Střílejte na pianistu
Tirez sur le pianiste
Shoot the Pianist
Shoot the Piano Player
Réžia:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Georges DelerueHrajú:
Charles Aznavour, Marie Dubois, Nicole Berger, Albert Rémy, Michèle Mercier, Alex Joffé, Alice Sapritch, Daniel Boulanger, Claude Heymann, Claude Mansard (viac)Obsahy(1)
Hrdinom druhého celovečerného filmu Francoisa Truffauta je klavirista v malom pochybnom bare Charlie. Nikto netuší, že v minulosti bol slávnym klavírnym virtuózom a jeho pravé meno je Edouard Saroyan. Jedného dňa mu manželka prezradila, že za jeho úspech musela zaplatiť impresáriovi vlastným telom a následne spáchala samovraždu. Edouard sa vtedy vzdal skvelej hudobnej kariéry a pretrhol všetky väzby s minulosťou. Sám vychováva mladšieho brata Fida a vyhýba sa kontaktom s okolím. Až do dňa, kedy sa do baru prichádzajú skryť jeho ďalší dvaja bratia Chico a Momo, prenasledovaní gangstermi. Charlie im pomôže, ale sám sa tak dostane do ťažkostí. So zloduchmi aj s bolestnou minulosťou mu chce pomôcť zamilovaná servírka Lena. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (82)
Nedám 5. Je to celé nějaké chladné. Jako by Aznavour byl šachová figurka, kterou někdo pohybuje, aniž se zajímá o to, zda se mi to líbí, nebo ne. Hlavní hrdina je natolik uzavřený, že k sobě nenechá diváka proniknout a tím ani probudit naplno jeho sympatie. Nic to ovšem nemění na tom, že se jedná o kvalitní film a dá-li se na něj i po padesáti letech pořád se zájmem koukat, tak velice kvalitní. ()
Truffaut mixuje žánry a tím snímek lehce ztrácí tempo, avšak po technické stránce opět bezchybný včetně několika vychytávek. Fajn je také pozorovat Aznavourova nesmělého Charlieho, který poté co mu jedna žena změnila život a silně jej narušila dopadá stejně i s novou známostí. Opět je efekt úplně stejný a pouze ukliďňující piáno zůstane Charlieho jistotou. ()
Nemám nic proti nové vlně. Nemám vůbec nic proti tomu, že se mladí lidé rozhodli točit "jinak" než bylo do té doby obvyklé. Ale co je moc, to je příliš. A Střílejte na pianistu už je vážně moc. Co to bylo? Gangsterka, psychologické drama, thriller, groteska, romantické melodrama...? Nebo všechno dohromady? Nevím, každopádně to místy dost nudilo. Proč se na něco takového koukám? Co se mi film snaží sdělit? Má cenu dívat se na něj někdy v budoucnu znovu? ()
Neuspořádané, rychle tekoucí vyprávění o potulném pianistovi prodchnuté peripetiemi mnohdy na mysl zcela nepřicházejícími. A vlastně to není bizarní, neschází tomu nutná francouzská poetika (barové interlude mi přišly kouzelné), naivní romantika ani osudové konce a trocha realismu. Truffaut rok po jednom ze svých vrcholů (ad Nikdo mne nemá rád) ve velmi dobré formě, leč možná na žánrových -záměrných- pochybách (je taková tragika nevyhnutelná?). │80% ()
Tak ještě jedno moje setkání s Truffautem (a nejspíš asi poslední)... 451° Fahrenheita mě moc nebavilo, u Ženy od vedle jsem se vyloženě nudil, ovšem při sledování tohoto nesmyslu jsem vyloženě trpěl. Dávám jednu hvězdičku za sympatickou hlavní dvojici Charles Aznavour a Marie Dubois. Jinak jsem v celym filmu nenašel vůbec nic, co by stálo za zmínku. Ta slavná francouzská nová vlna mě vůbec nebere. Sorry jako. ()
Galéria (45)
Zaujímavosti (31)
- Dielo predstavuje zmes gangsterky, filmu noir a vysokorýchlostnej melodrámy. Má neobvyklú umeleckú formu, ktorá značne vyplýva zo vzájomného kontaktu noirovej tradície so snahou dosiahnuť ju na jednej strane, na strane druhej ju rozvinúť, opustiť a vydať sa inam. (Biopler)
- Po úspechu debutu Nikto ma nemá rád (1959) začal Truffaut spolu s Godardom prepisovať starší scenár podľa románu "Horúce dni" od Jacquese Cousseaua. Príbeh o mladosti, prvých láskach a pôsobivých prežitkoch však pripomínal nielen debut, ale aj svojho druhu módne francúzske filmy. Od oboch sa chcel Truffaut dištancovať, a preto zvolil opačný smer – zameral sa na portrét neúspešného, nepriebojného a životom unaveného muža z novely "Down There" od Davida Goodisa. (Biopler)
Reklama