Komisár Rex

V Rexovi se objevují podobné zápletky jako v jiných krimi seriálech. Ale tady pomáhá sympaťák Rex. Práce se psy výborná, jejich kousky parádní. Jako zákusek ke svačině, nějaké žemli, či housce, proč ne? I když změna psovoda a prodlužování snížilo kvalitu, takže souhlas, suicide, že lepší jsou ty první řady. (10.07.2008)

Psy mám rád, ak sa jedná o plemeno Husky, Aljašský malamut, rôzne sibírske psy ako Lajky, Akita Inu, Čivavy, Yorkshirské psy, ale aj Westhighlandského bieleho teriéra, či Basety, Bígle, Jack Ruselly, Slovenské Čuvače, ostatné plemená nemám rád. Tento seriál chodil roky na slovenských a českých televíziách a hrozne sa mi sprotivil, po rokoch som videl už aj všetkú tú naivitu vo filmoch, opakujúce sa príbehy a chyby, či deje. Východná Európa bola vždy braná ako centrum zla a ten pes dokázal skoro všetko, už chýbalo, aby zostrojil aj bombu. Nepochybne psy dokážu veľa a niektoré aj možno viac ako tento, ale bola to taká hlúposť a tak sa mi tento seriál znechutil, že inak nemôžem. Väčšinou sa pri seriáloch pri častom opakovaní ukáže ich príťažlivosť. Napríklad pri Krok za krokom, Dva a pol chlapa, Káčerove, Mladých ninja korytnačkách mi to ukázalo, ako ich mám stále rád a nevadia mi ich opakovania, ba naopak stále sa na ne teším, ale pri tomto sa ukázalo, že to bola samá chyba a mal som z toho až husiu kožu a tá večná rakúska zima ma ubíjala. Sledovať toto po škole alebo pred večerom mi poobedia a večeru vždy znechutilo. (15.04.2012)

V dětství mě tenhle seriál velmi bavil. I dodnes se na některé díly v televizi podívám - ale už ne tak často. Seriál je někdy a řekl bych, že i častěji dost přehnaný, kdy Rex vše dokáže. Jinač je seriál opravdu příjemnou podívanou, některé případy jsou dost zajímavé. Nejvíc ze všech herců mě zaujal Gedeon Burkhard. Takže hodnotím na 60% = *** (26.11.2012)

No jo, klasika. Čokl všechno vyřeší, padoucha zakousne a svého páníčka vždy zachrání před jistou smrtí (až na jeden případ, který mě potěšil - prostě když SPOILER hlavní hrdina seriálu zemře... prostě pecka). Nejvíc mě ale na seriálu bavilo, jak se na něj babička těší. Nemohla si "Rexíka" nechat ujít :)) (27.04.2011)

Budu teď krutě upřímný, čímž možná leckoho naseru, ale to už je holt můj úděl. Tak tedy s pravdou ven: Nesnáším čokly. Odmala. Pudově. Stejně jako mám pudově rád kočky. Nesnáším pejskaře v parcích a lesích, když na kilometry daleko zasviňují éter svým neustálým neurotickým pořváváním na své čokly, kterým si zvyšují svá bídná sebevědomí. Nesnáším neustálý štěkot jejich čoklů, nesnáším všudypřítomná hovna jejich čoklů. Nesnáším poštěkávání zparchantělých, rozmazlených, zbabělých, samostatného života neschopných čoklů přes ploty kdykoliv, když v meditativní náladě procházím při výletě nějakou vesnicí. Nejradši bych pod přísnými tresty úplně zakázal chov veškerých čoklů. Na bytost označovanou jako "pejskař", tedy na sběrače teplých měkkých psích hoven do igeliťáků, s odporem shlížím jako na jednu z nejnižších forem člověka, jako na nechutnou karikaturu lidské bytosti, jako na vpravdě podčlověka, 'untermensche'. Nedivím se, že ve většině kultur (jako kdysi i v té naší) je výraz "pes" ponižující urážkou, nadávkou. Hnusí se mi lidi, kteří mají čokla coby náhražku dítěte, považuju to eufemisticky řečeno za nezdravé a pohrdám jimi. Hnusí se mi rádoby dojemné a roztomilé filmy i seriály o čoklech. Hnusí se mi senilní důchodci, kteří s tupým výrazem sledují dementní seriály o čoklech, primárně určené dětem nebo absolventům zvláštních škol, mají u nich spokojený oligofrenní úsměv a držku nacpanou houskou se salámem. (17.02.2017)