Z pekla šťastie 2

Nejprve musím konstatovat, že jsem odpůrcem pohádek. Nicméně i tak mi nedělá problém prohlásit, že naše pohádky (Byl jednou jeden král, Tři oříšky pro popelku, S čerty nejsou žerty) patří mezi národní filmové poklady. Nevím zda tyto snímky pan Troška viděl, ale rozhodl se nám divákům ukázat, že to jde i jinak. Dal tomuto žánru zcela nový rozměr a ukázal, že i z pohádky lze krásně vytvořit zcela nestravitelnou idiotskou sračku. Skvělá práce pane Troška. (28.05.2009)

Pořád jsem kolem té pohádky chodil, vždycky viděl jen pár útržků a vždycky koumal, proč to má tak nízké hodnocení. Říkám si, dobře, je to sice Troška, pár těch jeho hrůz jako Princezna ze mlejna 2 jsem viděl, ale pohádka, která má bohatou výpravu, slavné herce, obstojnou orchestrální hudbu, pohádkové atributy jako sedmimílové boty, draka, tři přání apod., přece nemůže být odpad... ...no, může. Jako opravdu jsem si v mozku udělal tvrdý reset předsudků a pohodlně se usadil do křesla, abych si o vánocích k cukroví pustil krásnou českou pohádku. Fakt to nešlo. Vydržel jsem asi do půlky. Troška se neustále ohrazuje, že na kritiky kašle, že přece pohádky jsou určené pro děti a to jeho publikum je miluje a to je přece ta nejhežčí odměna. Ale jaké publikum? 3-5 let děti. Na pobavení takového publika nepotřebujete ani um, ani talent. Tříleté dítě se zasměje čemukoliv. Pohádky pane Troška, jsou sice primárně určené pro děti, ale ty děti jednou vyrostou a měli by se v budoucnu se svým potomstvem na tu pohádku chtít znovu s chutí podívat. Nikdo od 10 a výše není zvědavý na ustavičné pištění a vřískání. To peklo vypadá, jak ústav pro mentálně zaostalé, nechápu furt tu režišérovu deviaci ztvárňovat čerty jako šišlající retardy. Režie a vedení herců je jedna velká tragédie a každá postava musí (tomu tříletému divákovi) názorně předvést, jestli je zlá, či hodná. Brambas musí neustále zatínat pěsti, bít se do hrudi a pronášet jednoduché fráze o tom, jaký bude pán světa. Dora se musí neustále mračit a zle se chichotat a Markýtka s Honzou? S líbezným úsměvem naivní důvěřivý blbečci, kterým byste z fleku lištili po čuni, jak jsou přehodní. Černobílost postav a hraní alá školní besídka tady roste do absurdních rozměrů. Finální ránu tomu zasazují již tradičně příšerné postsynchrony, které ve scéně poletují všude možně, jen ne hercům z úst. Čistokrevné peklo a tu druhou polovinu už nikdy nedokoukám. (31.12.2023)

Veľká škoda, že rozprávka je zavádzajúca ohľadom pekla a čertov, ktorých skôr predstavuje ako neškodných, milých, priateľských, pritom realita je taká, že sú našimi najväčšími nepriateľmi (aj keď, samozrejme, sa tak navonok tváriť nemusia). Nešťastným riešením bolo aj to, že Lucifera a Pána Boha hral ten istý herec. Podobne peklo je v skutočnosti nepredstaviteľná hrôza, no to v rozprávke je skôr na smiech. Naozaj škoda, lebo bez tohto bludu to mohla byť veľmi pekná rozprávka. Pochváliť treba napríklad veľmi vydarených drakov, aj záverečnú pieseň. Vo filme zaznela aj krásna myšlienka, že láska sa nedá kúpiť. (04.02.2009)

uječený, trapný, zase děcko v uječený pohádce o tom co bylo když se vzali. Troška nepochopil, že kouzlo v pohádkových vztazích spočívá v závěrečné větě "a žili šťastně až do smti" totéž udělal u princezny ze mlejna. všimněte si, že nejlepší věci, které natočil maj jeden díl. Jasněnka a Melichar, zbytek je trága. (26.08.2013)

Každý režisér musí mít zatracene hodně 'z pekla štěstí', aby se 'dvojka' alespoň vyrovnala jedničce. V případě PRINCEZNY ZE MLEJNA se to Z.Troškovi povedlo, ale dvakrát po sobě by to byl zázrak. Největším kamenem úrazu je určitě katastrofální scénář. Příběh má daleko do ucelenosti, nabízí hodně víceméně samostatných dějových linií, mišmaš motivů a rozbředlý konec. Roztříštěnost celku podtrhuje nevyváženost scén - některé jsou úplně zbytečné, jiné téměř dechberoucí (hlavně ty s démonickou Dorou). Herecké výkony jsou taktéž rozmanité (buďme spravedliví, někteří jedinci nemají co hrát kvůli scénáři). Největší prostor a nejzajímavější příležitost dostala Dana Morávková a její intrikující Dora nemá chybu, je to padouch jak se patří. Hůlka s Gottem jsou sice prkenní, ale podle mě to není to nejhorší. Miriam Kantorková v roli chůvy je tak nesympaticky pitvorná a tak přehrává, že jsem jí vše špatné přála (bohužel nemohla skončit v pekle, protože patří k těm 'hodným'). Nostalgická vzpomínka na Jasněnku zůstává, lepší pohádku při vší snaze Troška (zatím) nenatočil. K tomuhle poslednímu počinu se (i přes jistá světlá místa) budu těžko vracet a návrat - to je znamení dobré pohádky, nebo ne? (14.06.2004)