Slnko, seno a pár faciek

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)

Intošové a ctihodní teoretici mají z Troškova jména pupínky bez ohledu na konkrétní film, jenže já aspoň trochu znám venkovskou mentalitu a přece jenom ještě pamatuju atmosféru před rokem 89, kdy se ty politicky mířené hlášky setkávaly s obrovským ohlasem u publika. Bylo mi 10 a s rodinou jsem na tom byl dvakrát (letňák ve Zbiroze, Kyjev v Praze Dejvicích), pokaždý kino narvaný k prasknutí, sedělo se i na schodech a hurónský smích provázel hlášky "Ať se propadnu do západního Německa" či "my jsme tu s tou přestavbou tak daleko, že už dnes se máme líp než zítra. Pozítří. Včera. Řekla jsem něco blbě, předsedóó?" A za to, co to ve svý době pro lidi znamenalo, si to dobrý hodnocení zaslouží. Naprosto podepisuju, co píše salahadin. BTW táta prožil dětství v Bavorově, podle něj je to spíš drama ze života než komedie. Uživatel sun.eagle to v první větě komentáře vystihuje naprosto přesně. (23.01.2007)

Téhle komedii se asi nebudou smát dvě skupiny lidí: ti, co nezažili komanče a ti, co nezažili klasickou vesnici a vztahy v ní, protože Troška většinu z toho dobře zparodoval a reálně zobrazil, že každé hodnocení typu odpad! je trochu neopodstatněný. Lepší než všechny současný komedie, hlášky dávno zlidověly, neherci hrajou skvěle, herci do vesnickýho prostředí zapadli jak ozubený kolečka v hodinkách a scény s Valerií Kaplanovou jsou prostě to nejlepší z celýho filmu. "Když vy břízoly, tak my kachličky..." jak nadčasový lidský rys. Nebo věta, kterou jsem v mládí slýchával také při identické situaci, kdy vypadl v celé dědině el. proud: "Do prčic, kterej blbec zase!" Nebo shánění ženichů středověkým způsobem, věděli jste, že takto to může fungovat dodnes? A všimli jste si, že se ve filmu hádá jen Škopková s Konopnicí a že chlapi ne? A ty vesnické drbny nevymřely, ale žijí dodnes a žít budou až do skončení světa. (12.01.2007)

Viděno už asi po desáté a pořád slušná zábava. Pokud se dá mluvit o tom, že existuje český humor, tedy humor, který je typický pro náš národ, tak tady ho máme. Pravá vesnická komedie a věrné znázornění českého člověka se svými klady i zápory. V některých jihomoravských vesničkách to takhle chodí dodnes. O tom jsem přesvědčen :-))) 70% (14.04.2009)

I druhej díl je skvělá česká komedie a podle mě i stejně zábavná jako první díl. Zůstali skoro všichni herci i vesničani a třeba taková Helena Růžičková nemá chybu. Mam jen jedinou výtku a to je trochu delší stopáž na komedii, protože komedie delší než 2 hodiny trochu omrzí, ale stejně je to zábavný a spolu s prvním dílem nejlepší film Zdeňka Trošky (08.09.2005)