Nikto ma nemá rád

Čekal jsem příjemnou podívanou, navnaděný přechozími snímky volného cyklu o osudech Antoina Doinela, a byl jsem šokovaný tou koncentrovanou depkou, která na mě při sledování úvodního dílu pentalogie padla. Zatímco následující snímky jsou vedené v lehce ironickém jízlivém stylu, první díl série je ve skutečnosti drsné psychologické drama o nelehkém dětství kluka, který se narodil jako nechtěné dítě sobecké matce, která dává přednost vlastním cílům a syn je jí překážkou. Malý Doinel se cítí omezovaný nejen doma ale i v autoritářsky vedené škole a navíc s ním cloumá puberta, takže se nevyhne průšvihům majícím osudové následky. Stejně jako v dalších Truffautových filmech se i tady objevují autobiografické prvky, vedle vlastních příhod z období dospívání čerpá i z osudů svého spolužáka Roberta Lachenaye. Co je podstatné, Trufaut vlastně nikde netlačí na pilu a jakkoli je jeho film tíživý, tak je i silně realistický, nikdy se nepotřebuje uchýlit k nějakým scénáristickým kotrmelcům a lacinému citovému vydírání. K cíli jde vlastně nenápadně, drobné podvůdky a lži kluka s bujnou fantazií se ale poznenáhlu nabalují a vyvolávají drsné reakce netolerantního okolí, takže film s osudovou neodvratností spěje k temnému závěru. Pro mě mimořádně silné emotivní dílo, kterému dávám 100% hodnocení. Nejlepší Truffautův film, který natočil ve velmi mladém věku. (22.09.2008)

Podle mě nejlepší Truffautův film, kterým navázal na Vigovu Trojku z mravů a kterým uvedl na scénu (a posléze i do všech filmových příruček) nezapomenutelnou postavu Antoina Doinela, pro kterou se narodil Jean-Pierre Léaud. Celá doinelovská pentalogie nemá ve filmu odboby, nadto je upřímná a citové zrání mladého Antoina působí přesvědčivě. Kdo by mohl zůstat lhostejný k trampotám jednoho upřímného mladého Pařížana, který to nemá v životě lehké? (24.11.2005)

Môžete ma ukameňovať. Uvedomujem si, že je to debutový, autobiografický, drsne realistický film, ktorý má pevné miesto nielen v Truffautovej filmografii, ale aj v rámci francúzskej novej vlny. Uznávam jeho kvality, ale viac ako tri hviezdičky nedám, pretože ma neoslovil, a to je u vyššieho hodnotenia jednou z mojich podmienok. (30.05.2013)

Tak možná nakonec zjistím, že Francouzská nová vlna nebude až tolik pro mě. Nevím. Truffaut sice dodal filmu krásný, pro nové vlny tak typický, vizuál, nicméně samotný příběh chlapce se mi vůbec nedotkl a já jsem tak vlastně neměl co prožívat. A to pak i zebe lepšího filmu nebudete mít velký zážitek. Velká škoda, protože přesně na podobný typ filmu mám často náladu a vždycky jsem myslel, že jsou pro mě. 6/10 (20.09.2013)

Ten film ma v sobe vsechno mozne - ruzne symboly a odkazy, neorealisticke zpracovani s hodne vyraznymi jednak grotesknimi a jednak dokumentarnimi vstupy, oddechove pasaze, v te dobe jeste ne moc obvykly otevreny konec a hlavne citlivy lidsky pribeh, kdy tragedem je nejen hlavni postava, ale predevsim vsichni lide kolem ni. Ve svem debutovem filmu Truffaut nasadil svuj vysoky standart, ktery udrzuje ve vsech pozdejsich filmech, ktere jsem mel zatim moznost videt. (26.08.2006)