Putovala jsem se Zombií

Tak si můžu ze seznamu odškrtnou další dlouho odkládanej film a zároveň další kousek z knihy Steven Jay Schneider 101 hororů, které musíte vidět, než umřete kterej jsem viděl. U jsem to psal několikrát a napíšu to i tady. Pro horory s voodoo tématikou mám určitou slabost. Ikdyž tohle má hodně blízko k dramatu. Mimo zombie a již zmíněné voodoo je tu totiž velkou roli hraje i láska, zrada a nenávist. Takže  určitým ohledu může být zařazení do knihy 101 hororů, které musíte vidět, než umřete trochu diskutabilní protože o čistokrevnej horor nejde. Za vidění ale film rozhodně stojí. Slabší 4hvězdy (30.04.2024)

Samotnou atmosféru, byť většinou spíše dramatickou, než vyloženě horrorovou, určitě hodnotím jako klad a v rámci žánru je určitě taky příjemnou změnou vidět horror z doby, kdy dnes tolik oblíbený výraz zombie nemusel být ve filmu automaticky spojený jen s nebezpečnými netvory ženoucí se lačnými útoky na živé lidi, ale mohlo jít také o „obyčejnou“ oživlou mrtvolu člověka, zahalenou notným tajemstvím a nacházející se v jakémsi podivně polomtrvém stavu, přesto chodící a vnímající něco ze světa kolem. Ten příběh Jessicy mě v tomto směru od počátku zaujal, celkem dost napínal a těšil jsem se na mysteriózní odhalování záhady, ale způsob, jakým se nakonec vyvíjel v druhé polovině děj, mi moc nesedl a výsledný dojem jsem měl občas spíše průměrný. Může za to asi i přítomnost voodoo magie, což je jeden z těch horrorových motivů, kterému jsem zatím pořád nedokázal přijít na chuť a výjimkou není ani tento film, na kterém mě ty dodnes ceněné scény voodoo rituálů nechaly chladným a neoslovily. Na druhé straně mě tu potěšila v autenticky živém podání slavná americká písnička o rodinném skandálu, která byla později hitem i na Slovensku v podání Jozefa Krištofa (Nervózna família). Celkově pro mě asi více jen pěkná raritka, než plnohodnotný filmový zážitek. [60%] (11.06.2022)

Moje druhé stretnutie s Tourneurovou tvorbou dopadlo rovnako, ako v prípade Cat people. Nejedná sa o žiaden hrôzostrašný horor, ten je skôr v obsahovej rovine filmu, ako v tej vizuálnej. Tourner dokáže atmosférou a prístupnosťou postáv vtiahnuť diváka rýchlo do deja a upútať jasne stanovenou zápletkou, čiže klasickými hollywoodskymi prvkami. Film je myšlienkovo veľmi bohatý, čo ma príjemne prekvapilo, okrem zaoberania sa spoločenskou hierarchiou môžeme film porovnať s mladším Exorcistom, kde rovnako víťazí nadprirodzeno a náboženstvo nad medicínskymi pokusmi o vyliečenie. Nie sú tými skutočnými zombies skôr miestni otrokári, celý život sa podriaďujúci svojim majiteľom? Bál som sa naháňačiek s latexovými príšerami v lese, dostal som plnohodnotnú psychodrámu. (20.12.2012)

Melancholická (ne)žánrovka s tou vůbec nejznepokojivější zombie v nezaměnitelném podání Darby Jonese, který je potvrzením otřepaného "v jednoduchosti je síla". Specifická atmosféra na exotickém parném ostrově sázející na nejistotu, okultní pozadí i pohrávání si s divákovým "co kdyby přeci jen..." (a umocněná skleničkou Zacapy) je k nezaplacení. Zvlášť pak se žánrovou scenáristickou jistotou Siodmakem za psacím strojem a malířem černobílého plátna Tourneurem za kamerou. (29.01.2013)

Pri Tourneurovom I Walked with a Zombie je veľmi zásadný fakt, či naň hľadíte ako za a) melodrámu Hollywoodu 40. rokov s ozvláštňujúcimi prvkami folklórneho woo-doo hororu alebo za b) woo-doo horor s prvkami melodrámy Hollywoodu 40. rokov. Jednoduchá matematika založená na preferencii diváka ale odpadá keď si uvedomíme, že správna možnosť je len jedna - tá prvá. Film otvára voiceover hlavnej hrdinky, charakteristický pre romantickú literatúru 20. storočia a filmové adaptácie z tohto obdobia. Vizuálnej stránke dominuje opojný gotický sloh, charakteristický pre jasne a rovnomerne rozčlenenú výstavbu scény, a závan vzdialenej exotiky spolu so znakmi expresionistických výjavov (hra svetla a tieňov, expresívne herectvo, masky niektorých postáv), ktoré evokujú bohatú knižnú opisnosť. Dominantou sa logicky stáva dôraz na atmosféru, patričnú hudbu, dômyselné využívanie každého políčka čiernobieleho filmu a závan mysticizmu. Expozícia mužských postáv do deja je spojená s romantizujúcimi prvkami, danými ženskou optikou, ktoré zároveň nezjemňujú a neoslabujú pozíciu Betsy ako silnej a odhodlanej postavy, rozhodnutej odhaliť pravdu o praktikách na ostrove. Stret vedy a okultnej mágie je tu podaný veľmi pôsobivo a zaujímavo, pričom si termín zombie vypožičiava z mytológie afrických kmeňov v jeho pôvodnom význame (čo pre filmových divákov jednoducho značí pred Romerovým prispením do formujúceho žánru) a na ploche necelých 70 minút stíha rozvíjať v treťom pláne mimo vzťahového štvoruholníka motív otrokárstva a jeho dôsledkov. Presvedčiví herci sú samozrejmosťou. 80% (14.12.2014)