Stopár

Náhodou jsem na to narazil při hledání filmu Stopař s Rutgerem Hauerem a vzpomněl jsem si, že jsem tohle vlastně viděl taky. Já nenávidim zimu a tenhle film na mě působil úplně mega depresivně. Prostě film, kde celou dobu vidíte jenom sníh, led, eskymáky a sněhuláky, se mi nemůže líbit už z principu. Jo a navíc si tam při nějakym rituálu flušou do xichtu a pak si tady někdo bude stěžovat, že Klub sráčů je nechutnej. (20.11.2006)

Příběh je možná trošku jednodušší, ale to ostatní nemá skoro žádnou chybu. V první řadě je to nádherná, severská krajina, u níž jsem se tedy opravdu okem pokochal a poté také fakt, že osazenstvo tohoto příběhu o krvavé pomstě, na mě působilo po celou dobu trvání velmi věrohodně. Byli to prostě takový "krasavci", jací se možná v těchto končinách tehdy opravdu vyskytovali a teď mám na mysli hlavně loupeživou bandu Čudů, tam byl vyloženě jeden dobrák, vedle druhého! Nad úplným koncem jsem přivřel jedno oko a napálím s čistým svědomím za čtyři, protože hlavně co se týče nelítostné, mrazivé přírody, hezčí film už jsem dlouho neviděl. (30.06.2014)

Překrásná krajina zasypaná sněhem v ledové krajce a mladík, který během mrknutí oka přišel o vše... Dávná legenda odvyprávěná velmi zdařile, boj o přežití beze zbytku uvěřitelný (já bych si dala tak 24, max. 48 hodin) a Čudové na otrávený šíp. P.S. Vyřešil to velmi pěkně, chlapec, ode mne by dostal požehnání.. (06.10.2019)

Kdybych neviděla Stopaře, nevím ani náhodou nic o nějakém kmenu Čudů a už vůbec ne o žádné legendě, či mýtech, které se k nim vážou. Tady se jednalo podle toho, co jsem si přečetla na Wiki o finské, karelské nebo ruské lupiče. Byl to příběh tak trochu ojedinělý svým mysteriózním nádechem. Bude vám zima z toho obrovského množství sněhu a mrazu, kde byl slyšet zcela zřetelně ten skřípot nohou lidí, kteří po něm chodili. Budete se bát při pohledu na jakéhokoliv Čuda, který se tam objeví a budete s úžasem v očích vzdychat nad nádhernou norskou krajinou, ovšem v teple svého domova. A závěrečné finále vás nerozběsní, protože je to přece legenda a v nich je možné téměř cokoliv. Nechtěla bych v té době a na tomhle místě žít ani náhodou, ale jsem ráda, že jsem se alespoň na chvíli mohla ponořit do minulosti a života takových lidí, jako byli třeba hezoučká Sahve a odvážný Aiigin. Přemýšlím do čeho všeho bych musela být zabalená já při natáčení takového filmu, muselo to být docela náročné. Klobouk dolů před celým filmovým štábem a všemi herci, kteří na takové klima přece jen nejsou zvyklí. (11.01.2017)

Líčka jako jablíčka, že by i Marfuška záviděla a jakby ne, když lyžovačka a saunování bylo na denním pořádku a panenská příroda vůkol produkovala kvanta zdravého kyslíku. Hlad zahnala medvědina či jiná domácí bio zabíjačka, oproštěna éček i atb. Život bez stresu ve veselé lidské pospolitosti, jak už ji my civilizované, schvácené trosky sotva známe. Být Laponcem v dobách dřívějších znamenalo vlastně hotovou idylku. Pominu-li těch padesát pod nulou nebo nájezdy krvežíznivých Čudů... (26.03.2013)