Dvere v podlahe

Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny... (02.03.2008)

Většinu diváků, kteří měli tu čest číst Rok vdovou nejspíše Dveře v podlaze zklamou. Adaptace první části této velice povedené knihy sice nemá špatný scénář, ale dle mého názoru selhává režie. Tod William se pokouší i minimalistickou komorní režii, která se má nést v přesném duchu předlohy, což se mu rozhodně nedaří podle plánu. Na druhou stranu ovšem překvapují lokace, ve kterých se natáčelo, herecké výkony a především doslovnost několika scén, které jakoby z listu vypadly knižní předloze. 70% (30.04.2006)

Dveře v podlaze jsou vlastně vagína těhotné ženy... Zajímavé, nikoli pravdivé. 111minut rodinné krize, netradičně slizký nesympatický Jeff Bridges a věčně zlomená Kim Basinger na, pod nebo před zauhřeným pubescentem s účesem alá Ringo Starr! Ano, to jsou Dveře v podlaze. Nuda, propletená rámečky s fotkami, uslintanou dceruškou, růžovým svetříkem, dětskými knížkami a to nejdůležitější - smrtí dvou synů. I převykládání samotné havárie nebylo nijak osvěžující... 40% (08.01.2014)

Kluk, který se octne uprostřed cizí rodinné krize. Žena hledající v něm náhradu za ztracené syny. Přišla jsem z kina a je mi všelijak. Zatímco kniha (Rok vdovou) byla mou kamarádkou a rozsteskňovala, dojímala i hladila mě několik dní, film na to měl jen 111 minut, a přestože končil asi ve třetině knihy, byla v něm táž něha, laskavost a přes hutný smutek i jistá naděje. Kim Basinger jsem dosud vnímala především jako krásku, ne jako herečku, za což se jí teď v duchu omlouvám. Taky se mi moc líbily citace z dětské knížky inspirované životem rodiny schovaným do jemných metafor, klavírní hudba, nekonečné moře, fotografie, symboly...... Klid a mír. (06.03.2005)

„Bol to zvuk, ako keď sa niekto snaží nevydávať zvuk.“ Zdá sa, že ak má zmysel v Hollywoode nejaké romány adaptovať, tak Irvingove. Režisérov to baví, hercov tiež (tentokrát okrem Jeffa Bridgesa hlavne úžasnú Kim Basingerovú, ktorá JE Marion a kebyže Marion hrá iná herečka, tento film nenávidím) a atmosféra je zvláštna, snová, krutá, magická... akoby až mystická. A žánrovo je to vždy ťažko zaraditeľné (čo beriem ako plus). A nádherne provokatívne otvorený koniec. Knihu som zatiaľ nečítal, film ma dostal (nielen vďaka fotkám). DODATOK 18. 4. 2010: Tak Irvingov román mi roztrhol srdce. DVERE V PODLAHE sú kuriózna adaptácia: jedná sa síce o presný (ale nie OTROCKÝ!) prepis, ale len jeho prvej polovičky! Druhá sa odohráva o 30 rokov neskôr, kedy je Marion stále nezvestná, z Eddieho i Rút sa stali spisovatelia (ale odvtedy sa nevideli) a Ted stále žije. Toto bolo riadne drzé, ale fantastické rozhodnutie: zadaptovať len prvú polovicu románu... človeče to je sila. Ale funguje to a ten film je bomba a kým "pred prečítaním" to bolo "len" za 80%, po prečítaní zvyšujem hodnotenie na 1OO% a potvrdzujem, že bez Basingerovej by to nikdy nemalo zmysel robiť; narodila sa pre túto rolu ženy zničenej natoľko, že ani raz za tridsať rokov nedvihla telefón (hoci chcel miliónkrát). Pevne verím (som naivný, viem), že v roku 2020 bude Todovi Williamsovi dovolené nakrútiť „dvojku“ (samozrejme s rovnakými hercami). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/drama/340-dvere-v-podlahe-100- (22.09.2005)