Jablká

Jedno z nejsilnějších dramat letošních Varů, jež exceluje naprostou originalitou a dystopickou atmosférou obohacenou o kvalitní herecké obsazení. Naprosto miluju ten fakt, že i kdybych nevěděla, ze které země tento snímek pochází, jednoznačně bych tipovala Řecko, protože ten feel ve mně stoprocentně evokoval styl Yorgose Lanthimose a jeho citlivý absurdní humor. Výborné téměř po všech stránkách. Opravdu krásná sonda do hloubi duše jednotlivce a hledání identity u příležitosti truchlení nad ztrátou blízkého. Tohle bylo vskutku nádherné a důstojné rozloučení s letošním varským festivalem a dalo to i velký prostor pro přemýšlení. KVIFF 2021 (02.12.2021)

Odtažitý snímek se očividně nesnaží získat divákovy sympatie. 1)  SeanLSD**** ve svém komentu pěkně rozebírá možnosti, jak film vyložit._____ 2)  Spoiler. Film vskutku nabízí různé možnosti, jak jej chápat. Tvůrci nešli cestou běžné mainstreamové produkce postapokalyptické společnosti, která trpí masovou amnézií. Nikdo očividně nepátrá po příčině katastrofy, po tom, jak ztrátě paměti zabránit. Nedozvíme se příliš mnoho ani o rozsahu pandemie. Tato podivná alternativní společnost prostě masovou amnézii bere jako přírodní úkaz a řeší čistě jen následky._____ 3)  Spoiler. Prostředí, kde se děj odehrává, pochází z nějaké alternativní reality. Lidi se chovají lhostejně a pasivně. Není jasné, kdo dlouhodobou nemocenskou i postnemocniční péči platí a kde na to bere peníze. Auta jsou dnešní, ale mobily a počítače zcela chybí. Fotí se na Polaroid. Ovšem na první pohled žádná bída nepanuje, lidé prostě žijí jako někdy před 50 roky._____ 4)  Nemám rád filmy, které nejdou po základním problému. Je jistě zajímavé sledovat, jak se postavy v podivné situaci chovají, ovšem spíš bych chtěl vidět, jak se zachová společnost jako celek, společenský systém. Chtěl bych tu obvyklou linku, kterou díla žánru obvykle nabízejí: nejdřív ukázat problém, pak definovat jeho projevy, následně příčiny, najít řešení a aplikovat ho. Spekulace o tom, jak si film vyložit, mě většinou neuspokojují. Ani tento film mě neuspokojil. (25.10.2021)

Melancholicko-flegmatická povaha hlavného hrdinu nemusí sadnúť každému. Dá sa teda skonštatovať, že čím bližšie vášmu naturelu Aris bude, tým viac sa vám film bude páčiť. Atmosféra je síce pochmúrna, ale určitý čierny humor, možno v štýle Kaurismäkiho, film odľahčuje. Postavy sa chovajú mierne štylizovane, divák sa môže pobaviť nad Arisovými úlohami, ktoré sú trápne podobne, ako sú trápne naše každodenné činnosti. Ani sami si v tom zhone neuvedomujeme, že sú nám istým spôsobom prikázané ako jemu. Možno bude najlepšie si tiež urobiť chvíľku pre seba a ošúpať si radšej jablko než poslať ďalší mail. (05.07.2022)

„Jsi si jitá, že umíš řídit?“ - „Myslím, že ano.“ Čekal jsem něco na způsob Dokonalého smyslu, ale dostalo se mi podívané snad ještě zajímavější. Tím spíš, že jde o velmi jistě vedený celovečerní debut, který dost staví na dávkování informací a práci s publikem. Zdá se totiž, že je na tom divák stejně jako hlavní hrdina. Ale stačí podezřelé setkání se psem a náhle se vše začne jevit jinak. A neznalost pointy je výhodou, takže ji nebudu víc pitvat. Každopádně se z toho vyklube posmutnělá společenská satira a sociální sonda, která ve mně doznívala ještě dlouho po zhlédnutí. Za slabší považuju nevysvětlení jistých detailů (minimálně se asi každý sám sebe zeptá: „Z čeho žijí?“), ale nejde o nic, co by mi extra vadilo. Dám silné 4*, bavilo mě u toho přemýšlet, i přes to pomalé tempo a trochu odtažitý přístup k publiku (ačkoliv např. „Let‘s Twist Again“ pasáž je čirá radost). „Je vaše žena naživu?“ - „Je. Zapomněla. A je neustále doma. Proto mě navštěvuje jen dcera.“ - „Možná je to takhle lepší. Bude to pro ni jednodušší. Nebude na vás muset zapomenout.“ (13.05.2023)

Šmarjá, to je zase situace... Jak se rozepsat, abych nezačal spoilerovat a nezkazil tak případným divákům zážitek, pokud by si nějakým nedopatřením přečetli tento můj mozkový výblitek? Nezbývá, než zachovat krajní opatrnost. Jedna pěticípá padla za oběť buď mnohým nelogičnostem nebo mnohým nedovysvětlením. S naprostým klidem bych si z těchto důvodů obhájil před sebou samým i nižší hodnocení, ale do toho se mi nechtělo, protože šlo o hodně zajímavý a zvláštní snímek, v němž se dařilo nenápadnému ale přesto rozpoznatelnému humoru na úkor digitálních technologií, takže jsem si zase jednou užil dobu analogovou. Nejsem sice opěvovatelem minulosti, ale analog měl své kouzlo, protože se lidi alespoň občas podívali kolem sebe, aniž by měli neustále před obličejem displej svého mobilu. Když tak vidím ty poloviční zombíky v ulicích, vždycky si vzpomenu, že nejlepší metodou, jak přimět osla k pohybu, je zavěšení nějaké laskominy před nozdry (jde však jistě o podobnost čistě náhodnou). Já jsem si tu pomalou podivnost vcelku užíval, kazily mi to jen výše zmíněné nedostatky, a přestože bych hlavního hrdinu v jeho jednání nenapodobil, jeho důvody jsem plně chápal. / "Jsi si jistá, že umíš řídit?" "Myslím, že ano." / Poučení: Ztratíš-li paměť, zajdi si do kina na horor. (21.07.2023)