Superman sa vracia

Po přečtení několika zdejších komentářů jsem byl připravenej na to, že ve filmu asi bude hodně keců a málo akce, ale tohle bylo ještě horší, než jsem čekal. Co na tomhle stálo těch 270 mega? Jediná zajímavá scéna se odehrála asi tak po půl hodině. Pak už jsem se nudil až do konce. A proč v takový sračce hraje Kevin Spacey, to taky nechápu. No podruhý se na to už dívat nebudu. (26.12.2007)

Singer je mástr, film dobrý - splnil všechno, co se dá od takového (jak by řekl EdaS) "bijáku" čekat, ale na Supermanovi mě vždycky štvalo tolik věcí jako např.: to si vážně všichni myslí, že Clark je na záchodě či kde zrovna ve chvíli, kdy je v akci Superman? Nikdo si nevšimne podoby jen proto, že Clark nosí brýle a chová se jak trdlo? A co ta kudrlinka? To si Superman stihne vždycky hodit natáčku, než někoho zachrání? A co ty Supermanovy superboty? To musí mít Clark asi dvacítku botu, že je tam dokáže schovat. A kolik obleků vlastně takový Clark-Superman za den spotřebuje? :-P (06.03.2008)

Blockbuster, který má duši. V několika akčních momentech uchvacuje (třeba i taková nehoda vláčků na velkém plátně může být nářez :o) ), v intimních scénách zase příjemně hladí, a to především díky hlavní herecké dvojce a chemii, která mezi nimi pracuje na sto procent. Brandon Routh se pro roli Supermana narodil a z Kate Bosworth, jenž není zádnou tuctovou barbínou typu Jessica Alba, vyzařuje oduševnělá krása a křehká ženskost. Výtky, že je Singer vůči předloze až příliš pietní a nesnaží se o v poslední době módní zrealističnění a zlidštění neberu. Je to přeci SUPERMAN! Legendární comicsová ikona, jejíž existence nepotřebuje podléhat módním trendům a u níž zkrátka neřeším, jak může pod košili schovat svůj plášť a co za zázračné tužidlo na vlasy používá. Jenom doufám, že některé načaté motivy (otcovství) bude možnost rozvést v pokračování. Při cca 50 procentní marži provozovatelů kin je totiž dnes již jasné, že se Singerův film vzhledem k až nesmyslně vysokému rozpočtu (který - málo platné - na výsledku není vidět) nezaplatí a odsunutí dalšího natáčení k ledu by byla veliká škoda. Jedna z nejlepších comicsových adaptací za poslední dobu si svůj sequel určitě zaslouží. PS: Nutno sledovat v kině s PERFEKTNÍM OZVUČENÍM!! (20.07.2006)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)

Jde o film, který je třeba docenit zvlášť po letech. A s vědomím toho, jak Muž z oceli začal o dekádu později obrušovat dno a zmizelo jakékoliv povědomí o tom, jak se dá téhle naivní látky uchopit. Singer před deseti lety našel způsob - tehdy nejdražší film všech dob je fetišisticky zbožným splněným snem malého dítěte, které na Supermana vzhlíží jako na Ježíška - nebo klidně jako na Ježíše. Film plný pozitivní atmosféry, kteří z kořenů minulosti hledí s nadějí dopředu. V hyper-post-ironické době, kdy se nesmí brát nic vážně, je tenhle film nesmírným úkazem. A to jsem pominul, jak skvěle vypadá, zní a jak skvěle je zahraný. Začínám si skoro myslet, že jde o nejlepší komiksový film, co jsem viděl. (09.12.2009)