Malý pitaval z velkého města

Jaroslav Dietl je rozporuplná osobnost české televizní tvorby. Jedněmi je bez ironie nazýván "Dumasem českého seriálu", druhými je mu naopak přisuzována mefistofelská role stranického slouhy, který prostřednictvím svých televizních hrdinů intoxikoval národ zhoubnou, rafinovaně zpracovanou ideologií. Podstatné je to, o čem nelze příliš polemizovat – Dietl uměl napsat poutavý příběh s dobrými zápletkami, živé dialogy a postavy, které často šustily papírem míň než skuteční "hrdinové práce", zároveň ale jeho seriály nejsou dramata řešící složité existenciální otázky. Jsou řemeslně dokonale zvládnuté, posvěcené schopností fascinovat, přestože zdaleka ne všechno odpovídá realitě. Pitaval tedy nejsou jen detektivní příběhy, ale i jeden z vhodných způsobů, jak zpopularizovat tehdy neoblíbené příslušníky socialistické bezpečnosti. Seriálu nelze upřít jisté výsady, třeba, že dal šanci některým hercům, kteří byli spíše upozaďováni – např. Vlastimil Hašek opustil plejádu figurek a zahrál si bezmezně trpělivého, přemýšlivého kriminalistu v taťkovské pletené vestě, který řeší případy raději u psacího stolu, než v terénu. Drsného a vtipkujícího Libora Krejcárka si vystřihl do škatulky bavičů pomalu mířící Jiří Krampol, někdejší moderátor Kufrů a obdobných taškařic Pavel Zedníček zase ztělesnil trochu hejskovského podporučíka Hamříka... Narozdíl od jiných seriálů se osudy kriminalistů nerozvíjejí, ani neproplétají, každé je věnována jen jedna epizoda. Ale nebyl by to Dietl, aby nepolidštil práci vyšetřovatelů Veřejné bezpečnosti jejich soukromými problémy. (06.07.2015)

Tohle není zábavné retro, tohle je normalizační narůžovo natřený skanzen s výtěžkem části vstupného určeného na podporu dobové propagandy... (marně tu třeba v rámci objektivní vyváženosti hledám mezi soudruhy příslušníky jedinou alespoň trochu zápornou postavu či alespoň nalomený charakter případně díly, jak ,,hodní" příslušníci několikrát denně perlustrovali dlouhovlasé či jak je v noci zavezli z koncertu někam do polí za město a nechali je odtud jít několik hodin pěšky...jak jsem to sám zažil...o bití, rozhánění rockových a folkových koncertů jakož i protirežimních demonstrací nemluvě...) Absolutní stagnace, umělecká i společenská... (05.09.2007)

Po nějaké době se znovu dívám na seriál a říkám si, že by bylo zajímavé provést analýzu, kolik kritiků dramaturgie tohoto seriálu nyní opěvují Případy 1. oddělení, které se co do zobrazení reálnosti vyšetřování příliš neliší. Jinak Ladislav Pešek ve své roličce ukazuje, jak byl výborný herec, ty emoce z něj tečou proudem, fakt parádní scéna (díl Kuchařinka). (28.06.2014)

Velká nostalgie doby, kterou jsem naštěstí prospal v různých formách a vůbec toho nelituji. Na druhou stranu to není zas taková tragédie, ale zpětně působí dnes tento krimi seriál spíše jako komedie nebo parodie na skutečnost. Možná tak pro rodiče nebo naše babičky tohle mohla bejt obdoba dnešní kriminálky Las Vegas / Miami apod.., ale to už bylo opravdu hodně dávno a určitě to i oni ve své době brali s úsměvem. (26.10.2008)

Gemini píše, že největším záporem Pitavalu je jeho dobová aktuálnost. Podle mě je to naopak jeho největší klad. Pitaval mě až do nedávna míjel a tak mi přijde fascinující jako náhled, jak vypadala osmdesátková socíkovská kriminálka. Každý případ je zaměřen na jeden případ a jednoho dva detektivy, kteří ho vyšetřují, zatímco zbytek se jen míhá v pozadí. Případy, děj i herci dokážou udržet pozornost i přes ospalejší tempo, absenci zajímavějších postav nebo akčních scén a řadu úsměvných momentů, třeba neustálé ládování se Májkami a párky. (30.08.2021)