Tetsuo

Naprosto originální film, jehož prožitek je násoben černobílým zpracováním a nadprůměrnou cyberpunkovou hudbou. Šílená transformace člověka v změť kovových předmětů neurčitého tvaru je něco neskutečného. První polovina je výborná, druhou ruší už příliš mnoho elementů (bizarní zrychlovačky, brutální střih, chaotičnost). Je tento film metaforou k závratně rychle se rozvíjejícím technologiím lidstva?? Možná. Ale určitě je filmem, na který nikdy nezapomenu. (23.04.2007)

Naprostá deprese, strach, úzkost, bizarnost, chaos. Odpornější spolupráci obrazů s hudbou jsem v životě nezažil. Nanejvýš úchylný psychický terror, jaký jsem u filmu dosud nepoznal. Nemůžu film vychválit a napálit mu pět hvězdiček, protože jsem citlivý mladý jinoch a tohle mě zahnalo do ouzkejch, vážně mi bylo psychicky zle. Stejně ale nemohu Tetsua zatratit do odpadu, protože má myšlenkou cosi do sebe a jen tak natočit něco podobného každej nesvede. Volím tedy hodnocení střední cestou. (02.01.2007)

Cukamotov zárez do kultovej sféry. Tetsuo je zmesou všetkého neprístrojného. Voyerizmus, sexuálna perverznosť, deformácia, nechutenstvo, snuff, zabíjanie, Kaiju žáner a iné. Tetsuo je manifestom divnosti a nového postmoderného prístupu. Na starých základoch Japonských tradičných umeleckých filmov, vytvára nekompromisnú, ultradistopickú a strihovo šialenú jazdu, kde absentuje príbeh, vzťahy a myšlienka, ale je to natoľko iné a nechutné, že sa na to dá pozerať len s úplnou fascináciou, alebo znechutením. Kedže mám rád divnosť som celkom potešení, ale paradoxne aj napriek krátkej dĺžke je film natoľko šialený, že sa na malú chvíľu stráca vo vlnách svojej vlastnej geniality. V zásade ale obrovská spokojnosť. A s tým využítím pixilácie mi to strašne pripomína mix ranného Lyncha a Švankmajera. (04.12.2015)

Totální uši rvoucí a oči ruku v ruce s duší znepokojující úchylárna, připomínající jakýsi amatérský funny počin nějakejch japonskejch Einstürzende Neubauten, zfetovanejch víc než obvykle. Chvílemi mi to připomínalo tvorbu Troma Entertainment, ovšem bez vtipnejch momentů a s určitě hlubším podtextem, což ocení zejména nadstandardní přemýšlivci. Kromě nadějně vypadajícího začátku oceňuju nezapomenutelnost. Ovšem jestli je to zapamatování hodný dílo, toť otázka. (02.10.2012)

Cyberpunkový kumšt nových vekov v zásade predstavuje príbeh fetišistu, ktorému abnormálnosť „kľúčového pokroku“ za napĺňaním cieľov technologizácie a industriálneho vývoja extrahuje v konečnom dôsledku s jeho princípmi slobody v neslobodu. Tá sa v ňom prejavuje akýmsi hormónovým účinkom, ktorý deštrukčne zatarasuje jeho potreby slepých pudov a nekoordinovanosti, škriepi jeho senzitívne nedostatky a prehnanú reakčnú citlivosť, ktorá ho konieckoncov zabíja a pre-orientováva v krátkozrakú robotickosť. Tú, s ktorou sa vedome či nevedome vizuálne identifikuje a je i jeho oporným bodom. Ocitá sa v medzipriestore spoločenského odcudzenia a vlastného fetišizmu, ale film práve skrz akéhosi snového psychoanalytického surrealizmu dotýkajúceho sa jeho živelných experimentov a zmyslovej deštrukcie participuje v tomto nervydrásajúcom boji duálne. O život a zachovaní si príčetného vedomia, poprípade dôstojných foriem existencie. Ide o mimoriadne pôsobivý experiment, ak by i samotná gradácia dokázala priniesť (podľa môjho názoru širšie pole "dystopickej transcendentálnosti") resp. vyobraziť dáky prelomový moment, ktorým by sa dej dal v opačnom garde interpretovať ako prerod jedinca zničeného v uvedomelého a široko rozhľadeného. Takýmto spôsobom a vo víre čiernobielej strihovej skladby sa orientujeme skôr už v onom svete lineárne a ťažšie sa nám číta rámec samotnej ideológie a druhov motivácií, ktorými sa popasováva. (17.03.2016)