Henrich V.

Nejlepší Branaghova adaptace Shakespeara, na to bych skoro vsadil hlavu! Příběh prince Jindry, který se stal králem a zavrhl minulost ve jménu Anglie je monumentální, působivý, plný shakespearovských pochyb o královském údělu, plný čirých emocí. A ovšem precizní a vynálezavé režie, jakožto i strhujícího Branaghova ztvárnění mladého krále, který přesvědčí Evropu o svých schopnostech. Scéna králova projevu před zdánlivě prohranou bitvou s Dauphinem je natolik jedinečná, že jí světová kinematografie jen těžko překoná – v jejím stínu jsou i král Theodén či William Wallace pouze patetickými žvanily. Takhle už to asi nikdy nikdo nenapíše... Branagh byl pro Shakespeara zrozen a Jindřich to jen a jen dokazuje... (25.01.2004)

Shakespearovské adaptace mají oproti historickému standardu nespornou výhodu v jazykové vytříbenosti. Od první pronesené věty cítíte, že monumentální monology stejně jako rozhovory mezi vojáky působí jako balzám na duši. Dostávají také docela jiný rozměr. Řeklo by se, že daleko přirozeněji vyzní zcela lidová mluva, která by odpovídala dobovým reáliím, jenže zaryje se taky tak hluboko do srdce? Působivý hudební doprovod pak dotvoří mozaiku mimořádného filmového zážitku. Na Branagha si budu muset dát pozor :) (03.05.2011)

Neviem, či sa mi páči viac Kenneth-režisér alebo Kenneth-herec ,už v tomto filme však dokázal, že by mohol byť trebárs aj anglickým panovníkom.S hlavnou postavou má spoločné nie len sugestívny prejav,všestrannosť a nadšenie, ale i zmysel pre humor a cit.Naviac cit pre Shakespeara, pre reálne vykreslenie doby i postáv,pre výber hercov a hudby.Plný počet nedám len preto, lebo verím, že pred rokmi vysoko postavenú latku ešte dokáže posunúť. Veľmi sa na to teším. (17.09.2011)

Váhám mezi 4* a 5*… Zatím jsem se přiklonila k první variantě, ale jsem si na sto procent jistá, že až to zhlédnu podruhé, budu mít jasno. Opětovně poctivá filmařina mnou oblíbeného a obdivovaného Kennetha Branagha který byl pro filmové verze her W. Shakespeara snad stvořen. Scéna Jindřichova projevu před zdánlivě prohranou bitvou je tak dech beroucí, že spolehlivě strčí do kapsy i projevy Williama Wallace (Statečné srdce) či novodobějšího Jiřího V. (Králova řeč). (26.06.2011)

Jedna z nejlepších shakespearovských adaptací. K.Branagh se obklopil anglickou hereckou špičkou, D.Jacobimu přisoudil roli moderního chóru a sám se s jistotou zhostil nejen režie, ale taky titulní role. Nezapomenutelná je v jeho podání především motivační řeč k armádě (Crispin´s day speech), ze které dodnes čerpá většina autorů historických velkofilmů, syrová inscenace bitvy u Agincourtu a čtyřminutový nepřerušovaný záběr, v němž nese přes bitevní pole jednoho z mrtvých vozatajů (Non Nobis, Domine-úžasný hudební doprovod P.Doyla). Tak tedy "once more unto the breach, dear friends, once more!" (31.01.2007)