Muž, který měl rád ženy

Dnes už pomerne archaickým dojmom pôsobiace spomínanie postaršieho záletníka, pre ktorého sú ženy hlavným zmyslom života, no film ten svoj celkový zmysel počas celého priebehu len hľadá, nikam nespeje, nikam nesmeruje. Tento príbeh muža, ktorý spomína na svoje niekdajšie milenky, je však neskutočne šarmantne a pozitívne natočený, nejde však o nijakú zábavnú komédiu, ani o tragickú drámu. Je to vlastne len obyčajný, len miestami výnimočný snímok, zručne a dráždivo natočený a zahraný. V rukách dnešných tvorcov by však asi podobný príbeh dopadol ako totálna fraška alebo nechutná zvrhlosť a tak som rád, že pochádza z Truffautovho pera. 70%. (12.12.2008)

Muž, který měl ženy rád a v knize, kterou napsal, je miloval. Byl tohle také přístup Truffautův, který místo psaní natáčel filmy? Anebo si čestnou roličku na hrdinově pohřbu střihnul pouze z obdivu k Hitchcockovi, jenž ve svých dílech činil totéž? Propojenost schopnosti nemilovat příliš vroucně, ani příliš málo, s „věčným“ a vyzpytatelným uměním, především literaturou, není tak elegantní jako v dřívějších filmech, ale několik nápadů (police bez knih jako sex bez lásky) opět svědčí o režisérově mimořádně citlivém přístupu. Film je bohužel dlouhý jako nohy Bertrandova vysněného objektu. Spíše ještě delší a jelikož šikovněji nevyužívá nabízející se možnosti vícero-násobného čtení (jedné knihy), působí poněkud stereotypně. Nejvíce v posledních třiceti minutách, jež pro mne byly, s morbidní jiskrou v oku přiznávám, pouze čekáním na to, jak přesně Bertrand zemře. Což je škoda, protože z toho mohlo vzejít nádherná óda na – po inteligenci a úsměvu – nejkrásnější část ženského těla (ano, taky jsem dolňák). 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, genetique, Trisha (23.12.2008)

Potřeboval ženy tak, jako jiní dýchat. Rovnou na věc bez vytáček. Miloval ženy, které mu byly exemplářem tělesnosti, požitkem uspokojenosti i zhoubným katem. Adresář smilných závislostí. Novodobý svůdce, knihomol a řečník s recitační bravurou hází očkem po nožkách opačného pohlaví, po nožkách vlnících se v rytmu jen pro něho. Všem ženám nadbíhá kde se jen dá. Všem svým milým věnuje čas hýčkání právě teď, jako by ta dotyčná byla tou jedinou vyvolenou, tou pravou pro chvilkovou avantýru. Pojď dál, nech svůj život za dveřmi stát. Já poté odevzdám vládu novému dni, novému "objevu" a novému úryvku v inventuře života. Naléhavost vášně, která nespí, ho obestoupila ze všech stran. Prodává svou nenasytnou slast fyzickému/knižnímu flirtu. S dominantní slabostí si vyhazuje z kopýtka pro rozkoš, která tepe silou okamžiku, svobodou posedlosti, inspirační výpovědí. Dvakrát nevstoupíš to do téže řeky... (20.10.2014)

Jak by vypadal McQueenův Stud natočený o 4 dekády dříve? Asi nějak takhle. Truffaut natočil film, který by z dnešního pohledu získal jedno velké "me too". Narozdíl od syrového Studu totiž posedlost sexem poetizuje. V 70. letech naprosto očekávaný a společensky přijatelný postup, který by dnes pravděpodobně neprošel. Na druhou stranu oceňuji, že Truffaut i přes nezpochybnitelnou adoraci objektivizace ženského těla nechává hlavního hrdinu při určitém úhlu pohledu trpět, akcentuje jeho nezdravou posedlost a filmu tak dodává vícevrstevnatý rozměr. 7/10 (02.06.2018)

Retrospektivně vyprávěný příběh o chronickém záletníkovi, v jehož životě figuruje nespočet žen. Když jednou dostane košem, rozhodne se, že napíše svůj příběh o ženách, které prošly jeho životem. Odhaluje svou závislost na ženách, ale také neschopnost je skutečně milovat. Jakmile ho nějaká žena zaujme, je schopen vyvinout jakékoli úsilí, aby ji svedl. Nakonec se mu jeho touha po ženách stává osudnou. (20.12.2008)