Malý pitaval z velkého města

Před pár lety jsem viděl první 3 epizody v televizi a seriálu jsem dal 1 hvězdičku. Po letech jsem na youtube natrefil na nějaký novější epizody a hodnocení jsem zvýšil na 3 hvězdy. Teď mam chřipku, tak jsem se poctivě podíval na všechny díly a napíšu pár slov ke každýmu dílu zvlášť... 1. série (1982): 1. díl Aranžér Vyšetřujou se vykrádačky obchodů, do kterejch se někdo dostává přes výlohy. Většinu času akorát sledujete Krampola, jak si píchá vlaječky do mapy a nebo nekonečný čekání na to, jestli zazvoní telefon. Pro mě jeden z neslabších dílů. 20% ~ 2. díl Milenec Zedníček vyšetřuje ukradenou vejplatu a náhodou při tom odhalí nějaký podvody s bytama. Taky takovej díl, kterej mě moc nezaujal. 30% ~ 3. díl Benjamínci Tenhle díl si nějak moc nepamatuju, ale vim, že tady hodně prostoru dostal Michal Pešek, kterýho fakt nemam vůbec rád. Po tomhle dílu jsem to vzdal, když to běželo v televizi a na další díly jsem se už nedíval. 20% ~ 4. díl Včelař První 3 díly stály celkem za hovno, tenhle díl se mi líbil. Konečně se trochu víc ke slovu dostane Vlastimil Hašek, kterej mi hodně připomínal detektiva Columba a pro mě byla jeho postava v celym seriálu nejzajímavější a nejsympatičtější. 80% ~ 5. díl Cyklista Krampol hledá bílou škodovku s rozbitym zadnim světlem. Docela mě pobavilo, když se ptali v prodejnách, jestli je někdo nechtěl podplatit, když sháněl to světlo. A prej: "To zkoušeli všichni :-)" Jinak tady je ta slavná honička, kdy Krampol na Jawě honí užovku. V podstatě je to asi "nejakčnější" scéna z celýho seriálu. Tenhle díl je sice takovej naivní, ale pobavil mě. 60% ~ 6. díl Jupiter Tady je snad poprvé trochu zajímavější záporák - Bartoška jako zloděj starožitností. Sice se to trochu táhne, ale závěrečnej výslech se vydařil 70% (30.12.2006)

Po nějaké době se znovu dívám na seriál a říkám si, že by bylo zajímavé provést analýzu, kolik kritiků dramaturgie tohoto seriálu nyní opěvují Případy 1. oddělení, které se co do zobrazení reálnosti vyšetřování příliš neliší. Jinak Ladislav Pešek ve své roličce ukazuje, jak byl výborný herec, ty emoce z něj tečou proudem, fakt parádní scéna (díl Kuchařinka). (28.06.2014)

V kontextu ostatních Dietlových seriálů jsem zvýšila hodnocení, ale platí to, co mi vadilo i dřív - ne všechny osudy postav mě zajímají (vysloveně Jiříčičiček a jeho boj za uznání mě absolutně nebavil) a bohužel není zrovna fajn, když kriminální seriál není napínavý. Třeba vyčkávání na papoušky jsem měla chuť proklikat. Bylo by ale nefér zavrhnout seriál jako celek, protože pak by člověk přišel o perfektní díl s kasařem Rudolfem Hrušínským a některé povedené "vyslýchací" scény, například ta se spisovatelkou-vražedkyní byla zcela na úrovni zahraniční produkce. Taky není úplně marné, jak v každém díle narazíte na minimálně jednoho kvalitního herce ve vedlejší roli. (26.12.2014)

Ze zamýšleného projektu soustavně komentovat jednu každou epizodu zůstalo torzo čítající první tři a vracet se k tomu už nebudu. Budiž tedy alespoň poznamenáno, že překvapivě to je jeden z nejlepších viděných krimiseriálů. Často nechtěně zábavný (Narkomani nebo třeba Bartoška jako vekslák kunsthistorik), leckde dietlovsky přitažený za vlasy (Autorka detektivních povídek - ale on ten díl vlastně je jako taková detektivní povídka - proto je taky nečtu), na druhé straně nechybějí opravdu silné monenty (vyvrcholení konfrontace syn Kratěna - otec Sklenčka) a "Bezpečnost. Jste zatčen." nikdy nebylo vysloveno tak mazácky jako v skvostné scéně, v níž Hašek s mladým Peškem zatýká nebezpečného zločince, an jde s košem. Haškova postava por. Pekaře má vůbec potenciál kultovnosti a Frejův náčelník Břéťa vstoupil do lidové slovesnosti (ovšem prostřednictvím Krampolova "Břéťo"). Co do realističnosti kriminalistické práce se Pitaval dočkal překonání až v Případech prvního oddělení. Ve služební kanceláři (myslím, že náčelníkově) sem tam zahlédneme podobiznu F. E. Dzeržinského, podobně jako v jiných dobových kriminálkách, z čehož lze usoudit, že šlo o součást povinné výbavy tehdejších služeben SNB. V souvislosti s takřka nulovou mírou režimní propagandy v průběhu celého Pitavalu je nápadné, že divák si opravdu musí chtít všímat, aby si byl portrétu jednoho z nejvražednějších bolševiků a zakladatele Čeky (pozdější NKVD, pozdější KGB) vůbec vědom. K problematice oné nulové míry propagandy se blíže vyjadřuji v komentáři k 3. dílu. V seriálu o esenbácích z poč. 80. let je to věc opravdu povážlivá a básník Jiří Martínek je toho názoru, že ježto ideologii, propagandu a lživé převrácení moderní historie pokryl kovaný Major Zeman, nastupuje Pitaval s plněním úkolu udělat z esenbáků normální sympaťáky (podobně Marthos). Čehož se nemohl nikdo zhostit efektivněji Dietla. Čtěte: Marthos, Šandík, PollyJean, type_B. (28.11.2023)