veřejných záchodů) i vyloženě drsných scén (ta s mrtvým dítětem je opravdu šílená). Tragický pohled do heroinového světa s patřičnou dávkou moralismu. Výborná ukázka kvalitní současné kinematografie. 90% (06.07.2006)

Scénář: John Hodge .. Choose Life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, choose washing machines, cars, compact disc players and electrical tin openers. Choose good health, low cholesterol, and dental insurance. Choose fixed interest mortgage repayments. Choose a starter home. Choose your friends. Choose leisurewear and matching luggage. Choose a three-piece suite on hire purchase in a range of fucking fabrics. Choose DIY and wondering who the fuck you are on a Sunday morning. Choose sitting on that couch watching mind-numbing, spirit-crushing game shows, stuffing fucking junk food into your mouth. Choose rotting away at the end of it all, pishing your last in a miserable home, nothing more than an embarrassment to the selfish, fucked up brats you spawned to replace yourself. Choose your future. Choose life... But why would I want to do a thing like that? I chose not to choose life. I chose somethin' else. And the reasons? There are no reasons. Who needs reasons when you've got heroin?... ___ Nejkultovnější nářez o drogách! Perfektní adaptace výborné knihy. Scenárista z knihy vybral to podstatné, opracoval některé motivy a velice moudře je seřadil. Boyle pak vše natočil v hektickém tempu a střihu, kterým navozuje tzv. jízdu na drogách, kdy postupně, jak přichází dojezd a střízlivění, příjemně zvolňuje. Prostě dokonalé skloubení obrazu, hudby a obsahu se skvělým hereckým obsazením. Moje srdcovka!! Zejména scény během písní Perfect Day & Dark and Long absolutně miluji. 100% a těším se na PORNO !! (11.09.2004)