Anjeli v Amerike

Och môj Bože, že som sa ja dal zlákať na túto 6-hodinové filmové utrpenie. Dlho som mal túto minisériu v merku - vysoké hodnotenie a oslavné komentáre tu na CSFD, skvelí herci a množstvo ocenení, navyše ako liberál nemám s homosexuálnou témou žiadny problém, takže to vyzeralo ako stávka na istotu, na kvalitu. No predsa som z nejakého dôvodu odkladal niekoľko rokov jej pozretie. A teraz už viem, že moje nevysvetliteľné obavy boli na mieste. Celkový môj dojem z tohto diela je, že museli byť tvorcovia na psychedelických drogách, lebo ja som si pri sledovaní pripadal, že na nich som. Zvlášť prvá trojhodinovka je plná nezmyselných halucinácii (môžu mať halucinácie zmysel? :-)), občas prerušených nudnými prázdnymi dialógmi, občas o politike, no väčšinou o ničom. Druhá polovica je už trošku zmysluplnejšia, občas aj niektoré dialógy o niečom sú, aj Meryl tu dostane viac priestoru, no aj napriek tomu som sa asi nikdy tak často a netrpezlivo nepozeral na hodinky a nevedel sa dočkať konca. Všetky postavy sú také nereálne, že pôsobia ako karikatúry, aj keď herecké výkony sú to jediné, čo za niečo stálo, no nechýbalo ani prehrávanie. Hlavne scény s anjelom Emmy Thompson, to bolo jedno veľké WTF, márne som pátral v pamäti na čo to mala byť paródia, ale bolo to príšerné. Už samotný úvod keď som videl Meryl zamaskovanú pod dlhou bradou v úlohe rabína, tak si hovorím, čo toto má byť za fór? To tu bude hrať ženu, čo sa prezlieka za rabína alebo transexuálku, či čo? Na moje veľké prekvapenie nič z toho, len asi Nicholsovi chýbali herci, tak si tú úlohu zlízla Meryl. Celkovo to obsadzovanie hercov do viacerých úloh bol blbý ťah. Rovno to mohli dať Eddiemu Murphymu, on by zahral úplne všetky postavy, nonsens. Doteraz som mal z filmov Mika Nicholsa poväčšinou dobrý pocit, toto bol ale pre mňa veľký fail a neskutočná nuda. Takže téma bola v poriadku, aj herci, no v poriadku nebol dej, ktorý sa nikam neposúval, len prešľapoval na mieste a v poriadku nebolo ani spracovanie, proti ktorému aj filmy Lyncha a Cronenberga pôsobia ako nenáročný mainstream (a v tomto prípade to nie je pozitívne). Nebyť Pacina, ktorý svoju úlohu židovského homosexuála, ktorý je asi tým najväčším rasistom a homofóbom na svete, zvládol bravúrne, tak by to bol pre mňa asi najhorší film/seriál, aký som tohto roku videl. (16.11.2015)

Proboha, proboha, proboha. Teatrálnost není moje parketa, ať si sérii obsadí sebehvězdněji. Anděl věčně opakující "já já já", gayové na každym rohu a psychicky nemocná manželka. Musim přiznat, že sem to sledovala s nechutí a dokoukala to jenom proto, že sem neměla nic lepšího na práci. Jednu hvězdu za výjimečnou originalitu, jedinečnost, nápad a ztvárnění. (23.06.2011)

Potiaže vôbec nie sú v tom, že by som bola málo slobodomyseľná, v prípade Angels in America vylúčené, proste nepekná dialógová nuda, pretože mnoho z toho, čo Nichols rieši, presahuje môj prah poznania. Čo sa niektorých fantázií týka, trúfam si povedať, zrejme sa do nich zahryzli freóny alebo čo, že sú tak významovo potrhané..... Kvalitný, ambiciózny projekt nabitý nadľudskými hereckými kreáciami, no žiadna katarzia. (Upravené z 15. 10. 2008) (16.01.2009)

