Kytice

Slabší čtyři. Po příšerném Máji jsem čekal to nejhorší, ale nakonec mi to zas tak hrozné nepřišlo. Navíc je to Brabcova prvotina. Vodník byl zpracován naprosto dokonale, takhle nějak jsem si to představoval. To už se ale nedá říct o Svatební košily, kterou jsem si představoval úplně jinak, ale nebyla natočená špatně. Zato Polednice byla zprzněna dokonale. Já nevím proč, ale mě ty Brabcovi filtry fakt lezou krkem. Zlatý kolovrátek už byl trochu vydařenější, ale zase mi tam do ksichtu křičel červený filtr. Zbylé příběhy už jsem tak nějak bez zájmu přetrpěl - vůbec mě nebavily, ale alespoň u nich Brabec ubral filtry. Celkově vzato je to to samé jako Máj, JENŽE obrazový kýč, který zde celkem funguje, nefunguje v Máji. Navíc to zde zachraňují herci, což se u Máje říct nedá. (06.08.2011)

První balada Kytice skončí dřív než si ji vůbec uvědomíme, druhá o Vodníkovi tento hendikep vyvažuje a pro změnu se toho konce nemůžete dočkat, a to i přes českou Sissy Lindu Spacek Rybovou, Švandová pak v roli matky exceluje, ale je z ní spíš cítit civilní závist staré pornoherečky nad neortodoxními sexuálními hrátkami s Vodníkem, které jí byly zapovězeny. Ve Svatební košili se potkáme s rozcuchaným Rodenem na laně a jeho řevem, který značí, že si roli patřičně užil. Proč byl umrlý Jiří Schmitzer přioděn jen bederní rouškou je pro mne záhadou. Morální dilema jsem si prožil u Dceřiny kletby, kde pánbíčkářská a zjevně jízlivá matka, sic prokleta svou kurvící se dcerou, odchází ze scény jako vítěz, předpokládám, že to byl ústupek Věře Galatíkové, která si nepřála žádnou katarzi ani úder bleskem. Z celé sbírky jsem se nejvíc těšil na Polednici, bohužel ta je v celém souboru absolutně nejodfláklejší, místo děsivé příšery z bájí Bolek Polívka, asi pokus o zlehčení, no haha. Zlatý Kolovrat, nahá Aňa, úžasná Nina Divíšková a pro mne nejlepší balada! Na závěr pak Štědrý den, v němž zemře nemluvná Stella Zázvorková, která se po celou dobu tváří, že něco ví. To už se ale nedozvíme, protože dohořela poslední svíce. (29.11.2014)

Když jsem se na to teď konečně podíval na celé, proklínal jsem Brabce podobně jako poté, co udělal s mým milovaným Krysařem. Pokud hodlá i nadále brát do pazourů nejlepší díla české literatury a rozmašírovat je svou pseudovizuální masturbací, brzy ho nějaký literární vlastenec vezme Temnem po hlavě. Naprosto nevystihnul atmosféru balad a v drtivé většině z nich udělal hloupoučké vyprávěnky bez skutečných postav, kde jen mává zpomaleně kamerou a pokouší se o "umění". Nesnesitelné jsou všechny balady, ale nejhůř to odnesla Svatební košile. Navíc nechápu, co kdo na Vodníkovi vidí, co provádí ty herečky v závěru... neuvěřitelný. (09.10.2004)

Maximálně výtvarně pojaté dílo. V původní Erbenově verzi jsou jistě nejsilnější prastaré, až archetypické morálně-biologické pravdy, z nichž ani přes nejzarputilejší snahu navypreparujeme ani náznak moralismu. Toto morálně-etické veledílo je dokonale doplňováno vybroušenými výrazovými prostředky, včetně zvukomalby a hláskové instrumentace. Ve filmové verzi naproti tomu zůstala pouze stránka výrazová a údajně hlubší zakompované prvky nedokážeme při nejlepší vůli uchopit. Nakonec - nikdo by je tam asi nečekal a ani necpal. (29.09.2004)

Brabec si dovolil zrežírovat jednu z největších českých literárních klasik, ale podle mě to zvládl s grácií. U jednotlivých básní trochu kolísá jejich úroveň (třeba Svatební košile se nedá srovnat se Štedrým večerem apod.), ale dohromady to tvoří fungující celek, který je ještě doplněn skvělou hudbou a úžasnou kamerou. Schmitzerův umrlec a Polívkova polednice mě fakt dostaly ;-). Po druhém zhlédnutí se utvrzuju v 5* hodnocení. (16.12.2007)