Ubal a zmizni

Konec drogových dealerů, alespoň v českých filmech, aneb jak utopit kameramana Davida Ployhara, za jeho přebujelé obrazové filtry, scenáristu Adama Hobzika, za jeho upocenou vtipnost, nesvlečenou Sharlotu, znásilněnou filmografii Guy Ritchieho a Lamboru v kožichu, a režiséra, opětně Adama Hobzika, za jeho režijní nedostatky a četné nedodělky v oblasti naprosto nekvalitně zvládnutého filmového řemesla. Ve výsledku se jedná o film o NIČEM. A ani není tolik jasné, na jaký žánr film cílí. Ode všeho je v něm trochu, komedie, akce, drama, romantika, dokonce i sci-fi zastoupení nechybí. A ne, nepřijde mně to jako nadsázka. Na pražském Žižkově bují drogy, taxikáři se sem bojí jezdit, v místních knajpách se zdržují výhradně pochybné existence. Takže celkem nerealistický a zkreslený pohled, pardon, rádoby šíleně špinavě ztvárnění čtvrti. Do toho má mizerný den rozvozce pizzy a tak trochu životní outsider Mireček (v sympatickém podání Matouše Rumla), neboť mu jeho máti (ztvárnila ji Lucie Benešová, od Rumla ji dělí jedenáctiletý věkový rozdíl) před svým odjezdem na regenerační dovolenou do péče svěřila mluvícího papouška korelu v kleci (i na jeho zásadní "svědectví" ohledně vykradeného bytu ve filmu dojde, a je myšleno vážně!). Mireček ke svým rozvozům dává přidanou hodnotu v podobě sáčků s marihuanou, vkládaných pod koláč pizzy. Se svým kamarádem Vilémem (rádoby vtipný, ale postupem času otravně působící Janek Gregor), jenž má domácí pěstírnu, si takto přivydělává do dne, kdy je uspán v bytě, kam vezl objednávku, následně je mu zcizeno jeho raritní staré auto Golf, kdosi šlohne kamarádovu sklizen fetu a poklidná rutinní doba rozvozů začne povážlivě nabírat na vzruchu. Když se v českém filmu vyskytne drogový boss, mafián a jiný zlověstný upravený muž v drahém ohozu, okamžitě se angažuje Predrag Bjelac. A co by to bylo za českou komedii, kdyby se v ní nevyskytovali policisté (z oddělení narkotik). Tady celkem vtipnou dvojici utvořili osvědčený Martin Hofmann a Leoš Noha, kteří trpí syndromem vyhoření, mají od svého šéfa ultimátum, načež po noční Praze pasou po úlovku v podobě drogových neřádů, přičemž příležitostně v kufru svého policejního vozu svezou své dopadené oběti. A nesmím opomenout Marka Lamboru v roli slavného zpěváka s hvězdnými a excentrickými manýry, který do matičky Prahy zavítal kvůli interview v rádiu. Mohlo se jednat o jeho dost dobrou roli, kdyby jeho linie nebyla pojata naprosto nadbytečně. A všemu nasazuje korunu výskyt vietnamských spoluobčanů, kteří mohutně kšeftují s drogami, přičemž jejich sofistikované obchodování zajišťuje komplex večerek propojených podzemními tunely. Nebyl by to nápad k zahození, jenže vše se smrsklo na jedinou bezvýznamnou sekvenci, tudíž se jedná o nápad zcela nevyužitý. Filmový debut Adama Hobzika považuji za krajně nepovedený. Pizzu už svého času rozvážel s Vladimírem Škultétym ve svém online seriálu, taktéž dramaturgicky značně nevyváženém. Škultétymu v tomto filmu symbolicky věnoval roličku muže spoutaného v kufru auta. Zvažoval jsem udělení průměrného hodnocení, jenže mám k filmu hodně výhrad. Ruml a spol. neměl na skladu dost dobrou zapamatovatelnou hlášku, vtipnost ve filmu nefunguje takřka v žádném směru. Ani jednou jsem se nezasmál. Pokusy rozpohybovat film akčně jsou strašlivě bídně a lacině natočené, navíc se jedná o zanedbatelné množství, do toho strašlivá kamera a úplný rozpad filmu před koncem. Ano, film je se spějícím závěrem vysloveně hrozný, upachtěný, úplně jsem si přál, aby ta všudypřítomná vyvěraná trapnost rychle vzala za své. Adame Hobziku, tenhle matroš je dobrá sračka. Po tomhle propadáku už podobný film v českých podmínkách nevznikne. Díky za to. 2/10 (05.11.2021) (menej) (viac)