Jules a Jim

Snímek se skvělými herci a vesměs velmi pěknými záběry, hudbou i vypravěčovými "vstupy" - ale celkově k divákovi tak chladný, jako Catherine sama! Na druhou stranu, i v tom chladu se skrývá jakási podivná (do)jemnost a emotivnost - jak ve filmu, tak právě v hlavní ženské postavě. Avšak její osobnost mi byla tak moc nepříjemná - vlastně jsem jí opovrhovala - že jsem s ní opravdu nemohla soucítit. Naopak šťastně nešťastný Jules - klidný, vyrovnaný, smířený - na sobě nesl tíhu vztahu všech tří....až do hořkého konce, při kterém se však už ani nepláče. . . . . Silný film, kterému víceré zhlédnutí rozhodně neuškodí. (necelé 4*) (08.02.2007)

Reziser Francois Truffaut /La Nuit Americain/ natocil sympaticky film s krasnymi hereckymi vykonmi, kde takmer vsetku pozornost na seba strhava skvela Jeanne Moreau /Touchez pas Au Grisbi, Proces/. Dvaja kamarati a do toho im vstupi zenska, no a zacina klasicka otazka : mozu sa dvaja chlapi kamaratit a mylovat jednu zenu? Plusom je melancholicka atmosfera a vyborna Truffautova rezia : 70 % (25.07.2015)

Nádherný film. Jeden z nejlepších nejen Truffautových, ale i francouzských filmů. Dva muži, jedna žena, která je mnohdy na zabití, velké přátelství, láska, to vše podbarveno výbornou hudbou. Trufffaut vycházel ze stejnojmenné knižní předlohy a povedlo se mu velmi dobře převést na filmové plátno ten zvláštní text, který je svým způsobem jedinečný, ač se mu moc chvály v literárních kruzích nedostalo. (13.06.2005)

Dobovka, která i po letech vyvolává dojem, jako kdyby se odehrávala tady a teď. Stylisticky brilantní, zprvu milá a hravá, postupně temnější. Po prudkém startu a velmi hbitém střídání partnerek i prostředí dochází k pomalému utahování šroubů a zpomalování tempa. Záběry jsou delší, jejich návaznost plynulejší, hudba poklidnější. Podstatná část druhé třetiny je komorním interiérovým dramatem, stále ovšem ozvláštňovaným odkazy k němému filmu, různými způsoby vměstnávání tří figur do jednoho záběru nebo nenuceným opakováním kruhového motivu (který je v druhé polovině častější než lineární pohyb). Právě v osudovém kruhu neustálého rozcházení a scházení tři hrdinové uvízli, což jim nedává kdovíkolik možností volby. Potřebuje-li ušetřit čas nebo nasměrovat naši pozornost, přenecháTruffaut slovo autorovi předlohy, k němuž se nikdy neobrací jen pro to, aby si ušetřil práci. Film je pro něj stále přednostně vizuálním médiem, pročež náš zrak zaměstnává také během "literárních" scén psaní nebo čtení dopisů. Knihy sehrají významnou úlohu v závěru filmu, kdy jejich pálení značí konec jisté éry a současně předznamenává, jak vinou spalující vášně skončí dvě z postav. Klasický milostný trojúhelník u Truffauta nabývá podoby dialogu dvou mužů (kteří by klidně mohli být cinefilové), do jejichž spontánního dialogu vstoupila žena (která by klidně mohla být filmem), čím spontánnost vzala za své. Propadnutí falešné iluzi, že jedině ona je to pravou, je připravilo o možnost žít plnohodnotné životy. Jakkoli úspěšní jsou ve svých vnitřních bojích nebo v zákopech první světové války, femme fatale porazit nedokáží. 85% Zajímavé komentáře: Marius, Ruut (09.04.2007)

Françoise Truffauta dost můžu, tedy vícero Truffautových filmů viděných během let mě nadchlo a považuji ho za zásadního filmaře nejen své doby. Ale Jules a Jim je jeden ze snímků, který mě alespoň na první dobrou nechal chladnějším. První půlhodina mě mile překvapila uvolněnou až komediální atmosférou a množstvím hravých filmařských nápadů včetně krátkého ponášení se na grotesku, práce se souladem obrazu a hudby či vkládání archivních dokumentárních záběrů do hraného snímku. Světlým bodem vedle hudby, kostýmů a filmařských vychytávek zůstala i krásná Jeanne Moreau coby mladá osudová žena mnoha poloh... scéna, kdy s lehkostí zpívá po boku kytary dlouhou píseň s milostným příběhem, je krásná a přímo ikonická. Na druhé straně tolik často využívaný voiceover napříč celým filmem (ať už jde o popisného vypravěče nebo odříkání dopisů) mi z dnešního pohledu přijde trochu passé. Kolega MontyBogran nazval v komentáři Julese a Jima filmovou beletrií, což přesně sedí, jenže mě tohle literární vyprávění ve filmu tolik nebralo a většinou to platilo i obsahu, u kterého rozumím, že mohl kdysi v jistých směrech (dlouhodobé milostné soužití ve třech, dva radikálně odvážné činy s hlavní hrdinkou nad řekou) šokovat, ale jaksi se mě nedotýkal a spíše mě jen upoutal vybranými motivy a vyústěním, než aby mě emočně skutečně zasáhl. Z titulní mužské dvojice herců si mě také nijak nezískal ani jeden, což se mi u francouzského filmu často nestává. Pro mě zatím nejslabší zážitek z Truffautovy tvorby. [65%] (25.07.2023)