Réžia:
Ondřej TrojanScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (viac)Obsahy(2)
Eliška, ktorá kvôli uzatvoreniu vysokých škôl v období protektorátu nemôže pokračovať v štúdiu medicíny, pracuje v nemocnici ako zdravotná sestra a má milostný pomer s úspešným chirurgom Richardom. Spoločne sú zapojení do protifašistického odboja. Keď jedného dňa privezú na kliniku ťažko zraneného dedinčana Jozu zo vzdialených hôr, ktorý nutne potrebuje transfúziu, zachráni mu Eliška, ktorá má rovnakú krvnú skupinu, svojim darcovstvom život. Keď Eliška potrebuje kvôli odbojovej činnosti úkryt, je rad na Jozovi, aby splatil svoj dlh. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (578)
Tož bylo to hezké, ale tak nejak z dálky. Šok z nouzové, okamžité a totální změny identity, vyrovnávání se a přijetí, atmosféra stálého ohrožení – nic z toho mi tento film nedává vidět, pouze mě zdlouhavě informuje, že se to děje (zdlouhavost mu však nebrání nechat hrdinku vklouznout nahou do náruče alter-manžela naprosto z ničeho nic). Rovněž nové (velmi konkrétní a osobité) prostředí je ukázáno jaksi zdálky, jako folklórní skanzen. Nebo proč je bezradnému divákovi konstatováno, že i v rámci tohoto prostředí je to horší než zlé – totiž v místními opovrhovaných „Želarech“? Tak buď se tím zabývám nebo to nevnucuju. Totéž o morálně-ideových dilematech v kolegiální konfrontaci učitel – farář. Vůbec jsem nepobral ten zarputilý mindrák vesnického protektorátního učitele z místního raubíře. A otčímův řemen na zádech tehdejšího venkovského ogara jako základ melodramatu? No nevím. Poměrně brzy se to pak celé začíná rozpadat v barvotiskové obrázky drsného horalského života, do nichž nevím odkud občas přilezou esesáci někoho odpravit. Za těchto okolností mi pak i finální řádění bodrých osvoboditelů bylo vcelku lhostejné. (Sledoval jsem prostě jakési tragické „Musíme si pomáhat“ na ruby.) Aňa Geislerová, působící zde krásným klasicky filmovohvězdoidním dojmem, mohla zazářit, bohužel nemá pořádně na čem. Ve výmluvném sice, ale hluchém filmu může jen předvádět požadované emoce v aktuálních situacích. Její chvilkový azyl u Zity Kabátové a Sv. Beneše kvituji jako projev Trojanova smyslu pro tradici. K tomu Ivan Trojan úplný Bartoška. Překvapivě vkusný farář Donutil má jako na potvoru zrovna tady velmi omezený prostor. Vůbec je tam toho moc a všeho málo. Epilog, v němž hrdinka po letech podstupuje setkání dvou svých životů, mohl být působivým završením impozantního filmu se skvěle postavenou osnovou. Kdyby se vybudovalo víc než jen osnova. Pak bych snad také mohl Jozovu smrt považovat za tragické uzmutí nového hrdinčina života (do nějž byla hozena a k němuž se poctivě protrpěla) a ne za preventivní řešení hrozícího dilematu. Jo a ta vystřižená scéna „obřad“ tam zrovna být mohla. Ponechání scény „Irča“ by zase předešlo nejednomu mému nedorozumění. Dvě a půl hvězdičky. Dvouřádkový komentář od Ony v podstatě vystihuje můj celkový dojem. Pozoruhodně detailně se shoduji s Šandíkem, přestože se zásadně lišíme v celkovém zhodnocení. ()
Dramata na pozadí druhé světové války jsou bezesporu hřiště, na kterém současná česká kinematografie umí nejlépe zaválet (Je třeba zabít Sekala, Operace Silver A). Trojanovi lze vytknout snad jen výběr některých hereckých představitelů, kteří se jen stěží vymaňují ze svých zavedených škatulek (především Dušek) a taky celkovou rozvleklost, v které však kupodivu nezbude místo k objasnění některých pohnutek. Pak si člověk může myslet, že se stačí jenom okoupat.. ()
Film zrající jak víno. Dokonalé i ve srovnání s Jozovou Hanulí Květy Legátové. Ovšem nikdy nezapomenu na to, když jsme rozebírali zdánlivý "nekonec" s jednou mladou učitelkou z Colorada. A přitom to celé nepochopení záviselo na tom, že oné mladé Američance nesecvakly takové dominantní detaily, jakými je móda a vývoj automobilového průmyslu. Bez jejich znalosti je pak neřešitelné dojít k poznání posunu v čase. ()
No...asi jsem čekal víc. Budu si muset přečíst předlohu, jelikož mi tam spousta věcí asi dost unikla. Na scénáři jsem ovšem ocenil, že po načrtnutí něčeho stačila třebas jedna věta a vše vám bylo jasnější. Aňa se podle mě hodní kamkoliv :-) Taky bych neřekl, že to byla idyla, vzhledem k povahám lidí a drsnosti kraje. Je to nadčasový příběh, krásně natočené obrázky, ale, jak už jsem psal, něco mi chybělo a asi se to nedá přesně popsat. Ovšem ty "plné obrátky" na konci si zaslouží také ohodnocení. Po přečtení knihy Jozova Hanule chci jen napsat, že je to silný, opravdu SILNÝ příběh, ale k filmovému zpracování větších námitek nemám. ()
Kdybychom každý rok natočili aspoň jeden takový snímek, tak by se naše kinematografie neměla za co stydět. Bohužel takový film přijde tak jednou za tři roky. Nevyčerpatelná tématika let druhé světové války opět přinesla nádherný příběh o Hanulce, která se musí ukrýt do slovenských hor, aby ji gestapo nenašlo. I ve světě tak na sebe upozornila Aňa Geislerová, kterou náš divák dobře zná. Koprodukce přináší vždy i nějaký ten zahraniční objev. Tím je pro tento film Maďar György Cserhalmi. Casting vyšel ale celkově zcela na jedničku - Ivan Trojan, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek a filmoví historici si přijdou na své, neboť se s filmem v Želarech rozloučily dvě legendy předválečného filmu – Zita Kabátová a Svatopluk Beneš, po jehož smrti Kabátová prohlásila, že hrál již velmi špatně a velká část jeho epizodní roličky nebyla použita. Napočítal jsem mu dvě krátké větičky, ale aspoň něco. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (31)
- Scenárista Petr Jarchovský prozradil, že autorka předlohy Květa Legátová za film odmítala honorář. Když na tom ale produkce trvala, řekla, že část peněz chce v granulích pro zvířata (měla mnoho koček). A protože jich bylo hodně, darovala část z nich útulkům. (sator)
- Když vojáci vtrhnou do kostela, farář (Miroslav Donutil) právě vypravuje příběh o narození Ježíše, popsaný v "Bibli," v Lukášově evangeliu. (Kuny27)
Reklama