Kapesné

Jestli lze o někom prohlásit, že skutečně rozumí dětské duši, pak je to François Truffaut. Jeho "Kapesné" je dokonalé - někdy veselé a někdy smutné (chtělo by se říct jako život sám) a má několik geniálních míst (snad nejvtipnější je scéna s malou holčičku, co ji rodiče za trest nevzali do restaurace). Za nejdůležitější považuji zjištění, že děti nejsou hloupé, protože jsou malé a ničemu nerozumí, ale naopak mnohdy chápou až moc dobře. Jsou to takoví malí dospělí. A dospívání je těžká věc. (22.07.2006)

Na Truffautove filmy som sa dlho chystal, no prvé stretnutie s ním v podobe snímky Kapesné ma trochu sklamalo. Príbehy a príhody niekoľkých detí z rozličných rodín a prostredia, ktoré spolu chodia do tej istej triedy, ma príliš nebavil - nezasmial som sa ani raz, a ako dráma to funguje možno v troch scénach, inak nič. Dej je nekonzistentný, filmov so zameraním na deti vo Francúzsku vzniká veľa a Kapesné neponúka ničo nové, ani staré v lepšom či zaujímavejšom prevedení. Dúfam, že Americká noc, ktorú si pravdepodobne pozriem najbližšie, bude lepšia. (20.12.2013)

Fantastická práce s tlupou dětí dělá z tohoto filmu jeden z Truffautových masterpieců. V podstatě žádný příběh, pouze děti v různých situacích – sami doma, ve škole, na černo v kině. Truffaut ignoruje dětskou škodolibost, sobeckost. „Jeho“ děti drží při sobě, život si jen užívají. Celé je to natočeno v podstatě z dětského pohledu, anebo možná z pohledu staršího člověka, který vzpomíná na to hezké, a špatné už dávno vytěsnil. Truffaut buduje svět, kde všechno je možné, a vše končí rozpustilým dětským smíchem. Za zmínku stojí neuvěřitelná scéna, v níž se malé dítě vyklání z okna až ... to musíte vidět na vlastní oči. (08.07.2006)

Už si připadám trapně, jak se v případě filmů F. Truffauta opakuju... Kapesné je další snímek tohoto tvůrce, v němž s neskutečným pochopením, vhledem do duše a dokonalým citem pro realitu zobrazuje mezilidské vztahy - zde vztahy mezi nejmenšími. Truffaut je vyjimečný režisér, a to nejen proto, že ukočírovat takovou bandu dětí dalo jistě dost práce... Navíc se ani trochu nepřiblížil k tomu, co svádí mnoho jiných filmařů, jež děti ve svých filmech zneužívají jen pro to jejich roztomilé pitvoření a většinou pak vytvářejí sentimentální rodinné komedie. Truffaut tady zobrazuje svět dětí jako plnohodnotný spletenec vztahů, prvních problémů, lásek, rošťáren i komických okamžiků, na které se potom v dospělosti tak rádo vzpomíná. Film nemá nějaký jednotný příběh, není tu jeden konkrétní hrdina - tím je dětství jako takové. Truffaut sám měl problematické mládí, z čehož pak čerpal ve svých klenotech jako Nikdo mě nemá rád, z toho též vychází Doinelovská pentalogie. V Kapesném se k tomuto tématu vrátil a stvořil dokonalý portrét dětské duše. Krásný film! ***** (07.01.2007)

Francois Truffault asi nemá pověst odborníka na dětskou duši jen tak. V tomto filmu vykresluje život mládeže a všechno co ji hýbá. A to poetickým, ale zároveň velmi reálným pohledem. To i za pomoci přirozených dětských představitelů, kterým možná Truffault dal i menší hereckou volnost, jak bylo u něj zvykem. Výsledkem je velmi přirozený a něžný film, na který se hezky kouká a pár nesmyslů (malý kluk seskočí z balkónů z posledního patra až dolů na ulici, ale vůbec nic se mu nestane) se da odpustit. Jen je to možná trochu moc dlouhé. Téma se mi ke konci už trochu okoukalo a trochu mi chyběla  větší k konfrontace s rodičovským světem jako u Nikdo mne nemá rád. Jestli jsem se tedy ke konci už mírně nudil, o to víc mě pak položil do země (skoro závěrečný) projev chlapeckého učitele (skvělá role, kterou si zahrál sám Truffault) k žákům plný ohleduplnosti k dětem. (30.03.2020)