Putovala jsem se Zombií

Hluboký mystický zážitek. Nádherná atmosféra, co by se dala krájet, jak je hustá, a všudypřítomný pocit něčeho zlého, co obestírá celou nešťastnou rodinu Hollandových/Randových, v doprovodu tajemně znějících bubnů z plantáže ve mně zanechaly mimořádný dojem. I ta nejistota, která se filmem táhne do poslední chvíle, jak to vlastně je s těmi zombiemi a voodoo rituály, klidnému sledování filmu moc nepřidá. Nebýt té trošičku otravné milostné linky ve stylu Jany Eyrové, klidně by to bylo na plný počet. Film jsem dokoukal právě teď, takže to nemohu říct s jistotou, ale moc bych se divil, kdyby se mi o tom mrtvolném zombie černochovi s vytřeštěnýma očima a šoupavou chůzí v noci nezdálo. (11.02.2014)

S Tourneurem jsem měl špatné zkušenosti ze snímku Cat People (1942) a víceméně se to potvrdilo. Nemohu upřít zajímavý námět filmu, ani vynikající atmosféru při rituálech, která byla až impozantní. Všechno okolo mě ale víceméně minulo účinkem. Nutno dodat, že dvě poslední scény filmu byly skvělé, ale celkově jsem od snímku tak nějak čekal více. (01.05.2013)

Melancholická (ne)žánrovka s tou vůbec nejznepokojivější zombie v nezaměnitelném podání Darby Jonese, který je potvrzením otřepaného "v jednoduchosti je síla". Specifická atmosféra na exotickém parném ostrově sázející na nejistotu, okultní pozadí i pohrávání si s divákovým "co kdyby přeci jen..." (a umocněná skleničkou Zacapy) je k nezaplacení. Zvlášť pak se žánrovou scenáristickou jistotou Siodmakem za psacím strojem a malířem černobílého plátna Tourneurem za kamerou. (29.01.2013)

(1001) A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Takový druh zážitku jsem rozhodně nečekala. Kytarista a jeho píseň. Muž tančící s meči. Všudypřítomná hra stínů, světla a představivosti probuzené atmosférou. Jsou tam dobově poplatné pasáže, jako kupříkladu jakákoliv rozmluva mezi hlavní hrdinkou a manželem a obecně přístup mužů k ženám a jich všech k partnerství a sexualitě a vůbec lidství. A potom samozřejmě celý ten problém exoticismu a kolonialismu. Nicméně bych řekla, že se tvůrcům podařilo udržet to civilní a komorní a nedělají ze svých POC karikatury ani záporáky. Vyznavači voodoo působí hlavně jako katalyzátor pro drámo v rodině plantážníka, a jaké chladně odtažité drámo to je. Konec by byl úplně fantastický, kdyby si odpustili ten finální voice-over a skončilo odchodem do moře. (19. 8. 2009 v kombinaci s 8. 9. 2022) (19.08.2009)

Moje druhé stretnutie s Tourneurovou tvorbou dopadlo rovnako, ako v prípade Cat people. Nejedná sa o žiaden hrôzostrašný horor, ten je skôr v obsahovej rovine filmu, ako v tej vizuálnej. Tourner dokáže atmosférou a prístupnosťou postáv vtiahnuť diváka rýchlo do deja a upútať jasne stanovenou zápletkou, čiže klasickými hollywoodskymi prvkami. Film je myšlienkovo veľmi bohatý, čo ma príjemne prekvapilo, okrem zaoberania sa spoločenskou hierarchiou môžeme film porovnať s mladším Exorcistom, kde rovnako víťazí nadprirodzeno a náboženstvo nad medicínskymi pokusmi o vyliečenie. Nie sú tými skutočnými zombies skôr miestni otrokári, celý život sa podriaďujúci svojim majiteľom? Bál som sa naháňačiek s latexovými príšerami v lese, dostal som plnohodnotnú psychodrámu. (20.12.2012)