Putovala jsem se Zombií

Nejedná se prvoplánově o horor, ale o temné drama, kde každá z postav má svůj cíl, kterého by ráda dosáhla i za cenu manipulace druhými. Křesťanství a voodoo rituály, kolonialismus a šamanismus, otrokářství, láska a nenávist. Film plný protikladů je romantickým příběhem s prvky gotického hororu. A jako romantický film v pravém slova smyslu neskončí tedy dobře, byť se ukáže, jaké ve skutečnosti byly postavy, které si bere smrt. Zombií je zde Jessica, i když divák nemusí být nakonec zcela přesvědčen, že byla živou mrtvolou. Záleží na tom, jakým argumentům jednotlivých postav přiřkne větší váhu. Působivá šerosvitná kamera v dlouhých nájezdech napomáhá k vytvoření tajemné atmosféry. Hra světel a stínů je využívána nejen v interiérech, ale především v krajině. Putování za šamanem připomíná stezku odvahy. Znepokojivé. (01.12.2018)

Kultovní film vycházející z klasického pojetí nemrtvých, to znamená voodoo, prázdné bytosti bez jediného pocitu, součást domorodých rituálů. Žádné nahnilé zrůdičky. A taky žádný zlomyslný Bela Lugosi schovaný a manipulující někde za stromem. Tenhle povedený horor si zakládá na znepokojující amosféře (klasika - přítomnost 'zla' a tajemna vytušíte hned v prvním okamžiku, avšak nic přímo do oka bijícího nečekejte až do konce filmu) budované hlavně pomocí stínů, domorodců a tématického hudebního doprovodu. Navíc hlavní náplní není ona Zombie, ale spíše rodinná tragédie s ní spojená. I walked with a zombie. It does seem an odd thing to say. (20.03.2008)

S Tourneurem jsem měl špatné zkušenosti ze snímku Cat People (1942) a víceméně se to potvrdilo. Nemohu upřít zajímavý námět filmu, ani vynikající atmosféru při rituálech, která byla až impozantní. Všechno okolo mě ale víceméně minulo účinkem. Nutno dodat, že dvě poslední scény filmu byly skvělé, ale celkově jsem od snímku tak nějak čekal více. (01.05.2013)

Samotnou atmosféru, byť většinou spíše dramatickou, než vyloženě horrorovou, určitě hodnotím jako klad a v rámci žánru je určitě taky příjemnou změnou vidět horror z doby, kdy dnes tolik oblíbený výraz zombie nemusel být ve filmu automaticky spojený jen s nebezpečnými netvory ženoucí se lačnými útoky na živé lidi, ale mohlo jít také o „obyčejnou“ oživlou mrtvolu člověka, zahalenou notným tajemstvím a nacházející se v jakémsi podivně polomtrvém stavu, přesto chodící a vnímající něco ze světa kolem. Ten příběh Jessicy mě v tomto směru od počátku zaujal, celkem dost napínal a těšil jsem se na mysteriózní odhalování záhady, ale způsob, jakým se nakonec vyvíjel v druhé polovině děj, mi moc nesedl a výsledný dojem jsem měl občas spíše průměrný. Může za to asi i přítomnost voodoo magie, což je jeden z těch horrorových motivů, kterému jsem zatím pořád nedokázal přijít na chuť a výjimkou není ani tento film, na kterém mě ty dodnes ceněné scény voodoo rituálů nechaly chladným a neoslovily. Na druhé straně mě tu potěšila v autenticky živém podání slavná americká písnička o rodinném skandálu, která byla později hitem i na Slovensku v podání Jozefa Krištofa (Nervózna família). Celkově pro mě asi více jen pěkná raritka, než plnohodnotný filmový zážitek. [60%] (11.06.2022)

(1001) A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Takový druh zážitku jsem rozhodně nečekala. Kytarista a jeho píseň. Muž tančící s meči. Všudypřítomná hra stínů, světla a představivosti probuzené atmosférou. Jsou tam dobově poplatné pasáže, jako kupříkladu jakákoliv rozmluva mezi hlavní hrdinkou a manželem a obecně přístup mužů k ženám a jich všech k partnerství a sexualitě a vůbec lidství. A potom samozřejmě celý ten problém exoticismu a kolonialismu. Nicméně bych řekla, že se tvůrcům podařilo udržet to civilní a komorní a nedělají ze svých POC karikatury ani záporáky. Vyznavači voodoo působí hlavně jako katalyzátor pro drámo v rodině plantážníka, a jaké chladně odtažité drámo to je. Konec by byl úplně fantastický, kdyby si odpustili ten finální voice-over a skončilo odchodem do moře. (19. 8. 2009 v kombinaci s 8. 9. 2022) (19.08.2009)