Kanárská spojka

Bavil jsem se při premiéře a bavím se pořád. Trajkov si zkusil parodii na americký způsob ve stylu Bláznivých střel (které miluju) a docela se mu to povedlo. Jasně, vtipů a gagů mohlo být víc a mohlo to být celé o půl hodiny kratší, ale co už. Product placement byl opravdu naddimenzovaný, ale mně to v tomto případě kupodivu nevadilo. Kritici to svého času příšerně sepsuli právě kvůli PP, a jak vidno, řada diváků se jimi nechala ovlivnit, ale to by byla chyba. Škoda, že se Trajkov poté věnoval už jen (pseudo)uměleckým experimentům. (08.06.2018)

Překvapuje mě tak odsuzující hodnocení, stejně jako udělení "plyšáka". Protože jde zřejmě o naprosté nepochopení záměru autorů. Je to skvělá parodie, nebo spíš "parodie na parodii", je to plné vtipných momentů, jdoucích někdy tak rychle po sobě, že je leckdo ani nezaznamená. Film jsem viděla poprvé, když byl nový a teď po letech se mi zdá ještě lepší. Soukromě mě pak potěšila hudba a účast Michala Penka, který se právě v této době úspěšně vrací na hudební scénu. (10.11.2023)

To nejzajímavější - vlastně co to melu - jedině zajímavé - je, kde na takovou slátaninu Trajkov sehnal peníze, protože každý producent, který podobnou věc podpoří, jasně prokáže svoji nesvéprávnost...A pak je vlastně zajímavé, kde zůstala soudnost herců, podílejících se na " projektu", jelikož herecké obsazení je nadprůměrné. Ztráta času v jakékoli rovině. Celkové hodnocení 0 %. (07.05.2007)

Zatímco lokální hvězda pop-music Michal Penk točí na Kanárských ostrovech videoklip, jeho manažer Don Giovanni (Karel Roden) se připlete do plánu na loupež století. Kmotr zdejší mafie Don Padre (Miloš Kopecký) chce získat přísně tajný recept na becherovku a ten je po nepřehledně složitém transportu z Karlových Varů k nenalezení. Každý, kdo si chce kmotra z nějakého důvodu naklonit, po receptuře pátrá... Dobová propagace vsadila na slogan "Proč chodit na jiné filmy, když v tomhle je všechno?" Zní to sice podobně nabubřele jako naivní zlatokopecké pokusy o instantní kasaštyk typu Nahota na prodej nebo Trhala fialky dynamitem, ale to je klam. Jmenované filmy byly pochybné od samotného začátku, kdežto na Kanárské spojce jsou znát prvotní dobré úmysly i značné množství tvůrčí invence, kterým okolnosti nedopřály dotáhnout věc do konce. Film se sice točil v exotických lokacích, ale v polních podmínkách a s viditelně nedostatečným produkčním zázemím. Přesto má vtipný scénář, neurážlivý humor i solidní herecké výkony. Pokud někdo v komentáři teatrálně běduje nad vulgaritou nebo přehráváním, buďte si jistí, že film neviděl. Protože právě tyto dvě obvyklé ingredience českých filmových hurápodniků ze začátku devadesátých let Kanárská spojka vynechala. Gagy jsou lepší a horší, ale téměř vždycky podané civilně. Navíc nejsou takzvaně "lidové", alespoň ne ve smyslu přízemní pivní legrace soudobé konkurence. Jestli mi něco skutečně vadilo, byly to spíš některé technické nedostatky (obraz je neustále buď přehnaně temný nebo naopak přesvícený, vyloženě strašlivá je hudba Michala Penka), ale nemohl bych říct, že jsem se nudil nebo nedejbože propadal hanbou, jak je to trapné. Vůbec ne. Film patří mezi nedotažené kousky jako Buldoci a třešně nebo Každá koruna dobrá a mezi odpad ho neřadím. 40% (19.09.2010)

Plyšový lev poprvé. Aneb co se vlastně stalo? Ivo Trajkov se propůjčil k výrobě filmového tvaru, který se stal naprosto typickou žánrovou odnoží českých devadesátek. Záchvat svobody a rozdělení ČSR muselo v přímém přenosu vypadat přesně jako tahle Kanárská spojka. K ritu se dostal jako hudební skladatel a téměř herec Michal Penk, autorem plakátu a rovněž hereckým debutantem je tu i Jan Saudek se svým harémem včetně Sáry. Co jméno, to samostatný příběh toho, jak se kdo vyrovnal se svou kariérou v onom neklidném roce 1993. Zcela v duchu doby jsou tu rovným dílem poděleni Češi i Slováci, takže proti sobě stojí tým Lasica, Labuda, Satinský a pro změnu Vinklář, Kopecký a Huba je černou ovcí na české straně. Svým způsobem je to rozkoš, ale jen pro pokročilé konzumenty toho národního pokladu jménem kinematografie. Těžko uvěřit, že pod jiným režijním vedením duo Roden/Chýlková (zejména u Pavláskové) dokázalo sehrát cosi skvělého a zde se tak prázdně pitvoří. Na druhou stranu Lucie Zedníčková si pouze zopakovala parodický tón z Kouře a zdejší roli opřela hlavně o šíleně přeexponované kostýmy. A v naprostém kontrastu k tomu všemu si svou tvář zachoval Miroslav Táborský, jehož výkon cele odpovídal nevděčné roli Rudolfa Valentina '93. Souhrnně je to nedocenitelný skanzen bizarní doby, ve kterém budou mít všechny další generace co objevovat a je škoda, že to není taková televizní trvalka jako například devadesátkový Soukup. (15.05.2015)