Trainspotting

Ten začiatok si púšťam stále dokolečka dokola. Ja mám proste slabosť pre tvrdú škótsku angličtinu a poriadných psychoušov. A tými Begbie (Robert Carlyle) a Spud (Ewan Bremner) bezpochyby sú. Škoda že Danny Boyle sa svojou neskoršou tvorbou k tomuto závisláckemu opusu ani zďaleka nepribližil. A kto by povedal, že s toho hlavného chcípaka bude raz veľký Obi-Wan :) A ... drogy brať nebudem. (09.06.2005)

„Who needs reasons when you've got heroin?“ Když se potopit do drogové a ekonomické stoky Edinburghu raných 90´s, tak jedině s hořkým úsměvem - u jednoho koutku pěna, u druhého Spudova stolice. Jistě, v "nepravých rukou" možná může Boyleův film nadělat více škody než užitku, ale kdo si udrží nadhled, bude žrát ten festival režisérské invence, černohumorných scén a skvostné hudby jak Stallone kýbl nudlí.. Ostatně, Boyle a výběr muziky je jako Michael Jackson a sahání si na vlastní genitálie pro pocit rytmu - nikdy neminuli. Když Begbie s úvodními tóny Born Slippy vyfoukne cigaretový kouř a začne se lámat chleba za 16 tisíc liber, stanete se svědky budování moderních filmových dějin.. Nitrožilně přijímané chemie prostý a možná proto kapánek vznětlivý Francis Begbie je pak jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec - řeknu vám, nerad bych ho v baru polil pivem a už vůbec ne během vyšetřování incidentu ohledně létajícího krýglu.. (30.08.2012)

"Trainspotting" patrí k reprezentantom kvalitnej anglickej filmovej tvorby. Moc dobre natočená sonda do života narkomanov zavyslých na heroine. Podarená kamera, strih i réžia. Zároveň tu vidím najlepší herecký výkon Ewana McGregora a hadám aj Roberta Carlyle v ich kariérach. Celé je to majstrovky podfarbené vynikajúcim soundtrackom. Snímky s drogovou tématikou nie sú ničím výnimočným, ale len málo ktoré z nich možno považovať za filmovú pochúťku. "Trainspotting" ňou je. ***** (24.01.2008)

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)

Feťáci, nič proti nim, ale feťáci. Dobrý a pravdivý snímok o svete drog, ale zas na druhú stranu ničím výnimočný a prevratný. Musím ešte pripomenúť, že Trainspotting je sprevádzaný slušným a vybraným soundtrackom, no kvalitovo sa vo všetkých stránkach na Requiem for a Dream nechytá. Drogy tu boli, sú a stopercentne ešte aj budú.... (31.03.2012)