Ghost in the Shell 2: Innocence

Metafyzické, extrovné, sofistikované. Pohľady na veľkolepé super-moderné mesto a brilantná hudba sú nezabudnuteľné. Mne ale vôbec nevadilo citovanie rôznych filozofov (Descartes, Platón). A veľmi pekný bol vzťah cyber-detektíva z jeho psom. Jednotka je samozrejme kultová a pokračovanie prinieslo ešte niečo čo sa nedá slovami popísať. Efektné a oslnivo pôsobia na mňa akčné scény ktoré boli priamočiare ale skvelé urobené. (07.06.2012)

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Na Innocence jsem se těšil ještě víc, než na první díl, a můžu radostně konstatovat, že mě ani trochu nezklamal. Nedosahuje sice už takové filosofické hloubky jako jednička a tento "nedostatek" se snaží kompenzovat přehršlem nejrůznějších filosofických keců, na druhé straně ale oplývá úžasnou Noir atmosférou, která v kombinaci s futuristickým cyberpunkovým světem dostává zcela nový, neuvěřitelně hypnotický, rozměr. Batu je prostě noirový detektiv jako vyšitý a femme fatale (samozřejmě majorka) celou dobu tak neskutečně intenzivně visí ve vzduchu, že ji z filmu i v její nepřítomnosti cítítě snad ještě daleko víc, než kdybyste ji přímo sledovali na obrazovce. Počítačové technologie navíc za těch devět let urazily opravdu dlouhou cestu a pokud jsem se tak u Karase rozplýval nad jeho úžasno vizuální stránkou, musím tady veřejně uznat, že Innocence se mu přinejmenším vyrovná. Když vám k tomu navíc prozradím, že Kawaieho hudba působí snad ještě intenzivněji, než v prvním díle, není tady myslím nic, co byste ještě měli řešit... (02.05.2007)

Navazuje na první film a navazuje výtečně. "Stará" grafika se inovátorsky snoubí s nejmodernější do detailu propracovanou grafikou digitální. Co mě na GITS 2 rozčilovalo, byly dialogy...prostě mi přišly nudný a často zbytečný a vůbec mi nepomáhaly osvětlit, už tak složitý, děj. Ale konec byl perfektní a nečekaný...HUDBA: Kenji Kawai - opět to nejlepší, co může film nabídnout. Je japonštější, ale zároveň akčnější a "líbivější" než v prvním filmu. Každopádně - stojí za to vidět... (28.12.2007)

Innocence jednoznačně překonala první Ghost in the Shell. Animace je ještě lepší, perfektní hudba a depresivní atmosféra velkoměsta plného neonů a temných uliček zůstaly. Děj je mnohem zajímavější než v jedničce a zmizely z něj politické šarvátky (což je výrazné plus). Motoko na postu hlavního tahouna vystřídal její kolega Batou a je téměř stejně charismatický jako ona (zvláštní je jeho vztah se psem). První polovinu jsem chápalacelou, potom opět přišlo místy mírně nepochopitelné filozofování, tentokrát mi tam ale sedělo víc a objevilo se i pár moc pěkných citátů (Lidé pláčí nad zabitým ptákem, ale netruchlí nad zabitou rybou. Šťastní jsou ti, kteří mají hlas.) Ještě bych chtěla upozornit na výborné úvodní titulky ukazující výrobu kyborgů (byly úchvatné už u jedničky) a na pasáž, podobnou na tu z předchozího dílu, kde jen procházíme město (tentokrát plné oslav) a doprovází nás ústřední skladba. No a ten závěr.... znepokojující!!! (02.03.2007)