Post Mortem

Maďaři mě opět nezklamali a natočili kvalitní duchařskou záležitost, kterou vybavili parádní pochmurně- tíživou atmosférou. Ocenil jsem, že tvůrci nevsadili na prvoplánové lekačky a místo toho přišli s uceleným příběhem, v němž postupně narůstalo jakési znepokojivé napětí. Posmrtné fotografie už dostaly svůj prostor v hororu "Ti druzí", Maďaři s nimi ale zašli ještě o krok dále a myslím, že se jim zadařilo. Na rozdíl od tzv. západních duchařských hororů nešlo o obvyklou skupinu paranormálních odborníků, jejíž členové vždy nejméně půl stopáže hledají, pak najdou, a pak litují, že našli. Umístění děje na uherský venkov těsně po skončení Velké války bylo z mého pohledu dobrým tahem a boj záhrobních navrátilců proti jen těžko pochopitelnému protivníkovi byl morbidně osvěžující (pokud takové slovní spojení vůbec dává smysl). Bavil jsem se výborně, jen v závěru jsem začal mít pocit, že to tvůrci zapíchli nějak moc rychle. Myslím, že si příběh zasloužil propracovanější zakončení. A chudák Marcsa, takové naděje... / Poučení: Pozor na nestabilní podloží. (06.03.2022)

Post Mortem nabízí netradiční pojetí, ohnivý naturel, duchy (spoustu duchů) kteří mají lásku k létání takříkajíc pod kůží (pro současnou leteckou krizi určité řešení), všetečnou a zvídavou holčinu (zažívala jsem to podobně s mým otcem patologem) a sympatického fotografa, kterého jeho minulost nakonec dožene. Dobře Maďaři! (06.07.2022)

Obecně duchařiny moc nemusím, zejména ty z posledních let, jelikož nejsou strašidelné a jediné, na co sázejí, bývají trapné lekačky. Maďaři však potvrdili, že jejich kinematografie je i nadále na velmi slušné úrovni. Když se Tomás vydá do vesnice mrtvých, tedy vesnice, která nemůže kvůli zmrzlé půdě pohřbít ty, co zemřeli především na španělskou chřipku (ale i jinak), ještě netuší, že kromě focení zemřelých bude mít co do činění s duchy. Vedle solidních hereckých výkonů a pochmurného příběhu zaujme kamera a zejména strašidelná hudba. Ta po téměř celou dobu navozuje tísnivou a temnou atmosféru (a v kině by to musela být paráda). Samozřejmě že útoky duchů, kteří tahají živé po zemi a vyhazují je do vzduchu, můžou působit směšně. Já měl ale neveselou náladu, a tak mě nerozesmály. Najde se řada působivých scén, např. sestava mrtvých ve stodole, mně se asi nejvíce líbila ta pod vodou. V závěru vše do sebe zapadne a vnímavý divák jistě pochopí, jak se věci mají, což se mi líbilo. Proč vysvětlovat po lopatě, když přece stačí pár náznaků. Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 hvězdami, nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení, jelikož po delší době jsem si film fakt užil. (10.01.2022)

Niet pochýb, najobľúbenejším športom medzi dedinčanmi v Uhorsku bola gymnastika. Toľko kotrmelcov lietajúcich postáv vo vzduchu ste určite nikdy nevideli, ani na olympiáde. A v žiadnom filme ste nikdy nevideli toľko levitujúcich postáv. Chvíľami skutočne nervy drásajúce, chvíľami (nechcená?) paródia. Skvelý vizuál, hutná atmosféra, len ten scenár nakoniec (asi) neponúkne takú satisfakciu, akú po utieraní potu uterákom čakáte. Ale možno si len musím nechať ten záver poriadne uležať v hlave a uvidíme, možno sa pôjde na štyri levitujúce hviezdy. (15.03.2022)

Jak už tady zaznělo, tématicky se nejedná o nic zásadního. Fotograf, který prostřednictvím svého přístroje na něco přijde, tu byl mnohokrát. Hodně dělá prostředí maďarské vesnice, sychravá atmosféra a samozřewjmě herci. Ústřední tandem byl parádní. Co se týče strašení, tak tady jsem trochu na vážkách. V jednu chvíli se Bergendy blýskne fakt napínavou sekvencí, která dokáže slušně zahrát na nervy a v té druhé nechá po zdech plazit neumělé stíny či ukáže své zapálení pro levitaci, přičemž druhého je tady až moc. Navíc když se film přehoupl do druhé poloviny, napětí začalo ustupovat a  uječený závěr mě vyloženě nebavil. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak to je samotné focení mrtvých a jejich aranžování a celkově slušnou technickou stránku. Ale jinak je to jeden z těch filmů, který na chvilku zaujme, ale druhého dne vyšumí. 50% (01.01.2022)