Howlův kráčející hrad

Jeden z kolegov sa pýta, kam ten Miyazaki na tie nápady chodí. Dobrá otázka. Bolek Polívka na ňu svojho času za seba odpovedal, že on na ne nechodí, ono to chodí naňho. Nech už pán režisér z knižnej predlohy prevzal čokoľvek, veľa toho zaiste nebolo, keďže výsledkom je to, čomu sa hovorí "typický Miyazaki". Kamže to teda ten starý pán chodí? Kde inde než do tradičných čínskych a japonských záhrad (spomeňte si, aj filmový Howl-Hauru má "svoju záhradu"), ktoré excelentne demonštrujú východnú koncepciu poézie - na Západe je poetická vonkajšia podoba vecí, na Východe ich vnútorný, "duchovný" rozmer. V týchto záhradách nič nie je tým, čím sa zdá byť, keďže cieľom bolo vytvoriť ekvivalent prírody, krajiny či univerza. Stromy sú zakliate do bonsají, horské chrbty do balvanov. Les nadobúda podobu skalného labyrintu zloženého z pozliepaných pórovitých monolitov. Dažďová kvapka je reprezentovaná v podobe sústredných kružníc vyrytých do jemného štrku, riečny tok v sústave navzájom sa prekrývajúcich plochých kameňov. Výhľady do záhrady majú podobu otvorov v tvare mesačného kotúča či roztvoreného vejára, čím vzniká "vypožičaný obraz". Do bambusového húštia sa pozerá skrz kamenné či drevené mreže s naturalistickým alebo symbolickým ornamentálnym rastrom umožňujúcim subjektívnu interpretáciu videného. Latentná podoba videná v kuse kameňa stačí, aby bol kameň posadený na podstavec s rovnakou vážnosťou, s akou sa v Európe na podstavec kladú sochy. Poloabstraktná textúra v travertíne stačí, aby bol daný kameň vložený do honosného rámu a zavesený na stenu pavilónu. Skala nachádzajúca sa v inej, dutej skale. To všetko sú subtílne imaginatívne a fantazijné momenty cudzie európskej senzibilite až do doby vzniku surrealizmu. Interpretácia Miyazakiho tvorby prostredníctvom signifikantného elementu východoázijskej kultúrnej tradície? Ale prečo nie? (31.08.2008)

WTF název? Zámek v oblacích? Fatální chyba distributora, který zaměnil dva filmy. /// Film ve mně zrál až uzrál na asi 8. zhlédnutí naplno. Až kýčovité kulisy odvádějí pozornost od více než dvou hlavních příběhů - Howlova dospění a přijetí odpovědnosti za vlastní život, Sofiina zlomení kletby tím, že přestane být šedivou myší bez vlastního života a vezme ho pevně do rukou... v jistém smyslu u obou boj o své srdce. Merkl je podle mě projekce osoby režiséra, který vyrůstal za války a přesně ji ukazuje, jak si ji pamatuje v parádě i hrůze. I linka obou čarodějnic jako ambiciózních matek a tchýní je zajímavá... Nostalgická a romantická nádhera s omračující hudbou a vývojem postav, který může kdejaký film jen závidět. (28.08.2006)

Mijazakiho považuji za velkého výtvarníka a umělce, stále se v něm však hledám. Obdivuji jeho formu i způsob kresby, příběhy mi však obsahově často až tolik neříkají. Děj této pohádky je zasazen kamsi na hranici devatenáctého a dvacátého století. Někoho možná překvapí, že se nebem v této pohádce prohání stoje jak z románů Julese Verna či ulicemi jezdí první dýmající parní auta... Válka, kterou království vede zase připomíná první světovou... Postavy mají západní obličeje, nejde o Asiaty a proto je myslím pohádka evropskému diváku mnohem více stravitelnější. Animace jsou nádherné a detailní. Ale jak říkám, je tu pak obsah. Děj. A tomu jsem moc neholdoval. Všem těm kouzlům a čarodějům... Jakoby se do toho až evropského prostředí dostal nějaký japonský příběh. Ty jsou mnohdy se svými mytologiemi alespoň pro mne ne vždy koukatelné. A to byl i případ Zámku v oblacích. A tak dávám jen za tři kouzla. * * * (11.06.2018)

Nejspíš jsem udělal chybu, že jsem HMC viděl po třech částech ve třech dnech, na druhou stranu myslím, že i kdybych ho viděl v celku, můj dojem by byl stejný. Jedním slovem bych ho shrnul jako "zmatek". Prvních 50 minut bylo příjemných, počínaje prvním setkáním Sophie a Howla, přes Sophiinu proměnu a hledání, až k nalezení pohyblivého zámku a seznámení se s ostatními, byly moje pocity velmi kladné. Ovšem asi po hodině (Sophie šla za králem) jsem se přestával orientovat, kdo, co, kdy, s kým a proti komu a některá rozhodnutí a chování mi přišla úplně nelogická a nepravděpodobná. Samotný konec, ač IMHO zbytečně nedořečený, byl pěkný a možná /jak někdo naznačil/ mohlo jít o Miyazakiho rozloučení se. (17.01.2006)

Tak krásně animovanou nudu jsem již dlouho neviděl a doufám že ani neuvidím. Od mistra Miyazakiho velké zklamaní. V zásadě se ani nic nedozvíte o co tam celou dobu pořádně jde. Jakoby příběh vytržený z kontextu něčeho mnohem většího, leč jméno Miyazaki a Ghibli funkuje jako spolehlivý „zvyšovač“ hodnocení, a proto dávám alespoň za to zpracovaní 40 % a abych jako jeden z mála mohl napsat, že tento film má k dokonalosti daleko. (25.12.2005)