Grand Prix

Ostravské Minikino nepraskalo ve všech švech, přesto jsme dali dohromady suitu, kde se každý smál jinde a jeden pán občas zachrochtal, takže pocit sounáležitosti tam byl. Po této sociologické vsuvce bych už jen ráda dodala, že mě Grand Prix bavilo od začátku do konce, občas jsem měla příjemné dežaví z Kober a užovek a celkově mi přišlo, že si kluci sedli. Každá postava je dobře jetá (ta Tánina teda sjetá :D), ale hlavně skvěle zahraná. Top všeho je dvojjazyčná hádka mezi Štětkou (Kozub) a tou francouzskou věstonickou Venuší, to mi vhrkly slzy od smíchu. Sečteno podtrženo to vidím na kvalitní 4*, ale jak tu vidím 64 %, tak zkrátka musím jít výš. (07.01.2023)

Chovám Jana Prušinovského ve vřelé lásce. Obdivuju na něm upřímný zájem o společenskou periferii a taky obdiv k jurodivým figurkám. Jenže i když Prušinovský nakoukával Coeny jak mohl, tak moc se to do filmu nepropsalo. Celému tomu spektáklu totiž chybí jakékoliv tajemství, nějaká nedořečenost, něco co nevíme a chceme se dozvědět. Ta polopatičnost je dusivá až smrtonosná. Ostatně ta domácí linka s vyšetřováním je úplně nefunkční, protože už dávno stejně všechno víme. Takže ani ryba ani rak. Navíc ruku na srdce, nesřihnout do filmu archivní záběr té nehody, když je to pro oba protagonisty tak zásadní a dojemná věc, je vyloženě hřích. Obvzlášť když už jste stejně za ty práva zacvakali. Kroutím hlavou a nesouhlasně podtrhuji červenou vlnovkou. (02.01.2023)

Odlehčené road movie, kde se mi moc líbilo postupné odkrývání kámošskýho vztahu mezi Hádkem a Ferrem. Ze začátku mě ten Hádek sral, ale postupně vidíte, že je vlastně docela dobrák. Díky téhle lince to stojí za zkouknutí. Nechutnej Kozub byl tradičně vtipnej. A Anna Kameníková s tim divnym účesem mi taky utkvěla. (24.11.2022)

Štěpán Kozub je bohužel v mejch očích netvárnej, šišlající pablb, kterej hraje pořád stejně. Takže filmu Grand prix, kterej natočil můj oblíbenec Průša, udělal medvědí službu. Jo, má tady asi tři vtipný chvíle, ale jinak nic. Film je asi nějakej pokus napodobit anglickou školu, ale příliš se to nedaří. Ovšem zase abych nelhal, ten film mě jako celek nenudil, takže ty tři hvězdy si obhájí. 50%. (22.03.2023)

Jan Prušinovský si splnil sen a natočil mužskou verzi Babovřesek, a zároveň jeden z nejzbytečnějších počinů české kinematografie, ve které si bere na paškál narkomany, pejskaře a boubelky. Pokud spadáte do jedné z těchto tří skupin či hůře do všech tří, vyhněte se Grand Prix obloukem. Zakládání humoru na zesměšňování řady skupin obyvatel patří k té nejpovrchnější formě zábavy. Ta možná platila u režisérova předchozího počinu z fotbalového prostředí, zde však působí přespříliš uměle a absurdně. Pakliže jako autor servírujete divákovi film tím způsobem, že v něm vytváříte nedůvěru vůči každé jedné scéně, pak ani on nebude důvěřovat vašemu filmu. Grand Prix se doporučuji vyhnout zejména motoristickým fandům, protože vyjma samotného názvu nemá snímek s tímto sportem nic společného. Třešničku na téhle nevydařené taškařici dodalo značně ukvapené zakončení, které na mě působilo asi stejným dojmem, jako když si člověk náhle uvědomí, že přežvykuje třicet minut stále stejnou žvejku bez chuti, a v ten moment ji vyflusne. Na vyhazování pejsků z jedoucího auta taktéž nic zábavného nevidím. Jednu hvězdičku dávám za herecké výkony tria Dyková - Donutil - Ferro. Pokud máte v oblibě road movie žánr, doporučuji z tuzemské tvorby sáhnout po Pusinkách Karin Babinské. 👎 (17.11.2022, Kinobox projekce) (18.11.2022)