Réžia:
François TruffautScenár:
François TruffautKamera:
Néstor AlmendrosHrajú:
Charles Denner, Brigitte Fossey, Geneviève Fontanel, Leslie Caron, Nathalie Baye, Sabine Glaser, François Truffaut, Jean Dasté, Roger Rose, Roger Leenhardt (viac)Obsahy(1)
Bernard Morane byl nenapravitelný sukničkář, který během svého života svedl nespočet žen. Desítky z nich se na začátku filmu scházejí na provinčním hřbitově, aby se se svým svůdcem rozloučily na jeho poslední cestě. Poté je v retrospektivě vyprávěn příběh tohoto muže, pro něhož ženy byly vždy neukojitelnou vášní...
Truffaut byl za režii tohoto snímku nominován na MFF v Berlíně v roce 1977 na Zlatého medvěda, o rok později film získal další tři nominace na Césara za hlavní mužský herecký výkon (Charles Denner) a za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli (Nelly Borgeaud, Geneviéve Fontanel). V roce 1983 natočil režisér Blake Edwards remake s Burtem Reynoldsem v hlavní roli. (liborek_)
(viac)Videá (1)
Recenzie (52)
Kouzelný snímek o notorickém sukničkáři a milovníku žen. Film je chytře vymyšlen a poskládán z řady navazujících, střídajících a doplňujících se (milostných) epizod, které vypráví hlavní hrdina, rekapitulující a vtipně glosující svůj život v knize, kterou píše. Atmosféru celého díla předznamenává už úvodní (a současně závěrečná) tragikomická scéna z hrdinova pohřbu, na kterém se sejdou jenom ženy (pouze v pozadí se po hitchcockovsku mihne F. Truffaut :o). Muž, který měl rád ženy totiž zemřel a byl pohřben stejně jako žil. ()
Tady mi prostě něco nesedělo, nedokázal jsem se soustředit, ponořit do děje, stále jsem se díval po hodinách. Na druhou stranu, odejít v půlce jsem také nedokázal, něco mě u filmu drželo, nevím, jestli to byly oblé křivkyv sukních, nebo Bertrandovo filosofování. Také některé epizodní příběhy byly vcelku zajímavé. ()
Název filmu v tomto případě dokonale koresponduje s hlavní postavou, Bertrand měl ženy rád, všechny, které prošly jeho postelí, dokonce i ty, které neulovil.. Bavilo mě sledovat toho nestoudníka a byl mi v mnohém sympatický, na nic si nehrál, nic nesliboval, nebyl nijak zvlášť hezký, přesto jisté osobní kouzlo měl, nápadů plnou hlavu a výřečnost mu rozhodně nechyběla.. ()
Že lidský typ donchuana to nemá v životě jednoduché a jeho aktivity mají jen málo společného s láskou zato se nebezpečně blíží sportovní disciplíně a posedlosti, se už dávno ví. Francois Truffaut dokázal svému hrdinovi vtisknout rysy ironické nadsázky a s odstupem se dívá na jeho pošetilosti. Tak, jak je u něj obvyklé, objevují se ve filmu autobiografické prvky a vešlo se tam i vyjádření režisérova vztahu k uměním a především ke knihám. Přesto film nepatří k tomu nejlepšímu, co Truffaut natočil - jde spíš o průměr. A zvlášť pro ty, kdo jeho filmografii mají zmapovanou, je to spíš zklamání. Celkový dojem: 65 %. ()
Z Truffautových filmů, které jsem zatím měla možnost vidět, je tenhle pro mě nejslabší. Měla jsem z něj pocit, jako by bylo nutné vypotřebovat všechen materiál. Zkrátit aspoň o půl hodiny by nezaškodilo. Po velmi slibném začátku, kdy Bertrand (nikoli Bernard, jak se píše v obsahu filmu) složitě pátrá po totožnosti ženy, z které zahlédl v čistírně jen nohy, už jen jedna milenka střídá druhou, v módě 70. let vypadají všechny stejně a až na výjimky většinou splývají. V druhé polovině filmu píše Bertrand knihu - své záletnické memoáry - kde také jen recykluje stále stejné úvahy. Je zdůrazňována Bertrandova posedlost ženskýma nohama v rozevláté sukni a na vysokých podpatcích, ale těch nohou bylo v celém filmu nějak moc. Napadlo mě: co by chudák Bertrand dělal dnes, když každá nosí džíny a kecky? ()
Galéria (31)
Fotka © Les Films du Carrosse
![Muž, který měl rád ženy - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/161/520/161520969_f12da2.jpg)
Zaujímavosti (1)
- V úvodu filmu se za projíždějícím pohřebním vozem mihne sám režisér Francois Truffaut. (poz3n)
Reklama