Hebká koža

Určitě je to dobrý film, byť jsem se do něj musel poněkud nutit, neboť jeho vyprávěcí tempo jsem shledal dosti úmorné, a samotné téma manželské nevěry (a potažmo milostných vztahů) mě už asi nebaví, protože filmů, které jsem o něm viděl, už bylo příliš (to platí pro Truffautovu filmografii i obecně). Příliš mě neoslovilo ani obsazení, Jean Desailly mi přišel herecky nepříliš zajímavý (a ne nepodobný Paroubkovi), a na Françoise Dorléac jsem nenašel nic, co by nějak vzbudilo můj zájem - z profilu ještě ujde, ale en face vypadá jak nějaká seschlá čtyřicítka. Podle mě je toto film, který hodně zestárnul a který mi toho moc nedal - vybavil jsem si u něj spoustu lepších filmů podobného ražení (např. Nevěrná žena, Moderato cantabile, Výtah na popraviště či Milenci). Mimochodem nepochopil jsem název filmu, v němž o žádnou "hebkou kůži" nikde nejde, snad s výjimkou úvodních titulků, pod nimiž běží záběry na propletené mužské a ženské ruce - snad odtud ten název? (07.10.2018)

Nebýt skutečně precizní režie a výborné hudby, doprovázející celý snímek, byla by pro mne tato trojúhelníková hra celkem nezáživná. On+Ona-Ona. Kýčovitá rovnice, jejímiž činiteli bývají v základě jen přírodní pudy, může někdy vyústit tak překvapivě, že se o tom natočí film. I tímto faktem u mne snímek lehce ztrácí, ale celkový dojem a zpracování velmi rád ocením. (25.07.2015)

Kromě jiného, nádherně je zde vykreslana role náhody. Nebýt náhody, hlavnímu hrdinovi by uletělo letadlo a nikdy by nepoznal Nicole. Nebýt náhody, dovolal by se včas své ženě a zřejmě by přežil. Jestli ničím jiným, tím je tento Truffautův výborný film výjimečný. Na rozdíl od jiných melodramat nešíří fámu o osudovosti lidských příběhů a naopak připouští, že život je jen náhoda: Jednou jsi dole, jednou nahoře. Jednou se zamiluješ, jednou tě zastřelí brokovnicí. Kůže je hebká a láska jako jed. (26.06.2007)

7, 6, 5, 4, 3… čas utíká, změna nepřichází. Dokud se na dosah ruky neobjeví ONA, objekt iracionálního zájmu. Co teď? Jet dál po cestě, jejíž cíl se skví v dáli jako výhružné memento mori, nebo z ní sjet a riskovat tím všechno? Netradičně uhlazený, formálně střídmý Truffautův film o osudových rozhodnutích a osudové lásce, je na pohled nudně obyčejný, ve skutečnosti nadobyčejně chytrý. V druhém plánu se (tradičně) řeší respektovaní autoři románů, ale také úděl srdce poslouchajícího muže, nikoliv ženy (ta „pouze“ vyřkne závěrečný ortel). Jeden z nejsrozumitelnějších filmů o nevěře. I pokud neumíte slovo francouzsky. 75% Zajímavé komentáře: sud, jondzavid, sportovec (14.12.2008)

Psychologická štúdia krízy manželského života patrí k najúprimnejším kúskom od Francoisa Truffauta. Film mi pripomenul vzdialene filmy Ingmara Bergmana až nato poňatie, ktoré mi pripadalo menej analyzujúce a viac pozorujúce a film sa mi páčil aj preto, že z doterajších Truffautových filmov vyčnieva tým, že sa približuje bližšie realite a absentuje štylizovanejší a hravejší prístup, na ktorý som bol u autora navyknutý. K tomu pridám kvalitné herecké obsadenie a najmä krásnu ustrednú melódiu, ktorá pôsobivo zdôrazňuje atmosféru filmu. Naopak záver mi prišiel trochu prehnaný, ale čo môžem namietať, keď sa inšpiroval reálnym prípadom. (17.08.2005)