Čínská ruleta

Koho představovala chromá Angela, koho představoval slepý podvodník ani koho představovala němá učitelka jsem zatím nerozluštila. Vzhledem k tomu, že se ve filmu připomíná koncentrační tábor v Bergen-Belzenu, bude to asi něco z nedávné německé historie. Koho tedy vlastně na konci zastřelili, s čím Fassbinder účtoval? Něčemu v jeho soudobém Německu chyběl pohyb nebo spád. Něco v Německu se nevidělo nebo vidělo špatně. O něčem se nehovořilo nebo nesmělo hovořit. Tuto filmovou hádanku doporučuji náročnějším divákům. (08.05.2017)

Rodina. Ako zo žurnálu. Otec klame mamu, mama otca. Obaja klamú dcéru. Každý z rodičov má bočný vzťah. Dcéra je postihnutá. Mama ju nenávidí, lebo má pocit, že s nimi manipuluje. A áno: manipuluje. Slúžka a kuchárka letného rodinného sídla má pohľad a výraz, ktorý prebodáva, nenávistne skúma, hodnotí. Ale to nič: varí skvostne. Odťažité interiéry plné presklených vitrín s alkoholovými fľašami, pohármi a spotrebnou elektronikou. Zábava za sklom izby a za sklom vitríny. Hranice takmer neviditeľné. Emócie skryté za vážnymi tvárami. odhalia sa len z času na čas. Ako keď syn kuchárky popri vynesení kufrov svojich pánov (rodiny) skontroluje prešacovaním ich obsah a s potešením z jedného vytiahne macatý vibrátor. Kamera krúti okolo slov vypúšťaných z tvárí. Snažia sa narýchlo pozliepať a napraviť to, čo sa deje. A deje sa zinscenované stretnutie manželského páru s ich milencami pod jednou strechou. Kto s kým bude spať? Ako si vyjadriť city? Len nestratiť masku. A zahrať si hru. Na čo? Na úprimnosť? Alebo na prebodávanie ochabnutých vášní. Jatrenie a rozdieranie emočných rán. Ale večným rozškrabávaním sa city tiež len otupia. A tak musí nevyhnutne dôjsť k posunu od psychického teroru k skutočnému násiliu. Ako? Kto koho? Prečo? Fassbinder opäť skvostne. (11.01.2016)

(LFŠ 2010) ČÍNSKÁ RULETA je datována rokem 1976, tj. ještě spadá do Fassbinderova druhého režijního období (1972-1976), které se vyznačuje inspirací sirkovskými melodramaty, jež jsou charakteristická jasnou typizací postav a přebujelým stylem způsobujícím odstup, aniž by se užívalo očividných brechtovských zcizovacích prvků ala promluvy do kamery apod. Zatímco u Douglase Sirka distanc způsobovaly přepísklé technicolorové barvy a okatě na odiv stavěné emoce, u Fassbindera je stejného efektu dosahováno mrtvolně nalíčenými postavami, které příliš neprojevují emoce a ve vyprávění se pohybují jako figurky na šachovnici. Jestli se zrovna neorientuje v nedávné historii německého národa, ke které se ČÍNSKÁ RULETA zjevně vyjadřuje, můžete film vnímat jako precizní studii moci a jejího zneužití, manipulaci a zlu. Za to je zodpovědná buržoazní společnost, která se není schopná vymanit ze svého prostředí a způsobu života, o čemž svědčí významotvorný styl, založený na interiérovosti, důsledné práci s odrazovými plochami a pohybující se kamerou, značící duševní pochody a vztahy mezi postavami. Samotná hra, nejsilnější pasáž snímku, je završena otevřeným závěrem, který vybízí k četným interpretacím, jež se alespoň napoprvé ztrácí pod perfekcionistickým stylem a snahou o pochopení jejího systému. (05.08.2010)

"Jste ochotni, když vstupujete do manželství, řídit se věrností a milovat se, dokud vás smrt nerozdělí?" Celkem poklidný začátek pozvedá v závěru samotná hra, která je dechberoucí. Po zamlžené závěrečné scéně si myslím, že pro plné docenění tohoto Fassbinderova díla ho musím vidět víckrát, napoprvé mám z něho dost rozporuplné dojmy. (15.08.2010)

Ironický, jízlivý, a ve své důslednosti opět vznešený a do lidí a všech jejich "poklesků" zamilovaný film. ** Už název je čirý výsměch, protože ruleta by dala šanci někomu či něčemu uniknout - tady spíš než ruleta je to střelnice, kde všichni jsou cílem i odměnou, anebo hon v zrcadlovém sále, kde všichni lovci jsou lišky, krásné a chytré a milující oheň. S jiskrami ironie v královském kožichu běží ebonitovým lesem společnosti, zapalují, hoří a něžně po sobě ňafají. ** Expozice udržuje zdání klišé, čitelné aristokratické morálky, ale je krátká, protože film je prostořeký a těší se na tanečky. Postoje, přetvářky a intriky jsou jen začátek, pouhý vklad do hry. Následuje smích, smějí se postavy, zálibně se po sobě dívají, a s nimi, nikoli jim, směje se film. ** Každý "poklesek" proti morálce, bontonu či etice, každé porušení tabu, přistižení, je tu odměněno, obdivnou metaforou, úsměvem, přímočarou kamerou, vyznáním lásky. Manželky manželově milence, manžela ženě, milence manželky manželově milence. ** A dcera, "stvůra", která je zdánlivě všechny nutí hrát hru na odhalování zkažené morálky, dcera štváčka, která chce přistihovat, je ve skutečnosti jejich vlastním nejkrásnějším stvořením, je to miláček, ďábelská Angela, a je jisté, že se jim podařila a že za vášně, které dokáže vyvolat, jsou na ni pyšní a uznání jí dávají najevo o to nemilosrdnější, drsnější hrou. ** Převratná struktura, kotrmelce a kotrmelce, rozpustilost, láska k lidem v kráse jejich nejnemorálnější lidskosti, která přitom dál dovede být elegantní, střídmá, sebevědomá a vznešená. (23.07.2011)