Americká noc

Truffaut střílí do vlastních řad opravdu s obdivuhodnou přesností. Avšak nemohl jsem se zbavit pocitu, že občas to filmu trochu škodí. Jeho herci a vůbec všichni členové štábu jsou totiž vylíčeni takovým způsobem, že i jejich osobní problémy lemující v podstatě celou příběhovou kostru vyznívají trochu jako z jiného, jednoduššího světa. Na druhou stranu však nechybí ani charakterová pestrost, ani celá škála skutečných emocí a životních postojů, projevujících se na náladě právě rozpracovávané scény (něžný humor ve scéně s koťátkem, trpkost ze zestárnutí ve scéně "dvou stejných dveří" atd.). Vše navíc zdobí krásná formální stránka, kdy je takřka každý detail dáván na pozadí procesu celého natáčení (například když si Truffaut prohlíží fotky najaté herečky, kamera se stále soustředí jen na ně, jakoby i divák měl sdělit svůj názor jestli angažovat či nikoli). Ale největší ozdobou snímku, která přitahuje tolik filmových nadšenců, je samozřejmě jeho neopakovatelná preciznost a přitom nenucenost v nastínění celého kolosálního, fyzicky i psychicky vyčerpávajícího procesu zvaného výroba filmu. Zřejmě nikdo jiný než Truffaut, milovník filmu, výborný režisér a velmi příjemný herec, by něco takového nedokázal, a proto si musíme tohoto kouzelného díla moc a moc vážit. 85% (19.03.2014)

V súčasnosti, ale aj v minulosti sme boli svedkami prevažne filmov, zaoberajúcich sa pozadím tohto média, ktoré jeho pomery a zákulisné medziľudské vzťahy skôr ironicky kritizujú. Truffaut si ale nemieni kaziť to, čo ho v živote najviac baví nejakou metaforickou podvratnou záležitosťou, ako napríklad Altman v Hráčovi. Truffaut je k svojim filmovým hviezdam zhovievavý, ospravedľňuje ich nevery a maniere, pretože sú súčasťou ľudskej prirodzenosti. Tomuto zámeru pomáhajú aj sympatickí herci. (19.07.2012)

Psát střízlivě o snímku, který představuje jednu z mých největších osobních filmových lásek, pro mě není jednoduché. Rozhodně jde o překrásný „film o filmu“, ve kterém Truffaut vzdal poctu nejen filmařům, hercům a všem lidem ve štábu, ale i filmovému umění samotnému. Jeho snímek je dechberoucí sondou do života během natáčení, kde se příběhy filmových postav prolínají s reálnými hrdiny. Sám Truffaut si zahrál režiséra a některé scény mají takřka autobiografický nádech (například nádherná sekvence, kdy za hudby Georgese Delerua vytahuje z poštovního balíku knihy o filmu, nebo když přesvědčuje Alphonse, že film je víc než život). Říká se, že Truffaut je ve svých filmech přítomen a reflektoval do nich všechno to, co o sobě nebyl schopen říci ve skutečnosti (byl plachý, bavil se jen o filmu a knihách). Americká noc možná není jeho nejosobnější film, ale dokáže být lyricky zamilovaná (vážnou hudbou podkreslené scény natáčení), hořce posmutnělá (Severinina nekonečná scéna), poeticky zábavná (kočka a mléko), romanticky bláznivá (Alphonsova milostná vzplanutí), ale hlavně až do morku celuloidu lidská, uhrančivá a skutečná. (18.10.2004)

Odpověď je nasnadě: Život je film a film je život. My, blouznivci, kteří jsme tohoto poznání došli a jsme bezmezně přesvědčeni o jeho nevyvratitelnosti, nikdy nebudeme doopravdy šťastní, dokud se onoho magického filmového světa nestaneme součástí - a to i za cenu toho, že by se jednalo o to nejzapadlejší a nejméně vděčné podílnictví. Není proto divu, že Americká noc (jako otisk muže obdobným smýšlením infikovaného), která je dost možná tím nejvroucnějším vyznáním se z obsese Filmem, se pro mne takřka okamžitě po zhlédnutí stala záležitostí hluboce intimní. Za všechny ty osůbky láskou k filmu omámené a potrefené a povznesené, jejichž srdce se při vyslovení slova "film" rozechvěje vzrušením, Vám za ni děkuji, François... 100% (25.04.2009)

Vpravdě tuze zajímavá záležitost z prostředí natáčení filmu. Ukazuje běžné všední problémy filmového štábu, rozmary hvězd a touhu po ukončení filmu včas. Ne vždy se ale vše vyvíjí tak, jak by si všichni přáli. Scénář nepíše jen fantazie, ale i sám život. Postava Alfonse byla naprosto skvěle napsaná.:"Myslíte si, že ženy mají kouzlo?" (18.12.2010)