Pějme píseň dohola

Není mi jasné, co vedlo pány Hřebejka a Jarchovského, aby vylíčili pobyt v pionýrském táboře v těch nejčernějších barvách. Film se v podstatě skládá z těch nejhorších situací, které mohly (mnohdy snad jen i teoreticky) na nějakém pionýrském táboře nastat. Jako by posbírali tyto negativní momenty ze všech pionýrských táborů a zasadili je do průběhu jednoho turnusu pomyslného tábora. Za dobu existence pionýrských táborů jimi prošly statisíce dětí a nejsem ochoten věřit tomu, že všechny zažívaly to, co je předváděno tímto filmem. (27.08.2013)

Příšerný postsynchron, a ne vždy je patrné jestli jsou výkony stylizované nebo špatně zahrané... Ale vizuálně je to nádhera (kompozičně, barevně + věrohodná prostředí jsou využita na maximum) a celé to má velmi příjemnou atmosféru podivnosti předrevolučních dob. A k tomu nemalou měrou přispívají i krásné koláže Davida Vávry. (19.07.2011)

Tenkrát si třeba ještě mohli diváci myslet, že to, jak postavy mluví jako nerealistické halucinace, je známka autorské invence, kdeždo dnes už víme, že v Jarchovského světě spolu takhle lidi prostě mluví víceméně vždy (a čím je to méně, tím je to více). Ale jinak jako jo... vzhledem k tomu, co jiného se dělo na začátku devadesátých let, tak teda jako jo. Jen trochu méně té křečovitosti a trochu více souvislosti mezi postsynchrony a děním na obraze... a bylo by to vyloženě ok. (26.11.2013)

Pionýrské tábory jsem ani historicky zažít nemohl, ale vatrínám, věšení vlajek a večerníkám  ani společným sprchám  jsem ani tak  nikdy nepropadl. Tím pádem  mě  zkarikaturování a zesměšnění některých klasických táborových prvků občas určitě pobavilo, a veřím, že ten kdo pamatuje ještě Pionýry se bude bavit ještě lépe. Jde o celkem zábavou hříčku, ovlivněnou a zpracovanou  hodně stylizovanou poetikou a la Divadlo Sklep. Pokud si zvyknete na velmi svéraznou formu, tak se se sem tam určitě pobavíte. Navíc tady  začali čtyři důležití tvůrci budoucí porevoluční české kinematografie (Jarchovský, Hřebejk, Trojan, Geislerová.)Ale skoro dvě hodiny stylizovanou skečů tábora s (povětšinou) neherci s přehlídkou karikaturou  bez hutnější dějové línie  na mě byly  trochu moc.  Některá místa trochu působily jako nudná vata, která se vypaří  rychle nebo jsou jenom obměnou předtím viděného. (17.09.2021)

Ať si kdo chce co chce říká, pro mě kultovní komedie pánů Hřebejka a Jarchovského, pod režií Ondřeje Trojana. Zajímavé herecké obsazení, krásné archetypy lidí (tupý silák, kráska, šéfka uklízečka, naivní mladíček, zatrpklý mladík, hipík - nejsem žádný soudruh - a další), silné zážitky z tábora a konec socialismu. Opravu vtipný film, který je ze života. Kdo zažil pionýrské tábory a trochu chce, v postavách filmu si sám sebe najde. (05.12.2010)