Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Osobitého výtvarníka, typografa, spisovatele Josefa Váchala zná veřejnost především díky jeho Krvavému románu. Surrealistická rozkošatělost této obhajoby pokleslého čtiva 19. století zaujala Jaroslava Brabce a jeho spolupracovníky a našli k tomu odpovídající obraz "braku" 20. století. Zájem autorů se soustřeďuje především na období němého filmu, procházka dějinami kinematografie pokračuje přes nástup zvukového filmu až do současnosti (autorský film 60. let, moderní horor), formálně tu najdeme např. využití techniky tónovaného filmu). Všestranná parodie prolíná barvitou dějovou změť s příběhem autora (Váchala/Paseky), komentujícího a vytvářejícího svou knihu, a rozštěpeného navíc v ději do postav Fragonarda a Mistra. Stejně jako u Váchala vstupuje do fikce stále silněji realita, aby se jediným "šťastným koncem" ukázalo být hotové umělcovo dílo. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (86)

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Krvavý román představuje v rámci produkce české kinematografie úlet, nebál bych se napsat, naprostou bizarnost. A to píšu s vědomím, že v 90. letech u nás vznikalo ledascos, včetně obskurních záležitostí, nad kterými s odstupem času zůstává rozum stát - ty ale byly většinou spojené s pokusy o komerční trháky. Snímek vznikl v souvislosti s privatizací Barrandova a obviňováním vedení firmy ze strany českých filmařů, že naprosto rezignovali na uměleckou tvorbu. Tehdy se někdejší ředitel Václav Marhoul rozhodl zacpat ústa kritikům tím, že vyprodukuje experimentální film vhodný na festivalovou scénu. Využil přitom popularity 3. vydání Váchalova Krvavého románu, kde tenhle kritiky zatracovaný, ale pro sběratele a fajnšmekry kultovní grafik vyjádřil svůj hold brakové literární produkci 19. století. Tohle dílko v době vydání téměř zapadlo, ale začátkem 90. let byla ta správná atmosféra na jeho resuscitaci. Divák může sledovat řadu postav ze šestákových krváků od padlých dívek přes piráty až po zkaženého kněze, jejichž příběhy se prolínají, a při sledování jsem si uvědomil, že mi tenhle styl silně připomíná ve Francii hodně populární Tardiho komiks Podivuhodná dobrodružství Adély Blanc-Sec. Tady je vidět, od koho možná Tardi opisoval.:-) Je to originální, úsměvné, ale jako celek to bohužel sráží přílišná úcta k Váchalovi, která se projeví v nižší srozumitelnosti a především v neslaném nemastném konci. Každopádně je to možnost vidět řadu českých herců, jak si užívají hodně netradiční obsazení, bláznivé situace a jak přehrávají ve stylu filmařiny 20. let. Celkový dojem: 70 %. ()

easaque 

všetky recenzie používateľa

s filmem mám problém, že jsem ho moc nepochopil. Ale možná by to bylo i s knihou. Režisér se snažil udělat něco atypické a povedlo se. Počátečních 15-20minut mne potěšilo - styl byl hodně dobrý a nápaditý. Napodobenina starého filmu byla téměř dokonalá a hodně nápaditá, ale pak se to vytratilo a začlo se do toho mluvit a už mne to moc nebralo. Některé herecké výkony v první polovině byli dokonalé, ale ke konci už jsem jim nevěřil. Snaha dobrá, ale pro mne nepřesvědčivé - 40% ()

Reklama

salalala 

všetky recenzie používateľa

Určitě dodnes jeden z nejoriginálnějších počinů, co u nás vznikly. Začátek je strašně fajn a nadsázka a humor z toho čiší na všechny strany. Parádní němé sekvence, stříkající krev a dokonalé herecké výkony (musí se to zdůraznit, protože hrát jako v němém filmu je úplně o něčem jiném a všem se to beze zbytku povedlo), povedená vizuální stránka. Jak se ale začne mluvit, všechno jde trošku dolů. Najednou tu není ta lehkost a takové to kouzlo nevyřčeného mizí. Utopilo se to ve formě, které je až příliš a je pořád stejná. Moc nepomůže ani střídání barevného nádechu a hodně nevyrovnaného děje. Celkově vzato určitě ne špatný film, který díky stylu natočení prakticky nestárne, zabíjí ho ale přehnaná sázka na vizuální stránku. Chtělo by to lepší scénář a trošku prokrátit. 60% ()

Radyo 

všetky recenzie používateľa

Černobílé (respektive modrobílé, hnědobílé, červenobílé apod.) zpracování je asi to první, co na tomhle snímku upoutá. Po několika desítkách minut pak diváka přepadne pocit, že to, co se ve filmu odehrává, jaksi nedává příliš smysl. Děj skáče z místa na místo, postavy neustále přibývají a logika jaksi uniká. Teprve postupem času do sebe začne všechno nenápadně zapadat a nakonec do celkového příběhu zapadne i ta nejabsurdnější dějová linie. Ondřej Pavelka tady měl asi životní roli a svou šanci využil beze zbytku. Také ostatní herci jsou docela trefně obsazení a někteří i celkem dobře "namaškaření" (např. Barbora Hrzánová). ()

Vodnářka 

všetky recenzie používateľa

Je vždy zajímavé, pokud se režisér rozhodne obohatit svou předlohu o něco navíc. Zároveň však nová podoba musí vnitřně i navenek korespondovat s původními myšlenkami i celkovou atmosférou, jinak hrozí vznik šílené slátaniny podobné brainstormingu hyperaktivních dětí ve školce. Tomu se ovšem Jaroslavu Brabci podařilo vyvarovat a tak proslule bláznivému surrealistickému románu Josefa Váchala dodal nový podobně experimentální rozměr. Hra z barvami, střihem, titulkami, návrat k herectví, líčení i kostýmům počátku 20. století i přechod od němého filmu ke zvuku nejen, že baví, ale dodávají Váchalově příběhu potřebný nadhled i nadsázku. ()

Galéria (6)

Zaujímavosti (3)

  • Ceny: Český lev 1993: nejlepší kamera, nejlepší střih (Jiří Brožek), nejlepší výtvarný počin (Jaroslav Brabec), Finále Plzeň 1993: Zlatý ledňáček. [LFŠ 2010] (Krouťák)
  • Výtvarník se ve filmu své společnice ptá, zda může přijít se svým psem Tarzánem. Stejně se jmenoval i ve skutečnosti pes Josefa Váchala. (Kuny27)

Súvisiace novinky

Fenomén grotesky v Uherském Hradišti

Fenomén grotesky v Uherském Hradišti

29.04.2008

Vzpomínáte na doby, kdy měla klasická groteska své stabilní místo na televizních obrazovkách? Ty časy jsou dávno pryč, ale pokud si chcete připomenout počátky filmového humoru (ale nejen ty), pak je… (viac)

Reklama

Reklama