Alexander Veľký

Slovutný Winston Churchil nesliboval nic jiného než krev, pot a slzy. Nic menšího nám nepřichystal ani Oliver Stone. Bitvy, jenž dají zapomenout všem Helmům Žlebům dohromady, společně s inteligentním scénářem vytvářejí krásný divácký zážitek, který i přesto ničí zbytečný průvodce Ptolemaios a krapet přepálená stopáž. I když bych byl zvědav na Lhurmanovu verzi, tak se přesto Alexandr Veliký ani v nejmenším nemusí stydět za tu Stoneovu. (06.05.2007)

Dlouhou dobu mi tento film ležel na poličce a nakonec jsem se musel přemluvit abych se na to podíval. Pravda je, že historický film je věru nevěrné téma ač na diváka zapůsobí ne každý je schopen shlédnout téměř tři hodiny politiky, zrazení a hlavně bitev, které jsou většinou lákadlem, jež donutí diváky ke shlédnutí a vlastně ony bitvy rozhodnou o filmu jak k němu bude divák zhlížet. Abych pravdu řekl, tak se mi film zdál ze začátku nijak zajímavý možná tím, že jsem od toho čekal víc i přes všechny negativní odezvy. Později se objevila první bitva, pěkně nasnímaná a během které hrála nádherná hudba od Vangelise, když rikám nádherná tak tím myslím naprosto excelentní, která mě donutila začít shánět soundtrack. Ke konci filmu nastala poslední bitva s peršany, kde se objevili dokonce i sloni a bylo vidět, že si režisér dal velmi záležet aby to vypadalo opravdu věrohodně a také kam vrazil většinu rozpočtu. Nelituji tří hodin strávených v křesle i když se mi zdá, že to mohlo být o trochu kratší. (01.09.2006)

Zoufalý scénář, prachbídné herecké výkony, mizerná hudba, nechutná Angelina Jolie a tragický Colin Farrell. To byly mé hlavní pocity z první půlky filmu. Avšak poté zčistajasna snímek nabírá tempo, které vyvrcholí výbornou krvavou bitvou v Indii, kde se zmátořila i Vangelisova hudba. To vše proto, aby se poslední půlhoďka snesla zase do kalichu hořkosti plného klišé a patosu. Skvěle vyřešeno. (23.06.2006)

Ultimátní sestřih z roku 2013 uvedený ve Varech režisérem: Nesporně sevřenější a s jasnějším tvůrčím záměrem i rešící většinu problémů původních verzí. Problém je, že to dalo vzniknout celé řadě nových problémů. A nepotěší ani částečné opuštění od výrazně symbolické linie originálu. Paradoxně tak je vysněná (údajně) finální podoba Stoneova opusu magnum tou nejméně zajímavou ze čtyřech dostupných verzí. Kinoverze 2004: Plné nevytěženého potenciálu? Záleží co jste čekali. Alexander není filmem pro všechny. Buď ho milujete i přes jeho nesporné zápory nebo ho právě pro ně zatratíte. A ani jednomu se nelze příliš divit. Jako "tak trochu jiný" historický film to nemá chybu. Alexander si z vaší strany sice vyžádá jisté vstřícné kroky i nemalou dávku trpělivosti a chtění proniknout pod jeho zdánlivě nezajímavou slupku. Zato se však odvděčí netradičním zážitkem plným podobenství, symbolů a naznačených věcí. Co se povedlo náramně je psychologie postav. Snad v žádném historickém spektáklu si tvůrci nedali tolik práce s charakterizací nejednoznačných postav. Nepotěší Stoneovo přehlížení Alexandrových kontroverzních kroků typu vyhlazení některých měst. Do celkového realistického rámce to moc nezapadá. Škoda také nevhodně použitého a špatně zkomponovaného Vangelisova partu. Nečekejte klasický efektní velkofilm, to zde opravdu není. Je tu ovšem spousta jiných věcí k objevování. (14.01.2005)

Asi žijeme ve zvláštním světě, když i mnoho seriózních periodik nezapomene v prvních řádcích recenze na Alexandera zmínit jako nejprofláklejší fakta filmu dvě věci - Colin Farrell ukáže své odhalené pozadí a ano, jeho postava má bisexuální charakter. O co větší bylo pak moje překvapení, když tahle bulvarizace dopadne na neúrodnou půdu a z filmu se vyklubala krásná přemýšlivá podívaná. Na vztahu k Hefaistionovi není ani špetka skandálnosti, naopak jde o upřímný vztah a je mi líto, že současná společnost za svojí rádoby tolerantní tváří ve skutečnosti skrývá tolik posměšků. Dokázal bych pochopit stížnosti na to, že Oliver Stone už není jako býval, ale tady spíš jde o to, že už nechce tak okatě pobuřovat nebo píchat do politicko-společenského vosího hnízda za každou cenu. Natočil historický film podle svého měřítka a v mých očích uspěl. Nechal totiž nad vizuální stránkou zvítězit tu příběhově-duševní, dal dostatek prostoru vyhrocenému milostnému trojúhelníku a hlavně osudovému vztahu s matkou. A navíc dokázal napsat rozvláčný, ale přesto výtečně gradující příběh, jehož bitevní finále mě dostalo do kolen. Film, který podrazil v Hollywoodu nohy historickým velkofilmům, patří paradoxně k těm výborným. 85% (21.06.2007)