Anjeli v Amerike

Vždycky jsem měla Američany za prudérní tupce, ale poslední dobou nestíhám žasnout, jak svojí mizernou reputaci napravují ve filmech. Tady rýpou snad do všeho: do xenofobů, náboženských fanatiků a pokrytců nejrůznějšího druhu. Je to neskutečně otevřený a tolerantní seriál, který říká, že je fuk, jak jste jiní nebo divní, protože jste to vy a to je hlavní. Přitom tak činí způsobem mimořádně nenásilným a půvabným: kašle na moralizování, jde spíš cestou metafor a nadpřirozené atmosféry. Co je pravda a co sen, to není podstatné. Podstatné je, že je to skvost a že vás to sebere - a pokud ne, chybí vám nějaký ten závit, případně fantazie, což je ještě horší. Já říkám: kouzelné! (25.12.2009)

Šestihodinový televizní epos stanice HBO, který neměl vůbec být v TV. Být totiž v kinech, jistojistě by bojoval o Oscary. Adaptace slavné divadelní hry o gayích a AIDS z roku 1993 nic neztratila na své aktuálnosti, televizní adaptace s rozpočtem 60 milionu dolarů se může pyšnit pěkně ubíhajícími, smutnými i vtipnými, dialogy a fenomenální herecké výkony Ala Pacina, Maryl Streep nebo Emmy Thompson se musí vidět. (12.12.2003)

Viděla jsem něco fantastického. Těch šest dílů jsem doslova zhltala za dva dny. Herecké výkony všech byly zkrátka úžasné. Ano, život na planetě Zemi je někdy slzavé údolí. AIDS, války, otroctví, pokrok, který ničí přírodu, komunity lidí různého náboženského zaměření, cyničtí zkorumpovaní právníci, z nichž jednoho si zahrál Al Pacino tak, až to bralo dech, skupinka homosexuálů, kteří hledají své místo na slunci..a pak je tu anděl. Nikde jsem neviděla Emmu Thompson tak nádhernou, Patricka Wilsona tak chlapecky bezbranného a Meryl Streepovou ve své trojroli tak přesvědčivou. A ještě je tu krásná mladá žena se svými léky na nervy...a všichni se postupně dopravují k jedné touze- chtějte žít. Obrovský zážitek s vynikající hudbou. (06.02.2015)

Je to pár dní, co jsem absolvovala tenhle skvost a stále mi nejde z hlavy. I když nejsem přívržencem (a ani nemám ty ambice) dlouhých rozborů filmu od nasvícení až po catering, mám chuť se rozepsat a pořádně vás potrápit, protože jsem toho zkrátka plná. Věděla jsem přibližně, s čím budu mít dočinění (Nichols je se svou Silkwoodovou, Absolventem, Virginií a dalšími skvělými filmy objekt hodný sledování), ale že to bude taková bomba, to jsem ani ve snu nečekala. Jsou nám tu představeni homosexuálové, židé, mormoni, právníci, zdravotníci, andělé, oběti ... politické situace i názory na ně, někdy v nepochopitelných dialozích, ale to se jen může chvilku tak zdát. Za hlavní postavu považuji prohnilého právníka Al Pacina, nejen proto, že jeho výkon je něco tak strhujícího, že vás to v některých místech odvede od čtení titulků a vnímání slov, ale i že se od jeho postavy umírající na "rakovinu jater" všechno odvíjí. Mladý kolega, který k němu vzhlíží, chce udělat všechno správně a tak se osvobozuje ze zajetí heterosexuality, svou manželku nechává napospas osamělosti, valiu a halucinacím a odchází k příteli, který při první zdravotní komplikaci svého AIDS nemocného druha vzdává letitý vztah. Nepodobá se to filmům na téma AIDS, které jsem dosud viděla (takovéto "umírám, léky jsou drahé, plačte sborem a vemte si ze mě odstrašující příklad, ale nediskriminujte mě"). Tady je to jinak: nemocní si nemoc prožívají po svém a sami, protože na nemoc je nakonec každý úplně sám, a "zdraví" si zas srovnávají hodnoty a především vztah k těm prvním. A aby toho nebylo málo, v tom zápase jim pomáhají halucinogenní průvodci a andělé, protože "ON se na nás vykašlal, ON to vzdal a nechal nás v tom samotné". Nakonec, a to řikám, aniž bych chtěla prozrazovat finále, je to o naději. "Chci žít, stejně jako lidi, jejichž těla pokrývá víc ran než kůže, žiju tak rád, třeba s nemocí, chci přesto žít". A takhle bych mohla psát hodně dlouho, ale vážně, nechci vás trápit, a přesto, že to opravdu není film pro každého a netvrdím, že právě já jsem toho pochopení hodna (a jestli mě Nichols svými výrazovými prostředky tahá za nohu, ať klidně tahá, já mu to žeru), je to ohromující záležitost plná otázek, bláznovství, lidství i té naděje, a já vám ji velmi doporučuji. (06.01.2006)

Celý film se pohybuje na hranici komedie, dramatu a kýče, ze kterého se mu naštěstí daří vyplouvat zdařilými fóry a zesměšněními. Ovšem závěrečný doslov dává všemu poněkud na frak. Co říci dále? Zajímavé herecké výkony u známých tváří, povětšinou prkenné u neznámých, zejména homosexuál-mormon-republikán mi lezl krkem, ale co? Poučné, smutné, zároveň nesoucí naději. Škoda jen zbytečných pasáží, za které se jistě nestyděl žádný emerický patriot. No jo, no... Někdy moc ukecané a pseudochytré, na druhou stranu i tyto pasáže se pěkně poslouchají. (25.01.2009)