Kapesné

Moc hezky, inteligentni a laskave humorny film, ale pozor, ne vzdy o humornych zalezitostech. Kazdy v nem v urcite podobe najde sebe, kus sveho detstvi, prihody a situace, ktere zazil ci videl, poznava v nem spoustu lidi kolem sebe. Davam maximum za tento nadherny exkurs do detstvi (temer) nas vsech. (18.07.2006)

Jestli lze o někom prohlásit, že skutečně rozumí dětské duši, pak je to François Truffaut. Jeho "Kapesné" je dokonalé - někdy veselé a někdy smutné (chtělo by se říct jako život sám) a má několik geniálních míst (snad nejvtipnější je scéna s malou holčičku, co ji rodiče za trest nevzali do restaurace). Za nejdůležitější považuji zjištění, že děti nejsou hloupé, protože jsou malé a ničemu nerozumí, ale naopak mnohdy chápou až moc dobře. Jsou to takoví malí dospělí. A dospívání je těžká věc. (22.07.2006)

Filmy s detskými predstaviteľmi veľmi nemusím. Poväčšinou dokážu svojim chovaním otráviť celý film. Tu sa to našťastie obišlo bez otravných detských elementov, no nenašiel sa ani nikto, kto by si dokázal získať moje sympatie. Prvý hlavný problém filmu je, že nemá žiadny dej. Truffaut sleduje deti v škole, deti mimo školy, občas sa tam pripletú aj nejakí dospelí... No nič z toho nie je zaujímavé. To ja som teda mal oveľa zaujímavejšie a zábavnejšie detstvo ako tento ansámbl. Druhý problém filmu je, že keď už sa Truffaut rozhodol pre polodokumentaristický štýl o deťoch, tak by mali pôsobiť prirodzenejšie. Z niektorých z nich doslova kričalo, ako boli strémovaní a mali problém s replikami a stále pokukávali vedľa kamery, či je pán režisér spokojný (hlavne dievčatko Sylvie je toho najjasnejším príkladom). To sa dá deťom bez filmárskych skúseností odpustiť, no pán režisér to mal asi poňať trochu inak. Film, ktorý mal pôsobiť realisticky a prirodzene, je tak umelý, že mu neveríte takmer nič. Z akého sveta sú tie deti, že sa jeden druhému neposmievajú, nebijú sa, neexistuje žiadne šikanovanie... Asi z nejakého dokonalého, mimo tejto planéty. Občas síce vystroja menšiu lumpárnu, ale každé decko behom týždňa toho vystrojí viac ako všetky deti tu behom niekoľkých týždňov resp. mesiacov dohromady. Vlastne najvystížnejším momentom celého filmu je scéna s padajúcim dieťaťom, presne taký dojem mám z celého filmu, ako pôsobila táto scéna - trápne a úplne mimo realitu. Zlatá Obecní škola... Pre mňa najhorší Truffautov film, nudnejší ako Jules a Jim. Pritom tu zvolil podobný prístup ako v skvelej La nuite americaine, no tam to bolo zaujímavé od začiatku do konca, tu nebola zaujímavá ani minúta. Radšej mal točiť filmy z filmárskeho zákulisia ako o deťoch. (06.01.2019)

Fantastická práce s tlupou dětí dělá z tohoto filmu jeden z Truffautových masterpieců. V podstatě žádný příběh, pouze děti v různých situacích – sami doma, ve škole, na černo v kině. Truffaut ignoruje dětskou škodolibost, sobeckost. „Jeho“ děti drží při sobě, život si jen užívají. Celé je to natočeno v podstatě z dětského pohledu, anebo možná z pohledu staršího člověka, který vzpomíná na to hezké, a špatné už dávno vytěsnil. Truffaut buduje svět, kde všechno je možné, a vše končí rozpustilým dětským smíchem. Za zmínku stojí neuvěřitelná scéna, v níž se malé dítě vyklání z okna až ... to musíte vidět na vlastní oči. (08.07.2006)

Kéž by dospělí uměli hrát jako děti. A kéž by všichni režiséři uměli točit jako Truffaut. Pohled na svět obyčejných dětí s obyčejnými problémy nám dává tento neobyčejný film. Příběh je sice o dětech, ale jejich peripetie mají mnoho paraler ve světě dospělých. Některé dětské příhody jsou veselé, některé spíše melancholické, ale všechny jsou nesmírně poutavé. Truffaut se také dotýká tématu týrání dětí, ale nijak tím citově nevydírá a vše zapadá do většího celku. Vrcholem filmu pro mě byla scéna z kina - dvě dívky, dva clapci, jeden nesmělý, druhý zkušený. Hodně se mi líbí takézvuková stránka filmu; francouzštině sice nerozumím ani zbla, ale strašně pěkně se mi poslouchá. (04.12.2008)