Alexander Veľký

„Momentálně mám dost kocovinu a už dobrou hodinu čučím na to okýnko a nemůžu vymyslet smysluplný komentář. Takže až se dám dohromady, něco sepíšu: “Alexander je, teda není, limonáda standartní hollywoodské produkce. Je to hlavně pouť jednoho člověka za svým snem (a ne jen s kladnými emocemi k hlavní postavě.) Ať chci, nebo ne, pořád mi na mysl přichází jenom POLITIKA. Mám pocit, že o tom je Stoneův film hlavně. Hlavní hrdina musí překousnoput mnohé věci ve svém osobním životě kvůli tomu, aby se stal Největším. Alexander the Greatest. Proto dle mě Stone neopustil svou linii, kterou začal a se kterou pokračuje. Čekal jsem nudný film ve stylu historických učebnic, nicméně jsem se nudil méně, než jsem očekával, i přesto, že jsem se díval na hodinky více, než je zdrávo. U tohoto snímku jsem obzvláště pečlivý: kamera, kostýmy, bitvy, režie, sloni + Colin Farrell na jedničku. Hlavní sexuální myšlenka, Agelina na dvojku. Hudba na trojku a další "komponent" už nehodlám ohodnotit. Jen bych podotknul dvě věci: scény s Angelinou a Alexanderem, když je mu dvacet, jsou velice vzrušující a vzhledem k tomu, že je jim oběma stejně let, tato scéna svádí k jiným, než rodinným konotacím (prostě to mezi nimi kruci jiskří.) A druhá věc je ta "postelová" scéna s Roxannou, která spíše, než by ukolébala případného diváka v nudě, ho dost vzruší. Řekl bych, že výkon Rosario Dawson (zvlášť ta prsa by zasloužila zvláštní kategorii Oscarů) byl druhý nejlepší (za Colinem). (15.02.2005)

Zoufalý scénář, prachbídné herecké výkony, mizerná hudba, nechutná Angelina Jolie a tragický Colin Farrell. To byly mé hlavní pocity z první půlky filmu. Avšak poté zčistajasna snímek nabírá tempo, které vyvrcholí výbornou krvavou bitvou v Indii, kde se zmátořila i Vangelisova hudba. To vše proto, aby se poslední půlhoďka snesla zase do kalichu hořkosti plného klišé a patosu. Skvěle vyřešeno. (23.06.2006)

Navzdory předlouhé stopáži jsem se vůbec nenudila, neměla jsem dojem, že je rozvleklá či nezáživná a s jistým očekáváním a napětím jsem sledovala celý děj. Především kvůli jednomu člověku. Colinu Farrelovi. Jeho vtělení se do role Alexandra je, jako vždy, zcela přirozené, uvolněné, opravdové a osobité. Je mu zcela oddán:) Nejvíce jsem se však těšila na ztvárnění jeho celoživotního, "milostně přátelského" vztahu s oddaným Hephaistionem, v podání úžasného Jareda Leta. "Romance" mezi nimi je vylíčena elektrizujícím způsobem a chemie pracuje na úrovni bodu varu. Mé smysly jimi byly zcela okouzleny. Toužebně jsem si přála, aby spolu měli spoustu vášnivých scén, protože jim to spolu nehorázně sluší a všechna ta náklonnost a láska jen čekala na to, až se oddají své touze:) Takové moje malé osobní opojení:) Samotný snímek sice disponuje velkými kvalitami, především ve výpravě, příběhu či kostýmech, ale celkové zpracování na mě zapůsobilo spíše průměrně. Olivera Stonea považuji za skvělého a velmi zručného režiséra, ale myslím, že ač zvládl tento historický epos plný "hvězdných jmen" na vysoké úrovni, tak jsem z něj více pociťovala Hollywood, než jeho vlastní rukopis. (30.04.2011)

Soundtrack Vangelis: 1. Introduction [1:31] ,2. Young Alexander [1:36] ,3. Titans [3:59] ,4. The Drums of Gaugamela [5:20] ,5. One Morning at Pella [2:11] ,6. Roxane's Dance [3:24] ,7. Eastern Path [2:58] ,8. Gardens of Delight [5:24] ,9. Roxane's Veil [4:40] ,10. Bagoa's Dance [2:29] ,11. The Charge [1:41] ,12. Preparation [1:42] ,13. Across the Mountains [4:12] ,14. Chant [1:38] ,15. Immortality [3:18] ,16. Dream of Babylon [2:41] ,17. Eternal Alexander [4:37] ,18. Tender Memories [2:59], (10.06.2011)

Alexander má asi jen jednu výhodu a tou je jeho samotné zaměření. Snímek se chytře soustředí jen na hlavní postavu, jímž není veliký hrdina, ale obyčejný člověk s city, komplexy a problémy. Dočkáme se úžasného vykreslení mezilidských vztahů, duševního růstu postav a dobových životních postojů. Vykreslení doby je tu "až" na druhém místě, ale i tak je mu věnován dostatek prostoru, neboť bez toho by to samozřejmě nešlo. Z čeho jsem měl největší radost je vcelku uvěřitelné chování hlavní postavy a z něj pečlivě vykreslené reakce okolí. Jednotlivé části jsou do sebe pečlivě zaklíněné a jsou si vzájemně oporou, neruší se vzájemně. Ale potřeboval Oliver Stone opravdu k vykreslení tohoto příběhu takové množství prostoru? Určitě ne, důkazem jsou nám nevyužité scény sloužící jen k zcela zbytečnému předkládání faktů, které by rozumnější divák dokázal vyčíst z příběhu samotného. druhým faktem je šílený nedostatek vlastní invence. Oliver Stone si bohatě vypůjčuje nejen scény a filmařské postupy, ale málem i dějové linie z jiných filmů. Nebudu daleko od pravdy, když zmíním třeba jistou podobnost s Formanovým Amadeem nebo Jacksonovým Pánem prstenů. Na druhou stranu příjemně překvapí herecké výkony ať je to třeba přesvědčivá Angelina Jolie, Colin Farrell nebo přinejmenším nečekaně obsazený Val Kilmer. Nejsem z výsledku zklamán, ale bohužel ani příjemně překvapen. (28.10.2007)