Howlův kráčející hrad

Jeden z kolegov sa pýta, kam ten Miyazaki na tie nápady chodí. Dobrá otázka. Bolek Polívka na ňu svojho času za seba odpovedal, že on na ne nechodí, ono to chodí naňho. Nech už pán režisér z knižnej predlohy prevzal čokoľvek, veľa toho zaiste nebolo, keďže výsledkom je to, čomu sa hovorí "typický Miyazaki". Kamže to teda ten starý pán chodí? Kde inde než do tradičných čínskych a japonských záhrad (spomeňte si, aj filmový Howl-Hauru má "svoju záhradu"), ktoré excelentne demonštrujú východnú koncepciu poézie - na Západe je poetická vonkajšia podoba vecí, na Východe ich vnútorný, "duchovný" rozmer. V týchto záhradách nič nie je tým, čím sa zdá byť, keďže cieľom bolo vytvoriť ekvivalent prírody, krajiny či univerza. Stromy sú zakliate do bonsají, horské chrbty do balvanov. Les nadobúda podobu skalného labyrintu zloženého z pozliepaných pórovitých monolitov. Dažďová kvapka je reprezentovaná v podobe sústredných kružníc vyrytých do jemného štrku, riečny tok v sústave navzájom sa prekrývajúcich plochých kameňov. Výhľady do záhrady majú podobu otvorov v tvare mesačného kotúča či roztvoreného vejára, čím vzniká "vypožičaný obraz". Do bambusového húštia sa pozerá skrz kamenné či drevené mreže s naturalistickým alebo symbolickým ornamentálnym rastrom umožňujúcim subjektívnu interpretáciu videného. Latentná podoba videná v kuse kameňa stačí, aby bol kameň posadený na podstavec s rovnakou vážnosťou, s akou sa v Európe na podstavec kladú sochy. Poloabstraktná textúra v travertíne stačí, aby bol daný kameň vložený do honosného rámu a zavesený na stenu pavilónu. Skala nachádzajúca sa v inej, dutej skale. To všetko sú subtílne imaginatívne a fantazijné momenty cudzie európskej senzibilite až do doby vzniku surrealizmu. Interpretácia Miyazakiho tvorby prostredníctvom signifikantného elementu východoázijskej kultúrnej tradície? Ale prečo nie? (31.08.2008)

TV/// Postavy 8/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Animace 10/10/// +krásný příběh, zahřeje u srdce, perfektní animace, hlavní postava i ty vedlejší, hudba, děj -je vůbec možný, že v tom filmu někdo nedokáže najít to jeho kouzlo?/// Zámek v oblacích mě nejen zaujal, to by bylo slabé slovo, on mě přímo strhl. Neuvěřitelně dokonalí film v atraktivním a nevídaném světě plném fantasie a věcí, které tu prostě možné jsou. Navíc hřejivá romantická linka, která se snaží být na první pohled zamaskovaná, ale vy stejně více, že tam je, víte co hlavní hrdinka cítí. Prostě nádhera./// Celkem 88%/// Podruhé viděno 1.3.2016 v rámci školní projekce. (12.05.2010)

Přesně tak nespoutaná fantazie, jakou očekáváte, pokud znáte třeba Princeznu Mononoke. Precizní výtvarná stránka se smyslem pro detail a skvostná klasická animace. Některé obrazy až berou dech. Několikrát mi nedalo nevzpomenout na Karla Zemana. Ať už to způsobila přítomná technika, nebo pohled na hrůzy války, ono skloubení příběhu lásky s ohrožením života se nemůže minout účinkem. Memento Hirošimy má asi většina Japonců hluboko v sobě vsazené, jeho připomínka určitě není na škodu. Morální poselství čarodějného příběhu však není nijak křiklavé, dá se proto velmi dobře snést. I po několikerém zhlédnutí stále působivé... (27.12.2010)

Moc pěkná animace, na tom se asi všichni shodneme. Ale co ten příběh ... Ze začátku jsem byl spokojen a překvapen - východní anime mi nikdy nic neříkalo, takže jsem byl až zaskočen, jak moc se mi první polovina Zámku v oblacích líbila. Příjemný nadhled, pohádkovost, magie, kouzla, sympatické postavy. A pak se to někdy kolem poloviny totálně zvrhlo, že jsem nic nechápal. Vůbec netušim, co a proč se tam začalo dít. Postava, kterou doposavad považuju za hlavního záporáka - bum prásk - a jsme nejlepší kámoši. No what the fuck, přátelé?! Ta přemrštěná hodnocení Miyazakiových filmů docela nepobírám. Asi je na ně moje mentalita příliš na západě ukotvená, nebo co. 60 % (24.12.2010)

Tak trochu nechapem, preco hladaju niektory ludia v tomto filme chyby. Preco sa radsej nenechat unasat tymito krasnymi obrazmi, hudbou a hromadou malickych detailov ktore su tak nadherne ze nezostane cas na sledovanie niecoho ineho. Preco musi vsetko davat dokonalu logiku. Niekedy nie vsetko musi davat dokonaly zmysel. ale zanechava to hlboke pocity. Je to nieco ine ako starsie, viac dejovo zalozene Miyazakiho filmy, avsak v urcitych smeroch mi prave tento priniesol najsilnejsi zazitok. Dychberuce a uzasne. 10/10 (17.02.2007)