Slnko, seno a pár faciek

Vrchol žánru agro komedie. Něco tak ukrutně buranského a křupanského se hned tak nevidí, sleduji to s podobnou rozkoší, s jakou si občas vyslechnu píseň zábavovkové kapely. Je to tak blbé, až to rozesmívá. Upřímně naivní, prvoplánové a přitom svým zvláštním způsobem zvrhle pravdivé. Blbost některých gagů je tak krystalická a neředěná, že mě dostávají i na stý pokus. Troška je sice daleko za hranicemi vkusu, ale přesto si dokáže držet určitý standard a hrubý mustr, který filmu dodává jakous takous ucelenost. Pokud chci vidět skutečnou esenci českého vidláctví, pustím si Slunce, seno a pár facek. Nehodlám řešit, zda je to taková vidlárna záměrně, či nezáměrně. Prostě to fachá. Pravý filmový kompost s nezapomenutelným aromatem kravského trusu a hnoje. (03.02.2006)

Nejlepší Troškův film a vrchol vesnické trilogie. Proti jedničce je rozmáchlejší, bere si na paškál více situací a zdejší místopis/osobopis šlape na sto procent. Princip celé série recykluje vesnické zvyky, které po použití vrací zpět na místo v notně přemrštěné verzi a kupodivu není ve své logice úplně stupidní - je to trefné. Oddechové, blbé, zábavné. Nic víc. (26.12.2006)

Slunce, seno a pár facek je nejlepší díl celé trilogie o osudech rodiny Škopků a vlastně všech lidí, kteří žijí v Hošticích. Mladý Konopník a mladá Škopková se mají brát. Do vesnice ale dorazí Ing. Tejfarová a tím se spustí nespočet komických a naprosto úžasných situací, která jsou originální a stoprocentně zůstanou v naší paměti velmi dlouho. Já jsem se totiž po celé dvě hodiny doopravdy smál a to je to hlavní, co od tohoto filmu čekat. Pro mě jedna z nejlepších českých komedii. (16.05.2010)

Kouzlo "jahodové" jedničky sice už lehce pominulo, nicméně i tak si "ufackovaná" dvojka drží celkem solidní úroveň. Komu se nelíbily Jahody, ten se ani u Pár facek nenajde - pro mě jde však o další dávku osobitého humoru, k němuž se pravidelně a rád vracím. Oproti jedničce je dvojka svou stopáží trochu přestřelená, ale vyloženě nenudí. S odstupem času a po x-tém zhlédnutí si říkám, jaká byla Škopková neskutečná fúrie, které by člověk nechtěl vstoupit do rány. Růžičková se však do této role vážně hodila a dala tak vzniknout jedné z nejikoničtějších postav na poli české komedie. Opět se jedná o nadmíru výživnou nálož humorných hlášek a momentů, které pobaví i při opakovaném zhlédnutí - ať už jde o Troškovy uměle vytvořené filmy ("Poslechni svého pána, střílej, střílej!"), sousedské intriky a sváry, či závěrečnou fackovanou. P. S. "H*jzle jeden!" (05.09.2022)

Mi to Troškovo pojetí vtipů připadá stejně přirozené, nepřehnané a odrážející realitu, jako když jsme se ve třetí třídě soutěžili, kdo vymyslí vyšší číslo, a vyhrál spolužák s "tisícpětsetdevětset". Na druhou stranu musím Trošku pochválit, v té době málokdo pamatoval na naše sluchově postižené spoluobčany, a on pro ně natočí celý film. Pravda, my zdraví si musíme dávat na odhlučnění špunty do uší a stejně se pak cítíme, jak kdybysme stáli u repráku po celý koncert nikoli vážné hudby, ále co, to sneseme. Nejvíce hlasového talentu projevovala Růžičková, holt měla v sobě nepřeberné množství hlubin, v nichž mohl vzduch pěkně rezonovat. Málo se o tom ví, ale Růžičková byla naše tajná vojenská zbraň, měla dokonce hodnost generála, v případě boje se s ní počítalo do první řady s úkolem odpuzovat nepřátele jednak zjevem, jednak řevem. Jako dokonalá stíhačka pak byla sama schopna ubránit náš vzdušný prostor. Není náhodou, že do NATO jsme vstoupili až po její smrti, protože před tím jsme ho prostě na nic nepotřebovali. A taky to bylo jedním z důvodů (tím druhým byla touha být prohlášen za svatého), proč šel Kalousek do sebe a uvědomil si, že nějakou tu výzbroj naše armáda prostě mít musí, takže zatímco dřív ukradl cokoli, co nebylo pevně přišroubované, teď z ministerstva obrany odstoupil, založil si novou stranu a začal se chovat mravně. (07.03.2015)