Márne lásky snahy

Muzikál nikdy nebyl má parketa a nic na tom nemění ani fakt, že Marná lásky snaha je dílem mého oblíbence Kennetha Branagha. Nicméně první hodinu jsem se celkem obstojně bavil. Častokrát však v takových situacích, kde to tvůrci zřejmě nezamýšleli. To se týká zejména až groteskně naivní choreografie tanců. Moc muzikálů sice nakoukáno nemám, ale tady mi ta choreografie přišla, jako by si ji vymýšlel na koleni někdo, kdo nemá s tancem nic moc společného (že by sám pan režisér?). Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jako kdybych se díval na první kola Stardance. Na druhou stranu mě celkem potěšila povětšinou příjemná hudba. Z hereckého ansámblu mě naopak vůbec nezaujal jalový a prkenný Alessandro Nivola (jakého překvapení se mi dostalo, když jsem pak zjistil, že je to přeci "ten fotbalista"). Herecký projev mistra Branagha mě ale naštěstí nezklamal a třešinkou na dortu byl roztomile pitoreskní Timothy Spall :-) (31.10.2011)

Tohle je snad první (a doufám, že i poslední) adaptace některého ze Shakespearových příběhů, která se mně nelíbí. Tedy není to úplná katastrofa, ale přesto mám spoustu výhrad. Jednak přenesení děje do 20.století. Jednak takřka doslovné citování všech dialogů (což u jiných "shakespearovských" filmů naopak vítám, ale tady to souvisí právě s dobou, do níž je film situován). Jednak Kenneth Branagh coby "mladík". Jednak hudební složka. No zkrátka mě tohle za srdce určitě nechytlo. Ale to, že je jinak Branagh skvělý režisér i herec a že Shakespeare psal vynikající příběhy, to pro mě platí i nadále - jeden film na tom nemůže nic změnit. (22.05.2003)

Tak nízký hodnocení nechápu. Je to originální provedení Shakespeara, jaké se hned tak nevidí. Normálně si sice nepotrpím na modernizování klasických děl, (nikoli kanónů), ale tohle fakt můžu. Je to rychlé, zábavné, vtipné i dojemné, herci jsou vynikající, i použité písničky se k tomu hodí. Výborný film. (21.11.2011)

Mám rád swing a dobu čtyřicátých let, takže zasadit Shakespearovo dílo do tohoto období považuji za originální a vtipný počin. Samozřejmě je vždy risk když si režiséři berou pro předlohy divadelní hry takových ikon jako byl Shakespeare ad. a stylizují je... Už jsem viděl řadu jeho her moderně zasazených do různých období a leckdy to však bylo o dost horší. Je to podobné jako s filmem Titus (1999) . Po prvotním šoku a nutném přeladění z očekávaného na neočekávané je třeba nechat se unést novým pojetím hry. Já bych to tedy zas tak nestrhával. Ba co víc, mně se tohle líbilo. * * * (03.01.2012)

Nebudu se nijak tajit tím, že toto vesměs zatracované, pop-kulturní převyprávění literární klasiky, mě doslova nadchlo. Kenneth Branagh prokázal pro toto vyprávění neobyčejný cit, když se mu podařilo velmi umě (doslova) tančit na hranici mezi originálním uměním a prachsprostým kýčem, která sice není tak tenká jako u Moulin Rouge!, ale to už je jsem v trochu jiné lize. Veršované dialogy (poklona před českým dabingem), unikátní pěvecká a dechberoucí taneční čísla, jsou hlavními pilíři Branaghova úspěchu, na který je náležitě hrdý a z jeho filmařiny lze kromě radosti z práce cítit i obdiv k Shakespearovu dílu, což nejvíce dokazuje v humorných scénách, kterých je nejenom že nespočet, ale všechny jsou „na úrovni“. Moje jediná výtka tak snad bude směřovat jenom k občasné strnulosti některých scén což bohužel v devadesáti minutové stopáži dokáže nepříjemně vyniknout a působit pak velmi rušivě. Naštěstí toho není moc, abych díky tomu musel slevovat z nejvyššího hodnocení. (21.07.2005)