Superman sa vracia

Holt nezbývá než zase čekat. Batman od Burtona se taky líbil, ale byl nakonec tvrdě převálcován Nolanovým realismem. To že Brian Singer jen vypráví příběh podle již dávno nalajnované šablony je víc než škoda. Snad jediným kladem je Supermanův vylepšený oděv s plastickým znakem, ale i tak si ho dovedu představit ještě tmavší, jako to vyšmoulil s pestrobarevnými X-meny, když je komplet natáhl do černé. To je ale jen takový osobní vrtoch. Kladem filmu není ani Lex Luthor, kterého zahrál jinak zcela famózní Kevin Spacey. Hádám, že komický Lex v podání Gena Hackmana byl, je a bude nepřekonatelný. Suma sumárum, tento film působí snad jedině jako lákadlo na ony dva staré filmy Richarda Donnera a rozhodně ne, jako nějaký startér nového boomu na supermanské téma. (28.08.2011)

Abych řekl pravdu, tak jsem se na Supermanův návrat těšil - v tomhle roce asi nejvíc. Z toho pohledu jsem zažil velké zklamání.... Tenhle film by se hodil tak na veletrh milionářů. Je drahý, je to na něm vidět a najde si asi i mnoho obdivovatelů (stejně jako mobil za 10 milionů :). Každá drahá věc by ale (i přes svů zevnějšek) měla "fungovat". A tenhle film bohužel "nefunguje" (alespoň na mě ne). Co je to platné, že vám na pár místech vyrazí dech, když je celý takový chladný a bez schopnosti vyvolat emoce.... Vždycky se bráním srovnávání s původním snímkem, ale tady vyhrává Donnerův Superman (i přes dnes už úsměvné triky a 5x nižší rozpočet) na celé čáře. (01.11.2006)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)

Po King Kongovi ďalší film, ktorý sa utopil vo svojej monumentálnosti. Navyše monumentálnosti značne monotónnej a repetetívnej (nielen smerom k sebe - neustále sa opakujúce motívy, ale aj smerom k "eposom" z nedávnej minulosti - prekvapivo až častá podobnosť v akčných sekvenciách), ktorá úplne odsunula do úzadia doteraz jednu z najsilnejších Singerových zbraní - vývoj postáv. Tam, kde v X-menoch Singer každej postave vtlačil svoju vlastnú charizmu ako aj plastickosť osobitého charakteru, v Supermanovi zlyháva. X-meni, aj napriek nadprirodzeným schopnostiam, boli "ľudskí", Superman ostáva chladnou figúrkou v odmeranom filme, kde sa emócie dajú spočítať na prstoch jednej ruky. (10.07.2006)

Bryan Singer na to šel částečně jinak, čístečně stejně, Superman se vrací je určitě legenda, stoprocentně pocta a možná i civčení, které občas nevyšlo, ale na mě postupem času působí zaručeně. V kině, poprvé, jsem byl malinko zaskočen, možná jsem byl zvyklý na staromilské triky, jinou Lois a "inteligentnějšího" Lexe, ale všichni odvedli maximální výkon, i když jak už jsem psal, možná trošičku jiný. Fakt zamrzí, když vidíte dokumenty a na nich Bryana Singera, jak září nadšením a snaží se a ono mu to nevyšlo :-( Tedy v tržbách, samozřejmě, pro nás, kteří film milujeme, ve věci naprosto nepodstatné. (07.01.2008)