Réžia:
Carlos CarreraScenár:
Vicente LeñeroKamera:
Guillermo GranilloHudba:
Rosino SerranoHrajú:
Gael García Bernal, Ana Claudia Talancón, Sancho Gracia, Angélica Aragón, Ernesto Gómez Cruz, Damián Alcázar, Pedro Armendáriz Jr., Fernando Becerril (viac)Obsahy(1)
Čtyřiadvacetiletý Otec Amaro (Gael Garcia Bernal), který byl nedávno vysvěcen na kněze, je vyslán do malé farnosti v mexickém městě Los Reyes, aby zde vypomáhal stárnoucímu Otci Benitovi (Sancho Gracia). Benito, který se stal neodmyslitelnou součástí kostela i zdejší komunity, vítá Amara v novém životě, plném dosud nepoznaných zkoušek. Po svém příjezdu do Los Reyes se ctižádostivý Otec Amaro setkává s Amelií (Ana Claudia Talancon), krásnou šestnáctiletou dívkou, jejíž zbožnost se brzy začne nezadržitelně proplétat se vzrůstající náklonností k novému knězi. Amelia se brzy vydává ve stopách své matky Sanjuanery, která měla dlouhodobý milostný poměr s Otcem Benitem. Amaro brzy zjišťuje, že korupce a církev jsou v Los Reyes velmi úzce provázány. Během výstavby nového zdravotního střediska přijímal Otec Benito finanční pomoc od oblastního drogového barona a Otec Natalio (Damian Alcazar), další kněz v diecézi, je podezříván z podpory partyzánských jednotek, přebývajících v horách. Tyto prohřešky jsou odhaleny v novinovém článku, jehož autorem je žárlivý Ameliin ctitel, nyní redaktor prestižních novin, a město zasáhne velký skandál. Diecéze s použitím svého silného politického vlivu přinutí noviny k odvolání všech zveřejněných tvrzení. Mezitím Amelia a Otec Amaro propadnou vzájemné lásce a naváží vášnivý sexuální vztah. Amelia jej žádá, aby opustil církev a uzavřel s ní manželský svazek, ale pobyt v Los Reyes Amarovi otevřel oči a ukázal mu, jaké příležitosti skýtá moc církve pro mladého ambiciózního kněze. Okolnosti se stávají stále komplikovanějšími a zdi okolo Otce Amara se začínají hroutit. Uvnitř jeho mysli zuří boj mezi vírou v boha a tělesnou rozkoší. Dřív nebo později musí najít sílu k rozhodnutí, kterou životní cestu si zvolí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Diskusia
Film mi připomněl mé setkání před mnoha lety v Německu s jedním polským žadatelem o azyl - trávili jsme spolu dlouhé dny a noci na jednom pokoji, byvše oba žadatelé o azyl. Vyprávěl mi, jak to v Polsku chodilo - aspoň za starého režimu - když se šlo na dlouhé poutě, kde bylo jednak spoustu mladých farářů a taky věřících mladých žen a jak se za noci, když se ulehalo a odpočívalo, ozývalo sténání - pro některé věřící ženy náboženská představa světce a faráře splývá a má smyslný nádech a svádí pak nebohé kněze k pokušení a ti jim rádi podléhají...Polák mi tehdy řekl: tys měl být u nás v Polsku farážem - to by se ti líbilo - i já se cudně červenal, jako že jo, líbilo.