Howlův kráčející hrad

První minuty Zámku v oblacích by se daly popsat jako nádhera. Procházka nad střechami města, zloduchové vylézající ze stínů, tlustá škaredá čarodějnice a zámek v dálce procházející se po mlhou... Co by dál? Magie a kouzla pohádky se změnila v trochu zvláštní snahou o drama/romanci kouzelníka a jeho problémů s duší. Trochu nečitelné a zbytečné, což kazí dojem na fascinující pohádkovosti většiny příběhu a postav. Dům s dveřmi do 4 rozdílných míst, strašák poskakující okolo své zachránkyně, všude samá barvička a kouzelná hudba. Je velká škoda, že Miyazaki neudržel druhou půlku filmu v podobně krásném a jednoduchém duchu jakou měla půlka první. (31.12.2008)

Stejně jako u dalších Miyazakiho filmů mě nejvíce ze všeho očarovala samotná hlavní myšlenka, kolem které se celý příběh odvíjí. Ovšem zatímco Cesta do fantazie přidala kromě úžasně nápaditého příběhu i něco navíc, něco, kvůli čemu jsem byl nucen hltat každý obrázek a sledovat každou další scénu s radostným očekáváním, tak Zámek v oblacích mi svým zvláštním, u animáků opět doslova nevídaným, pojetím a dokonalou propracovaností nedovolil vnímat všechnu tu nádheru nějak více než jen "očima a ušima". To ale nic nemění na tom, že Miyazaki je zřejmě nejlepší animovaný tvůrce současnosti a že Zámek v oblacích je nanejvýš krásný a působivý snímek.. (12.08.2012)

Filmy od Miyazakiho Vás chytnou za ruku a vezmou na kouzelnou procházku neuvěřitelným krajem. On je prostě tutovka. Opět jsem nestačila zírat nad tím množstvím fantazie, která nemá hranice a překrásnou hudbou. Příběh zde byl možná ještě víc poutavý než v Cestě do fantazie, přesto za ní jako celek trošku zaostává. Chybí mi tu ještě půlka lžičky roztomilosti. I tak je to nesmírně skutečné...necelých 5*. (05.09.2011)

Také pocity. Stojím na brehu, voda jemnými vlnkami obmýva kamienky, dookola kľud súmraku. Neskutočne rýchlo letiace oblaky nad hlavou v horách. Namáhavá cesta k hradu, kde miesto múdreho panovníka jačí partia pubertiakov, popíjajúcich prvé krabicové vínčiská, psy obsierajú úzke cestičky a ich páni sa povznesene nadnášajú v nových trekingových úboroch. Nejaká iskrička tu snáď tlie. Veď on sem vyšiel opustiť na chvíľu svet Umeliny - pásovo vyrábaných produktov - áut, lietadiel, lodí, tak vzdialený predmetom s dušou. Nemusia byť hladké ani pekné, ale je z nich niečo cítiť (na povalách starých domov napr., kedy ručné remeslo malo navrch). Animistické vnímanie živej i neživej prírody. Synchronicita zažitého a na plátne videného. A spústa podnetov. Toto mi sprostredkúva Miyazaki filmami s príbehmi o tom, že v ľuďoch často drieme démon, ktorý môže úplne ovládnuť dušu, pokiaľ neprekoná úzko egoistické vnímanie vlastného sveta. Privodenie všetkých myšlienok je hravé, spontánne detské a dokonale farebne zladené. Oživuje časy, kedy sa chodilo s kamarátmi na výpravy ulicami, predstavujúc si pritom divočinu, liezlo do cudzích záhrad a v noci na cintoríny do hrobiek. (23.07.2008)

Tak trochu nechapem, preco hladaju niektory ludia v tomto filme chyby. Preco sa radsej nenechat unasat tymito krasnymi obrazmi, hudbou a hromadou malickych detailov ktore su tak nadherne ze nezostane cas na sledovanie niecoho ineho. Preco musi vsetko davat dokonalu logiku. Niekedy nie vsetko musi davat dokonaly zmysel. ale zanechava to hlboke pocity. Je to nieco ine ako starsie, viac dejovo zalozene Miyazakiho filmy, avsak v urcitych smeroch mi prave tento priniesol najsilnejsi zazitok. Dychberuce a uzasne. 10/10 (17.02.2007)