Je to pár dní, co jsem absolvovala tenhle skvost a stále mi nejde z hlavy. I když nejsem přívržencem (a ani nemám ty ambice) dlouhých rozborů filmu od nasvícení až po catering, mám chuť se rozepsat a pořádně vás potrápit, protože jsem toho zkrátka plná. Věděla jsem přibližně, s čím budu mít dočinění (Nichols je se svou Silkwoodovou, Absolventem, Virginií a dalšími skvělými filmy objekt hodný sledování), ale že to bude taková bomba, to jsem ani ve snu nečekala. Jsou nám tu představeni homosexuálové, židé, mormoni, právníci, zdravotníci, andělé, oběti ... politické situace i názory na ně, někdy v nepochopitelných dialozích, ale to se jen může chvilku tak zdát. Za hlavní postavu považuji prohnilého právníka Al Pacina, nejen proto, že jeho výkon je něco tak strhujícího, že vás to v některých místech odvede od čtení titulků a vnímání slov, ale i že se od jeho postavy umírající na "rakovinu jater" všechno odvíjí. Mladý kolega, který k němu vzhlíží, chce udělat všechno správně a tak se osvobozuje ze zajetí heterosexuality, svou manželku nechává napospas osamělosti, valiu a halucinacím a odchází k příteli, který při první zdravotní komplikaci svého AIDS nemocného druha vzdává letitý vztah. Nepodobá se to filmům na téma AIDS, které jsem dosud viděla (takovéto "umírám, léky jsou drahé, plačte sborem a vemte si ze mě odstrašující příklad, ale nediskriminujte mě"). Tady je to jinak: nemocní si nemoc prožívají po svém a sami, protože na nemoc je nakonec každý úplně sám, a "zdraví" si zas srovnávají hodnoty a především vztah k těm prvním. A aby toho nebylo málo, v tom zápase jim pomáhají halucinogenní průvodci a andělé, protože "ON se na nás vykašlal, ON to vzdal a nechal nás v tom samotné". Nakonec, a to řikám, aniž bych chtěla prozrazovat finále, je to o naději. "Chci žít, stejně jako lidi, jejichž těla pokrývá víc ran než kůže, žiju tak rád, třeba s nemocí, chci přesto žít". A takhle bych mohla psát hodně dlouho, ale vážně, nechci vás trápit, a přesto, že to opravdu není film pro každého a netvrdím, že právě já jsem toho pochopení hodna (a jestli mě Nichols svými výrazovými prostředky tahá za nohu, ať klidně tahá, já mu to žeru), je to ohromující záležitost plná otázek, bláznovství, lidství i té naděje, a já vám ji velmi doporučuji. (06.01.2006)

Něco takového jsem už dlouho potřeboval vidět. V té záplavě praštěných sitcomů, superhrdinských seriálů nebo srágor o upírech či vrazích zoufale chybělo něco s intelektuálními ambicemi. Když pominu skvělé herecké výkony, postavy toho namluví hodně a všechno se to dá pozorně poslouchat, aniž by člověk ztrácel koncentraci. To je nebývalé. Andělé jsou především drama aidsem stižených homosexuálů a jejich přátel, lehce lynchovsky říznuté mysteriózním prolínáním reality s halucinačními stavy, jež klidně mohou být „opravdové“. Oni homosexuálové, neurotičtí, vesměs (až na výjimky) liberální a užvanění, mají zřejmě představovat jakousi esenci moderní, k levici směřující západní městské civilizace (a posledních pět minut z těch šesti hodin to dává najevo zcela nepokrytě — to je mimochodem jediných pět minut, které bych nejraději zabarvil na DVD fixem a tvářil se, že neexistují). Pikantní je to hlavně ve spojení s Louisem — ufňukaným, slabošským, sebemrskačským levičáckým homosexuálem, jenž se neustále v něčem babrá a o něčem žvaní, ale který se dá slušně dohromady po mystickém setkání s vírou předků, avšak zejména po pořádné nakládačce, té pomyslené „poslední facce, která mu chyběla do slušného vychování“. To jsme celí my.            Jinak nejlepší na tom všem asi byl Al Pacino, nejen že předvedl herecký koncert, ale i jeho postava byla kouzelná. Druhá polovina seriálu se mi zdála o něco slabší, za což může asi ten posun v mystických pasážích směrem ke komedii, ale i tak se jedná o vysoký nadprůměr. Nevím sice, jestli nás Bůh opustil v roce 1906, ale dokud budou v televizních seriálech postavy jako Belize, máme alespoň nějakou útěchu jistou. (26.09.2010)