K zemi hleď!

Co k tomu říct? Poprvé když jsem viděl plakát k filmu s hlavním protagonistou Leonardem, jakožto i jedním z ekolídrů dnešní doby v mém oblíbeném žánru katastrofických filmů, zajásal jsem zvědavostí. Po prvních pár minutách jsem si ale uvědomil, jak na tenkém ledě se tento žánr pohybuje a člověk na to musí být dost uvědomělý, aby si to mohl užít a musím říct, že podání v tomto žánru je to velice těžké. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na film Mars útočí! (1996) , který s tímto v mnohém spojuje a to jak naivním chováním prezidenta USA, tak i celkovou ironií lidstva na blížící se nebezpečenství, ale také hvězdným obsazením. Tedy až na výrazný rozdíl, že K zemi hleď! je mnohem lépe propracovanější v detailech a v podstatě je to takovým obrazem dnešního světa, kdy hlavní roli hrají masmédia, které v mnohém ovládají sociopati a jiní zvláštní tvorové a zneužívají lidské naivity pro svůj vlastní prospěch. Osobně, ale stále doufám, že takto bychom jako lidstvo nedopadli, i proto mi tento žoviální styl ironické satiry byl spíše proti srsti a stěží jsem to dokoukal do konce. Můžu říct, že mi komedie v katastrofických filmech nevadí (Armageddon (1998), Den nezávislosti (1996)), ale asi ta nečinnost a laxnost bohužel v tomto žánru ano. I proto již nyní netrpělivě vyhlížím Moonfall (2022). (19.01.2022)

Podobný problém, jako s druhým Boratem - tváří se to jako "sžíravá satira o světě, v jakém žijeme", přitom to líně střílí do těch neočividnějších terčů. Nevěřím, že by podobné teze o Trumpovi, sociálních sítích, Fox News nebo rozdělené společnosti nedokázal vyseknout průměrně vtipný komentáror jakéhokoliv mainstreamového deníku. McKay bohužel až na úplný závěr pochopí, že z dobré komedie má zatrnout, a proto je scéna večeře, během níž se o apokalypse ostentativně nemluví absolutním vrcholem filmu, i když do něj nepasuje. (27.12.2021)

Nejnabušenější film posledních let a přitom taková nuda. Adam McKay se neuvěřitelně vyšvihl Sázkou na nejistotu, a to už mu nikdo nikdy neodpáře, a jsem rád, že náročnějšími tématy se zabývá i nadále. A i když jsem předem věděl, že to bude satira, moc jsem mu to tentokrát nežral a přišlo mi to zbytečně moc absurdní. A pravděpodobně jsem jedním z mála, ale i laciné. A vzhledem k nafoukné stopáži i lehce nestravitelné, ovšem na druhou stranu si říkám, že filmu v budoucnu musím dát ještě jednu šanci. A to překvapivě ne kvůli ani jednomu z herců. Leo tu příliš sympatický není, JLaw příliš upjatá, Meryl Streep vyloženě trapná a jindy sympatický Mark Rylance mě tu bavil snad ze všech nejméně. Ano, chápu, že to bylo tak cíleně napsané a je to jedna velká kritika společnosti tohoto stolení, na druhou stranu jsem nebyl lapen do sítí a několikrát jsem si na chviličku odběhl dělat radši něco jiného. (27.12.2021)

Jeden z nejočekávanějších filmů roku, přišel až v jeho závěru, ale stál za to. Herecký dream team ve filmu, který na vážné věci (zničení naší planety ) ukazuje mimořadné přesným satiristickým způsobem, to co devastuje celou naší společnost, populismus, povrchnost, hamižnost, rozdělování společnosti. Všechno přesně vtipně, vystížně a naprosto originálním filmovým jazykem, se suverenní kamerou, režií, střihem i hudební složkou. K hercům nemám jedinou výhradu, palce nahoru platí absolutně pro všechny. (25.12.2021)

Osobně mi dost překážela přílišná parodičnost, mohlo to jít ještě víc pod kůži, kdyby to bylo o fous civilnější, ale předpokládám, že právě s tím tvůrci kalkulovali a odměřovali to jako zcizující, a tím odlehčující prvek, aby to pro cílovou skupinu diváků bylo vůbec vydržitelné, takže nic nenamítám, jsem ráda, že tohle existuje a  finále je chtě nechtě velice působivé. Momenty jako modlitba u společné večeře a bubnující šaman se mi vryly. (Promítali jsme si s blízkými na Silvestra 2021, rezidence B12.) *~ (01.01.2022)