Ghost in the Shell 2: Innocence

Vizuálně bezchybně vybroušené dílo, které je ale oproti dokonalosti prvního Ghost in the Shell velkým zklamáním. Příběh, ač díky vysvětlení v posledních minutách začne dávat docela dobrý smysl, je vyprávěn značně nepřehledně, a hlavně obalen spoustou "velkých a moudrých" filosofujících citátů, které ale hloubku filmu jen předstírají, masivní důraz na ně jen maskuje že vyšší myšlenky skryté za sci-fi detektivním příběhem jsou ve své podstatě velmi primitivní a s duširvoucím prvním dílem tedy nesnesou srovnání. 7/10 (20.01.2012)

Vizuálně ještě dokonalejší, dějově ještě propletenější, hudebně stále na té správně vlně. Atmosféra je naprosto zdrcujícím způsobem pohlcující, od prvního dílu ještě trochu potemněla, je to Gibsonovsko-Dickovský svět jako když ho vyšije. Bohužel Motoko nemá svoje původní tělo a to nové působí dost znepokojivě... to je ale jenom drobná, droboučká piha na kráse. GITS2 je skutečné veledílo. Poslední záběr je opět zdrcující a hudba překrásně atmosférická po celý film. 100%, once and for all. (23.04.2006)

Oproti prvnímu dílu je to o poznání akčnější a příběh už není tak přímočarý. Kouzla první GitS to u mě nedosahuje, ale hudba je pořád "kawaiovsky" mistrná a filozofující dialogy o životě, byť je nikterak nemusím, mi tady ani moc nevadily. Úplný top japonské kreslené tvorby to za mě rozhodně není, ale klady filmu mě nutí překlopit ze čtyř na pět. (19.11.2016)

Jde vidět, že pan Oshi si zamanul 3D animaci, které téměř převládla nad tou klasickou, což já neberu jako negativum. Je to spoustu pěkných obrázků, ale žádná akce a hlavně přehršel keců, keců a keců, které mě absolutně míjely a já jsem chvílema vůbec nevěděl o čem je řeč a dost se nudil. První díl u mě jasně vede, jak po příběhové, tak po akční stránce. Za obrázky se u takovýchto filmů 5* nedává. (12.04.2010)

Zajímavý, nicméně trosku zbytečný a natahovaný počin. Téma prvního dílu zůstává, audiovizuální stránka je vymazlenější, ale ve své podstatě to bez prvního dílu nedává valného smyslu a to ani přes jakousi snahu scénáristů onen starý příběh vysvětlit. Prostá pěti minutová rekapitulace by toho řekla více, než tisíc mlhavých náznaků rozesetých po celém filmu. U GITS 2 je problém v tom, že se bez pardónu nimrá v tom, co už bylo, a ve výsledku z toho jde docela dobře hlava kolem. Ne, není to nepochopitelné, ale je to, jakoby Rowlingová napsala nového Pottera, posadila všechna přeživší postavy do nazdobeného salónku a nechala je kafrat o tom, jak se měly a jak vzpomínají na svá minulá dobrodužství. Zkrátka načančaná zbytečnost. (23.03.2011)