Môj učiteľ Ibrahim

Belmondo má svoju nostalgickú rozlúčku s divákmi v podobe Muža a jeho psa a podobne sa javí aj Môj učiteľ Ibrahim ako jedno z posledných pripomenutí sa svojim fanúšikom Omara Sharifa. Preto nie je fér vyčítať filmu gýčovitosť, nostalgiu a zjednodušovanie kríženia kultúr. Treba to brať ako výhodu a nechať sa uniesť dobovou atmosférou a byť rád, že na staré kolená sa Sharif podpísal pod takto osobný projekt a nie pod nejaký oscarový akademický kalkul. Náboženské obkecy ma síce nebavili, priateľstvo medzi moslimom a židom sa predsa zaobíde aj bez čítania Koránu, ale je to iná kultúra a chlapi nakoniec určite pochopili, že toto puto bolo ešte dôležitejšie ako ich viera. Idem sa pozrieť von, v akom stave sú smeťáky na našej ulici. Dovetok zo súčasnosti rozhodol o vyššom hodnotení. (06.08.2013)

Ačkoli tomu mé hodnocení nijak nenasvědčuje, je Ibrahim v rámci příbuzných snímků čistý průměr. Podobně jako většina z nich je obsahově „silný“. Tato síla tkví zejména v načrtnutí tíživé životní situace, tématu dospívání a situování do minulosti. Scénář se přímo vyžívá v používání berliček a pozlátka, aby skryl vlastní prázdnotu, a vlastně se mu to vcelku daří. Je opravdu úctyhodné, nakolik se dokáže film, který v podstatě řekne jen „Moje ruce, moje ústa.“ tvářit chytře. (06.04.2011)

"Když říkám, že úsměv je pro bohaté lidi, myslím tím, že je pro šťastné lidi.- Mýlíš se. Úsměv je to, co tě činí šťastným." Pravdou je, Momovi život nepřinášel ani v jeho mladém věku situace, které by mu vyloudily úsměv na rtech. Matka neznámo kde a otec, který zapomene na jeho narozeniny, nemá na něj čas a nakonec mu zmizí ze života úplně, to jen dotvrzovaly. Nakonec se najde jedna malá jiskřička naděje ve starším muži Ibrahimovi, který prodává v jednom menším obchůdku a z té malé jiskry nakonec vzejde krásný ohýnek přátelství a naděje do budoucna. Mně se líbilo to jejich mudrování a potažmo společné cestování, spojené s otvíráním srdce malého Moma. Malý, příjemný film, kde se i v reálu ujal Omar ujal malého Pierra a pomáhal mu s hereckou přirozeností sobě vlastní, aby i on předvedl, že v něm není jen prázdný neherecký duch. A závěr, kde jsem se už potřetí setkala s mojí známou Anatolií mě vysloveně potěšil. (04.02.2015)

Můj učitel Ibrahim je absolutně oddechová věc. Když nad tím tak uvažuju, asi jsem ještě neviděl na ČT2 oddechovější a na mysl tak nenáročný film. První část se nese ve felliniovském stylu malých příběhů složených do jedné skládanky, která nám navodí krásnou atmosféru 60. let (tohle na mě zabírá prostě vždycky, trochu správné muziky, nostalgické kamery a je to tam). Druhá část, která už se vyloženě soustředí na popis vztahu Momo-Ibrahim už je dějovější, přesto nijak nevybočuje z nastolené pohody. Někdo by možná mohl říct, že snímek je až idealisticky naivní, mně to však do nálady sedlo výborně. Nějaká palčivější témata (náboženství, rodinné trauma) jsou tu záměrně jen lehce nakousnuta, aby nepokazila vyznění snímku, který ví, že má být hlavně pohlazením. (16.12.2008)

Impozantne natočený filmík, príjemný a vkusný scenár, herecky perfektne prevedený. Sviežim dojmom pôsobiaci film, ktorý i napriek pomerne tragickému priebehu pôsobí uvoľnene a prirodzene. Film je plný životných právd, ktoré však diváka neurazia a nie je cítiť snahu mu ich vštepiť. A najlepšie pôsobiacim faktorom bol výber hudby. 80%. (20.12.2008)